Co může být na tom islámu dobrého???

Pamatuju se na doby, kdy jsem hltala filmy (a pak hlavně knížky) o Angelice. Jo, fakt. Ta „intelektuálka“, která kdesi na základce četla „Já, Klaudius“, protože ji zaujal stejnojmenný seriál v TV, ačkoliv tomu vůbec nemohla v tom věku rozumět. Uznávám, že filmy nejsou nic moc. Zkuste knížky. Angelika tam je víc než jen krásná osůbka, která jde od milence k milenci. Kdysi viděla první díl má dcera – to byla ještě docela malá. Ona mívá ve zvyku se dívat na DVD a u toho „hrát“ to, co hlavní hrdina. Když Kim Possible běhá a bojuje, ta moje běhá po obyváku, seskakuje z gauče a předvádí kung-fu triky, které se naučila na kurzech kung-fu, kam 2. pololetí chodila. Prostě zachraňuje svět před zloduchy. Když se kdysi dívala na Angeliku, všimla jsem si, že pořád leží na gauči :-))))) Takže to tedy k obsahu prvního dílu :-)

Mí rodiče nekroutili mravokárně hlavou, co že to za brak jejich nadaná dceruška sleduje a čte. Nevykládali nic o tom, že bych se měla věnovat něčemu užitečnějšímu. A tak od té doby mohu říct, že to jediné historické období, o kterém jakžtakž něco vím, je období 17. století ve Francii. Veškerá jiná historická moudra naštudovaná na základce, střední škole, nebo i na té vysoké se vytratila kamsi do nenávratna. Ale tohle tam zůstalo…

Stejně přistupuju i k jiným věcem. Nehážu paušálně všechno do jednoho pytle. Nějaké to negativum? Šup s tím tam, zavázat a mrsknout do jámy pod hradbami? Je to přece všechno na pytel a řítí se to do propasti….

Islám?? No Jéžiš. To je přece ta příšernost, která lidem bere svobodu, krutě je trestá a vraždí na potkání. Ne, nebudu tu islám obhajovat. Jak jsem již jednou psala, nesmýšlím o té podobě islámu, jak se o ní z jeho praktických projevů dozvídáme, dvakrát pozitivně. Ve své radikální touze po „dobru“ páchá spoustu zla. Ke slušnému chování by mnohdy člověka „dokopala“ a o strachu, který šíří, o moci, kterou si chce usurpovat, nemluvím. Nemá to cenu, všichni to vidí. Není těžké víru dobyvatele vykládat právě takto.

A přece, stejně jako z toho angelikovského kýče, jsem si i z islámu odnesla pár pozitiv. Případně mě k pár pozitivům inspiruje. Ani to není těžké. Stačí chtít.

Například svobodu. Paradoxně jsem se prvně cítila svobodně, až když jsem přijela před 20 lety do Egypta studovat. Teprve tam jsem pochopila, že si mohu dovolit být uvolněnější, usměvavější, divočejší. Tancovat bez alkoholu. Třeba. Že se nemusím honit, abych někde byla na minutu přesně. A nikdo se na mě nebude mračit, když tam nebudu včas. (Nejspíš budu beztak dřív než on/a…).

Poprvé jsem měla dojem, že někoho zajímám. Prodavače v obchodech, své egyptské známé. Předesílám, že nevypadám na první pohled jako cizinka a kvůli přízvuku mě považovávali za Arabku z Alžírska, nebo Maroka. Bylo jim fuk, co mám na sobě (obzvlášť paradoxně, v té době holt bylo všechno trochu jinak, bohužel), nebo jestli s někým chodím. Zajímala jsem je já.

Bylo to poprvé, co jsem měla dojem, že můžu bez obav mluvit o tom, co mě zajímá, nebo o tom, kdo jsem, aniž bych narážela na to, že mě zajímají jiné věci, než většinu mých vrstevníků v Čechách. Do určité míry to u některých lidí bylo samozřejmě dané tím, že jsem nakonec byla ta cizinka a všechny jsem děsně zajímala :-)))) Debaty se ovšem často stočily k duchovním věcem (a já tenkrát byla ateistka jako hrom), přesvědčením, morálce, životnímu směřování. Nikdo mě k ničemu moc nepřesvědčoval, jen děsně obhajovali to své :-)

Ten neustálý duchovní nádech Káhiry mě fascinoval. Volání k modlitbě. Všimnete si u nás vyzvánění zvonů?? Bydlím za kostelem a strašně ráda zvony poslouchám. Ale ne všechny kostely denně vyzvánějí a ne všechny vnímám. V Káhiře volání chtě nechtě vnímáte několikrát denně. Jako by Vás několikrát denně (modliteb je denně 5) donutilo se zastavit a zaposlouchat se. Když ještě rozumíte tomu, co volají, je to síla…

Co Vás donutí se během dne zastavit a zaposlouchat? Nebo aspoň zastavit, přestat se za něčím hnát, přestat vnímat jen ten hluk v hlavě (případně písničky v mp3?). V létě možná nějaký ten pták, pokud máte štěstí a jdete kolem nějakého parku s víc stromy, kde ten malý pták přehluší ten rachot ulice.

