Ramadánová…

(photo credit: Apostoloff)

(photo credit: Apostoloff)

Když už jsme u toho tématu, jakých bublin se vzdát a čeho tedy ani náhodou ne, napadlo mě, že muslimové se v těchto dnech vzdávají těch nejzákladnějších potřeb – jídla a dokonce i pití.

Pominu, zda způsob, jakým se postí, je zdravý, nebo ne.

O nějaké spravedlnosti také nelze hovořit – někde se postí 12 hodin (třeba na Novém Zélandě), jinde 16 (Jordánsko), jinde 19 (Německo), onde zase 22 hodin (Švédsko). To závisí na hodině východu a západu slunce. Někde mají vedro (prostě pařák, hic na umření), jinde chladněji a někde zimu. Zkuste přes den nepít, když je přes 30 stupňů.

Tohle téma mě napadlo, když jsem zaskočila kousek od zastávky tramvaje do obchůdku pro mléko…  a najednou jsem se ocitla v Káhiře. Arabský chléb, baklava… arabský prodavač, který si vyprávěl s kolegy. Bylo to, jako bych se najednou ocitla někde úplně jinde. Já vím, že spoustu lidí by v tomto okamžiku napadlo: „No jo, už se nám tu roztahujou„, nebo „Kdyby zůstali tam, kde mají, tak by se mohli postit tak, jak mají“, ale mně se v tom okamžiku mihlo myslí spousta krásných vzpomínek a přes tvář letmý úsměv. Ne, kecám, začala jsem se usmívat naplno :-) Tak holt to už symbolicky uvažující lidi mají… těch politicky a pragmaticky uvažujících je i tak víc a stejně mě jednou převálcujou :-) Až začnou uvažovat o tom, čeho je lepší se vzdát – své vlastní kultury, nebo válečného konfliktu? (A tak mě napadá, že Tibeťani si našli způsob, jak s Čínou nebojovat, ale kulturu si uchovat a ještě ji šířit… prý se dnes lidi učí i tibetsky :-)).

A všechno dorazila má bývalá spolužačka, která připíchla na FB článek o typicky ramadánových sladkostech. Třeba taková kunáfa. Když si vzpomenu, jak jsem se ji kdysi pokoušela upéct, nafotila to… a ten film i s foťákem nám pak čajzli při nastupování na autobus směr pyramidy na dnes již celosvětově nechvalně proslulém náměstí Tahrír.

Lidé jsou různí, dobří i ti méně dobří. Kdekoliv na světě. Přišla jsem o foťák, zato jsem byla obohacena o nanejvýš zajímavou zkušenost ze sepisování protokolu o krádeži (arabsky) na místní policejní stanici. Ovšem největší fór byl, když se nám po pár dnech telefonicky ozval jeden policista… a lákal mou spolužačku – také poškozenou – na rande do nedalekého hotelu. Jen do kavárny. Zato jí tam nabízel manželství a dlouze vykládal o tom, jak bude rok od roku na tom policejním žebříčku postupovat výš a výš a jak se budou mít lépe a lépe. A možná jednou i tu dovolenou v Jugoslávii. Nebo aspoň v Alexu.

Nemluvě o tom, že naši egyptští známí, když slyšeli, že jsme byly okradené právě během ramadánu, byli znechucení (o ramadánu by k sobě lidé měli být výrazně vstřícnější, laskavější, než obvykle… a ne okrádat turisty). K těm pyramidám (na koně) nás zavezli sami, ačkoliv se blížil iftár.

A jak takový ramadán v Egyptě vypadá? Zažila jsem ho tam několikrát. Naposledy před 2-3 lety v létě a byl to „mazec“. Měla jsem ráno hodinu arabštiny s jednou holčinou, tak jsem se jí ptala, jak snáší to, že v těch vedrech nemůže nic pít. Říkala, že zpočátku má člověk žízeň, ale pak si zvykne. (Do té doby než v tom pařáku někde omdlí???)

