(credit to Anton Ramako)
Já nebo ten Druhý?
Komu dát přednost?
Komu ublížit?
V tom neřešitelném konfliktu nezbývá než zůstat stát,
otevřít oči,
a zahlédnout, Kdo vlastně jsem.
A obětovat sám sebe,
a přece zůstat sám sebou.
Právě proto.
Touha, nebo strach?
Vnímat, jak roste jedno,
ale zároveň i to druhé?
I v tomto neřešitelném konfliktu nezbývá než zůstat stát
a zahlédnout, co doopravdy chceš.
A co můžeš doopravdy mít.
A obětovat touhu,
a přece si uchovat ten mocný impulz.
Právě proto.
Žít je umění 
Pingback: Ne tak marná honba za marnostmi.. | Žít je umění
Pingback: Červenec = seriál hadr | Žít je umění
Hm, neviem. Mám takú skúsenosť, že keď urobím dobre druhému, urobím o to viac dobre sebe. A naopak. Ono je to jednota – milovať seba i druhého. Akurát niekedy to vnímame ako protiklad ;-)
(ale možno mi uniká nejaký konkrétny problém)