A nedávno jsem si vzpomněla na těch pět denních modliteb. Ony by stačily i ty 4 (vstávat před rozbřeskem kvůli té páté by se mi, upřímně, moc nechtělo). Měla jsem totiž před nedávnem období, které bylo psychicky velmi náročné. Jediné, co mě udržovalo v jakési pohodě bylo to mé pravidelné čchi-kungování. Když uklidňující efekt vyšuměl a v hlavě se mi zas začaly rojit praštěné myšlenky a na základě toho různé nepříjemné emoce, stačilo jít zkusit zas nějakou jinou praxi. Někdy stačilo i 5 minut. Vzpomínám, jak jsem jednou měla jít učit, rozhozená, otrávená, nic a nikam se mi jít nechtělo. Jenže takhle já jít učit nemůžu. To by ta hodina dopadla. Náladová paní učitelka… ajajaj :-) Stačilo 5 minut, no fakt :-)

Pokud se člověk tak nějak periodicky udržuje v jakési „hladince“, dřív než se ten frmol a shon a stres a to všechno rozjede do vyšších obrátek, není tak těžké se srovnat. Tak nějak závidím muslimům, že mají svých 5 modliteb. Že mohou v práci vytáhnout kobereček a na všechno se na chvilku vyprdnout. Jen by mi vadilo, kdyby mi někdo předepisoval, že MUSÍM. A JAK musím…

A tam bych začala zavazovat ten pytel….

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bdělost, Emoce, Náboženství se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Co může být na tom islámu dobrého???

  1. jolana88 napsal:

    k tomu přeci postačí „být sám sebou“ .. PS: víte, co se mi vždycky nejvíc líbilo na juda? nemají peklo :DDD

  2. Vendy napsal:

    Islám ve své podstatě nemusí být špatný (až na pár vyjímek), problém je, že se dá nejednoznačně vykládat, jak jsem občas zjistila a že se dá zneužít k náboženské manipulaci, což je docela vážná hrozba dnešní doby. Fanatismus je šílený v každé podobě a mám dojem, že islámský fanatismus je extrémní, aspoň u těch lidí, u nichž se projevuje.
    Při tvé vzpomínce na Angeliku (tu knižní) jsem si ji vybavila také. I její debaty s islámským vyslancem ohledně krutosti mučení, o jejích debatách s Osmanem Ferradžim. Díky této sérii se mi hodně přiblížil i svět krále Ludvíka XIV., krása i ošklivost bohatých paláců, zákulisí, pravidla, tvrdý boj nejen mezi chudinou, ale vlastně i mezi šlechtou. Román byl fantastický, protože tam nešlo jen o základní zápletku (i když ta držela celou linii), ale o spoustu dalších nabalených věcí a odboček. Film byl absolutní romance, knižní série bylo…romantické drama? Snad by se to tak dalo nazvat…

    • avespasseri napsal:

      S různými představami a učeními, které mají zachránit svět před bídou a utrpením, je potíž v tom, že v praxi působí jen další bídu a utrpení. Viz komunismus, nebo třeba křesťanské křížové výpravy a hon na čarodějnice, nebo i islám. Praktické provedení je totiž závislé na lidech, kteří mají své slabosti, a na jejich způsobu uvažování, tj. na tom, jak si to všechno vyloží. Náboženství jsou vachrlatá v tom, že obsahují jak poselství odpuštění a soucitu, tak poselství soudu, spravedlnosti a boje za víru. Což se dá vyložit různě a málokdo je schopen propojit oba tyhle na první pohled si odporující požadavky. A tak to většinou jen sklouzne v ten boj za víru, bez soucitu a bez lásky :-(((( Následky vidíme všude kolem sebe.
      S tou Angelikou máš pravdu, ta knižní podoba je velmi historicky poučná. To nové, předělané vydání, je prý ještě důkladnější – autorka prý třeba popis královy svatby čerpala z historických dokladů.

  3. Pingback: Ten správný relax - Život bez hranic Život bez hranic

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s