Pro turistu má to období jednu velkou nevýhodu a to že některé restaurace, kam se člověk mohl jít najíst, jsou zcela zavřené. A to úplně. Většinou ten měsíc využívají k různým úpravám, malování apod. Ovšem zažít iftár má zase něco do sebe. Iftár je první jídlo po celodenním půstu a buď se k němu schází rodina doma (žena kuchtí, půst nepůst, vedro nevedro), nebo se jí v restauracích. Chudým některé restauraci chystají stoly s jídlem. Byla jsem pozvaná i na firemní iftár na felúkách na Nilu a byla to sranda. Jídlo, zpěv a tanec. Střízliví. Po celodenním půstu. No, umíte si to představit??

V TV je to samý náboženský pořad. Lidé telefonují do studia… a ptají se imámů, co smí a co nesmí. Pokud toužíte po užším vztahu s Bohem, ať jste muslimové, nebo křesťané, jeďte během ramadánu do nějaké muslimské země – vztahem k Bohu to tam dýchá na každém kroku. A až budete v tom pařáku bloudit po Káhiře, vyhlížet nějakou otevřenou džusárnu (a ono nic a nic), tak Vám garantuju, že si na Boha taky vzpomenete. Minimálně zvoláním „Pane Bože, proč jsem si nezjistila dopředu, kdy začíná ramadán??!!!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství, Uncategorized se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Ramadánová…

  1. annapos napsal:

    Včera a dnes, dost provokativní téma?

    • avespasseri napsal:

      Provokativním se stává, až když místo jednotlivce zaměříme pozornost na skupinu, až když jednotlivou událost vidíme očima strachu. Když to udělají oni i my, nastává třeskavá situace. Čím to, že ještě před pár lety se mě lidi ptali, proč tu arabštinu studuju, k čemu se zabývám náboženstvími a mezináboženským dialogem, když Arabové jim přišli jak mimozemšťani, které nikdy nepotkají, a náboženství odepsané do propadliště dějin???? Stačil jeden šílenec a pár dalších, co mu pomáhali, a máme tu celosvětový konflikt a spoustu nenávisti na jedné i druhé straně. Je mi z toho smutno. Když na povrch vypluje to, co je latentní, stínové, jak říká Jung, je to průšvih. A stát se to může vždycky, u jednotlivce, u národů. Ale Jung to nazýval procesem individuace, pokud se nemýlím, a ten přes otřesy může vést k integraci. Otřesy nejsou nikdy příjemné, ale člověk v nich stále může doufat, že člověk jako jednotlivec, ale i společnost jako taková, se v ní neutopí… ostatně snad máme nějaký pud sebezáchovy…

  2. jolana88 napsal:

    dotaz – samozřejmě, nemusíte odpovídat. Pracovala jste s nimi? Nemyslím studium atp. Myslím běžný pracovní proces – kolektivní, každodenní …

    • avespasseri napsal:

      Paradoxně mé pracovní zkušenosti jsou mnohem lepší, než ty studijní, co se proslulé liknavosti týká. Byrokracie na Ministerstvu školství nebo ohledně udělení pobytu (klasika – je nutné obejít x lidí, každý Vám dá jedno razítko), utrpení v bance kvůli výplatě stipendia (není dnes, bude bukra… přičemž bukra znamená jakýkoliv další den v budoucnosti, ne jen zítra… a to ještě přidají inšáalláh, takže se nedá počítat vůbec s ničím). Ale pracovala jsem v cestovním ruchu a ačkoliv i tam jsem potkala pár týpků… jednoho jsem dokonce já, tolerance největší, seřvala na recepci před zaměstnancema lodi i před turistama, protože nebyl schopný udělat svou práci a místo toho radši posedával v šíšárně a hleděl do Nilu, vytočil mě do běla… tak na druhou stranu jsem měla tu čest pracovat s lidma, na které bylo absolutní spolehnutí, makali 24 hodin denně. O takovém pracovním zápřahu (třeba i u zaměstnanců obchůdků) se u nás nikomu nezdá. Pracovní týden 6, 5 dne, od nevidím do nevidím. Pravda, efektivita té práce mnohdy nic moc, přezaměstnanost, ale takové to, že se flákaj a nepracujou… no, na místě některých zaměstnanců bych tedy fakt být nechtěla… ani co se týká pracovní doby, ani co se týká platu.

