Tak jak – plus, nebo mínus? Nebo jste nula?? :-)

(photo credit: Rotatebot)

(photo credit: Rotatebot)

Tak co, jak jste na tom byli tenhle týden??

Zaskočil Vás strach z něčeho? Třeba z toho, že dítě spadne z nafukovacího hradu? (Zaslechla jsem včera jednu maminku, která se trochu děsila… nicméně nechala dítě, ať si to vyzkouší… a pak zjistila, že má dcerku velmi šikovnou a nebojácnou :-))

Nebo jste se báli sami o sebe? Že něco nezvládnete? Že něco bude moc těžké, nad Vaše síly? A jak to dopadlo??

A co vztek? Naštval Vás někdo? Nebo něco? A jak dopadlo tohle? (Doufám, že všichni žijí a ještě se s Vámi baví :-)).

Byli jste spokojení s tím, co Vám život (nebo prostě někdo hmatatelný) přinesl, nebo jste otráveně seděli a pořád se dožadovali pozornosti (jak dnes moje dcera). Nebo jste prostě chtěli, aby bylo všechno úplně jinak?

Jak jste na tom tedy byli? Byli jste víc v myšlenkách, nebo víc ve svých smyslech (zrak, sluch, hmat… nebo třeba chuť, mňam, mňam?)?? Víc ve svých emocích (strach, vztek, nespokojenost), nebo víc ve stavu klidu a soucitu a pochopení vůči sobě i druhým?? Víc napjatí a naježení, nebo uvolnění a usměvaví??

Těžko říct, že? I mé emoce nabývaly různých podob z různých důvodů, jednou smutek, jednou radost. Jednou nespokojenost, podruhé klid z pochopení faktu, že se vlastně nic špatného neděje…. případně jak  moc se ve skutečnosti děje, i když to může být na první „pocit“ docela nepříjemné :-)

Objevila jsem pár pěkných knížek na tohle téma (třeba Radost ze života od Yongey Mingyur Rinpočheho), a přestože zjišťuju, že už mě číst moc nebaví, hltám je a cítím, že mě silně inspirují a motivují a že některé věci také mnohem lépe chápu.

Takže já bych to viděla na nulu…. no, řekněte, kdy o sobě můžete s radostným pocitem říct, že jste nula??

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Emoce se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Tak jak – plus, nebo mínus? Nebo jste nula?? :-)

  1. jolana88 napsal:

    neměla byste jiný výraz než „nula“? Zkuste si tak říct nahlas, vícekrát … je to nepříjemné (aj pro mozek (nás) nebezpečné)

    • avespasseri napsal:

      Chápu… kdo by chtěl slyšet, že je nula?? :-) Ale tohle je radostná nula, čistě matematická, není nutné ji spojovat se všemi dalšími konotacemi. I když i to je možné… neduální učení dělají právě to, že Vás vedou k uvědomění, že nejste nic (minimálně nic z toho, co si myslíme) :-)) Když se toho člověk přestane bát, je to velmi osvobozující :-)))

      • jolana88 napsal:

        ale ano, tohle chápu – ale mozku to nevysvětlíte… Prostě mu podobné výrazy „nedělají“ dobře ani kdybyste k nim nakreslila podtrženou hvězdičku…

        • avespasseri napsal:

          Mozek si musí zvyknout :-))))) Když mu budu hodně dlouho vykládat, že černá je bílá, třeba si zvykne :-))
          Tohle je pravý opak pozitivního myšlení :-)))))
          Ne, já taky chápu, co chcete říct…. je lepší se držet toho, co mozek zvládá, než riskovat, že to nezvládne…

    • est napsal:

      Vyváženost, rovnováha, balance. Neupadat do extrémů rozumových ani citových. Taková vlídná, spokojená radost ze všeho to je :)

  2. Pingback: 25. Slepí a hluší, aneb jak si nenechat podrazit nohy… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s