      • jolana88 napsal:

        njn – myslela jsem v „západní“ společnosti. Měla jsem tu možnost pracovat s muslimy různých národností. Několikrát. Dokonce i s mladými, co v téhle „západní“ společnosti vyrostli. Pokud proti nim něco mám (a mám) – je to podložené zkušeností. Jakoby některé mentální aspekty byly vrozené či co. Ano, potkala jsem i vyjímky – mizivé množství, bohužel.

        • avespasseri napsal:

          Já s nimi na Západě nepracovala nikdy. A co Vám nejvíc vadilo, můžu-li se zeptat?? Někdy to prostě bývá jen otázka toho, že naše priority a jejich jsou diametrálně odlišné… kdysi jsem slyšela trefný příměr, že zatímco zápaďák zůstane v práci a dotáhne ji do konce, tak výchoďák dá spíš přednost rodině. V tom turistickém ruchu pracovala spousta mladých kluků daleko od původní rodiny… když se oženili, většinou té práce nechali a buď zůstali v Egyptě a dělají něco jiného, nebo se vystěhovali na Západ.

          • jolana88 napsal:

            nedá se všechno omlouvat jinými prioritami. Pokud někde žiju – jsou pro mě zavazující normy dané společnosti. Měly by být. Hodně patrný je postoj „žena není partner“ – takže obcházení, ignorace, povýšenost, neochota, nespolupráce. . další – o Islámu se nevede diskuze! v žádném případě, o šaríe už vůbec – šaría je „nadzákon“… Nelíbí se mi britský multikulti zákon, nelíbí se mi muslimský soud v Praze -Já se musela „přiobléknout“, když jsem si chtěla prohlédnout Fontánu slz.. a ne, nejsem xenofob

            • avespasseri napsal:

              No, já bych mohla napsat dlouhou řadu kritických článků o islámu a to z pozice člověka, kterému islám a někteří muslimové pootevřeli dveře k vnímání toho, co znamená vztah k něčemu, co nás přesahuje a který je teď dost rozčarován z toho, co z islámu sami muslimové a také západní společnost dělá. Možná je to nějaká drastická agresivní puberta?? No, mě by spíš ohledně šaríy zajímalo, jak to, že kdysi se o ní naopak diskutovalo velmi… a to do takové míry, že ve většině muslimských zemích ji (tedy většinou kromě značné části rodinného práva) nahradily právě evropské zákoníky. Jak to, že tenkrát to bylo žádoucí… a dnes naopak????? Kde jsme prošvihli tu příležitost ukázat jim, jaké jsou ty správné normy společnosti?????? Proč se vrátili zas zpátky???? Proč asi??? A hlavně ti, kteří se přistěhovali na Západ??? Protože já znám třeba i případy, kdy v Egyptě o mešitu téměř nezavadili, ale v Evropě tam nakonec tráví spoustu času…
              Jinak o islámu se dost blbě mluví, protože o kterém islámu se budeme bavit? Islám v Egyptě, Saudské Arábii, Afganistánu, nebo na Srí Lance se dost liší. Dáno kulturou a okolními vlivy, ale i prostě tím, že v islámu je 5 právních škol. V tom sunnitském. Pak tu jsou ještě šíité. Z těch hlavních. Muslimky na Srí Lance by ohledně zahalení náboženská policie v SA hnala svinským krokem. Ostatně ani v Egyptě neuvidíte ve vedrech muže chodit v šortkách a v tričku s krátkým rukávem. Jen turisty. Největší dohady ohledně zahalování jsou v současné době asi ve Francii…. No, já bych se dobrovolně nezahalila ani náhodou, ponižuje mě to. Ale ono zase některé muslimky ponižuje, když jim někdo čučí na vlasy. A velmi dobře si vzpomínám na dlouhou diskuzi s jordánskými studentkami ohledně postavení žen na Západě… nechápaly nás, stejně jako my nechápeme je. I výchova dívek je v různých zemích jiná a v různých rodinách jiná. POvýšenost a ignorance může vycházet z toho, jak si Korán a hadíthy (Muhammadovy výroky) ten mužskej vyloží (nebo jak mu ho vyloží imám v té které zemi). ALe ať je jakákoliv, vždycky to z našeho úhlu pohledu bude nepřijatelné a nepochopitelné. Stejně jako to naše z toho jejich úhlu pohledu. Protože jak u nás, tak u nich jsou partnerské páry a rodiny, ve kterých to funguje a ve kterých ne. Ve kterých se zneužívá to, co daná kultura nabízí. Problém je soužití tak rozdílných přístupů a hlavně v okamžiku, kdy zde nefunguje OBOUSTRANNÁ tolerance na základě uznání základních humánních pravidel (nebiju, neutínám ty ruce apod.) Muslimové bohužel ještě nepřijali, že kdo není muslim, nemíří nutně do pekel. Ale ani v tom nejsou sami. No, už tu jednou žijeme pohromadě, tak bychom možná měli spíš myslet na to, jestli my samy máme něco, čím bychom je mohli přesvědčit o tom, že máme něco, co má větší hodnotu než to, co vnímají jako tu svou. Kritizováním a povyšováním se to jejich kritizování a povyšování se asi nepřebijem :-(( Jsme jak dva puberťáci v jednom pokoji… hádaj se, vzdorujou, bez VZÁJEMNÉHO pochopení. A vina je na OBOU stranách. A to neříkám, že bychom měli být tolerantní ve smyslu multikulti.

  3. jolana88 napsal:

    on je i jiný muslim-Arab, Makedonec, Turek, Albánec, Pákistánec … je to opravdu i podle národností znát. Byla by to diskuze nadlouho. Nemluvím o rodině – to je každého věc. Mluvím o práci a společenských normách jako celku. Víte – není to vždy o kritizování a povyšování jedné kultury nad druhou. Ale těžko se mluví s někým, kdo diskuzi ani nepřipustí…

    • avespasseri napsal:

      Právě, je to všechno mnohem komplikovanější, než se zdá (o to těžší je o tom celkově diskutovat, má-li člověk vzít komplexněji a ne jen tím mainstreamovým Hrr na muslimy)… a o to je celá ta situace horší, až neřešitelná.
      Co se týká práce a společenských norem… jak asi připadáme my třeba Němcům?? To bychom se zas dostali k tomu jakou společnost tu máme, podle jakých norem žijeme, jak pracujeme… a co z toho všeho chceme zachovat, případně předávat dál jako nějaký mustr toho, jak by společnost a její normy a práce měly vypadat. Obávám se, že naše velká nevýhoda je právě v tom, jak rozkolísané hodnoty dnes máme my samy… a bohužel jsem slyšela tolik příkladů toho, jak zápaďáci přestupují na islám právě proto, že ten jim dává jistoty. Sice pofiderní, ale nějaké.

      • jolana88 napsal:

        Myslím, že srovnáváte nesrovnatelné. Nejde o národnost – ale ryze o náboženství. O jeho projevy v práci. Jak připadáme Němcům? jako národ -( moje zkušenosti jsou z Bavorska, což tedy zas tak typické není :)) ) – docela dobré. některé připomínky jsou i pravdivé ať se líbí nebo ne – ale ty se projevují i na „domácí půdě“. (co nejvíc peněz za co nejmíň práce, poslanci nanic…). Jinak za dlouholetého pobytu v příhraničí – jsme pro ně lidi jako každej druhej, Ovšem – zase – s vyznavači islámu mají problém. Je jich tam víc, pravda – ale „doporučení“ to není. Z ústupků, co prošly – převážně v bývalé „východní“ zoně nikdo urvaný není…

        • avespasseri napsal:

          Jak se tedy projevuje islám v práci (tedy kromě toho vztahu k ženám?)? Z Vaší zkušenosti?

          • jolana88 napsal:

            Tak moc se nezměnilo, jak jsem se dozvěděla. Problémy Německa jsou, řekla bych, horší než u nás. Rozdíly jsou v jednotlivých zemích, rozdíly jsou v národnostech muslimů. došlo ke zvýšení počtu „fundamentalistů“ – tvrdší prosazování pravidel – zřejmě i v souvislosti s krizí (asi jako členů DS ap.). Takže se spíše než Jen o náboženství se začíná jednat o politický nástroj. Práci vyhledávají hlavně mezi svými. I svobodomyslnější preferují mužskou společnost, samostatnou práci. Většinou špatně snášejí, byť produktivní, kritiku. Pokud mají svoji firmu, ženy tam nepracují. V kolektivu se příliš „nedruží“ – udržují si odstup. Platí i při členství ve spolcích – ženě vyberou, kam smí. Straní se dobrovolně. . Diskuzi na „ožehavá“ témata zásadně odmítají. Manželky velkého množství z nich jsou „dovezené“ – bez znalosti řeči, zvyklostí. Nežijí – z vlastního rozhodnutí – spolu, ale vedle sebe. Studenti odchází ze škol (učitelky)… problémy se množí se vzrůstajícími požadavky islámských organizací … Co se týče „vztah k ženám“ – musela byste si to zažít. Opovržení a ignoranci umí dát najevo i mlčky.

            • avespasseri napsal:

              To mě nepřekvapuje. Takové zprávy jsou v současné době slyšet nejen z Německa, ale i z VB nebo Francie. A vidíte, takhle se běžný muslim v islámských zemích (z těch, co jsem navštívila – Jordánsko a Egypt) nechová. Ženy tam pracují a muži se k nim chovají slušně. Na Západě se chovají jako správná menšina, uzavírají se do sebe, vyhrocují pravidla své kultury, jakékoliv náznaky toho, že by se ženy i jen přiblížily kultuře západní jsou v zárodku potírané. Že námi pohrdají, je ovšem celkem všeobecné všude. Jsme pro ně nemorální a v úpadku. Za což si ovšem můžeme sami :-(
              Řešení nevidím. My jim nemáme co nabídnout, jen odsuzování. Oni zase odsuzují nás a nemají zas většině co nabídnout oni. To jako mírumilovné tolerantní soužití do nejbližší budoucnosti zcela jistě nevidím. A teroristi jsou v tomhle ohledu sakra velké nebezpečí.

              • jolana88 napsal:

                „správná menšina“ – o kolika konfliktech je slyšet s judaismem, budhismem, mormony… anebo Maďary, Vietnamci, Řeky , což jsou také menšiny a poměrně silně zastoupené. Jako třeba Němci a Poláci na našem území. Proč má být svátek první den ramadánu a ne třeba Jom Kipur anebo 24.července? Nemáme co nabídnout – kdyby jim západní společnosti nic nenabízela, nebyli by tady. Minimálně větší svobodu, jistoty, zabezpečení .. Takže občas mi to připadá jako kousání do natažené ruky.

                • avespasseri napsal:

                  Hmm, to je fakt, tady se zcela jistě dá hovořit o vlivu náboženství. Řekněme tedy lépe, že se chovají jako správná menšina, která kdysi ovládala kus Afriky, Asie i Evropy, takže s o to větším komplexem méněcennosti a navíc ještě s mesiášským komplexem (rozšířit víru v Alláha a zachránit tak svět ze spárů Satana, který na ně u nás kouká z každého rohu, třeba z PNSky). A největší průšvih je, že to jejich náboženství je propojené s každodenním životem, ono má samo o sobě politický základ. Židé to mají podobně, ale oni jsou spíš ti trpitelé, než šiřitelé víry…
                  Nemáme jim co nabídnout ohledně duchovních a morálních hodnot, které jsou pro ně v okamžiku, kdy jsou tady a zjišťují, že to s těmi ekonomickými jistotami není taková sláva, jak si malovali, důležitější.

  4. Pingback: Velký kříž – 2. část | Žít je umění

  5. Pingback: Co může být na tom islámu dobrého??? | Žít je umění

  6. Pingback: Velký kříž – 2. část | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s