30. Černobílá… (Absurdistán 2014)

černobílýUž i děti zachraňují Duhu. Také hledáte různě po republice barvičky, aby po prázdninách neovládl Déčko zlý čaroděj Černobíl a nezavedl černobílé vysílání?? Je to takové keškování:  my jsme díky němu podnikly 3 výlety – jeden tady u nás, druhý u rodičů a třetí do kutnohorské Kostnice, kam ta moje už dlouho toužila jít.

U těch prvních dvou výletů se jasně ukázalo, že zachraňovat svět před Černobílem není vůbec jednoduché – poprvé jsme se musely vracet a podruhé nám muselo být pomoženo. Obešly jsme inkriminované místo několikrát, ale že zelená s modrou budou zrovna tam, kde byly, to nás ani náhodou nenapadlo.

Černobíl je totiž vůbec strašně zákeřný čaroděj. Dokud člověk nepozná ten barevný svět, tak žije v domnění, že ten černobílý je úplně normální. Že existuje den a noc, dobro a zlo, horká a studená. Nenapadne ho, že jsou to jen póly, mezi kterými svět osciluje, ale že reálně se s nimi není možné potkat. Vždyť i v noci Slunce svítí a nejen na druhé straně zeměkoule. I tady u nás, i když jen odraženě. Tedy pokud není právě Nov. Ale i kdyby byl, svítí nám v noci spousta dalších sluncí – hvězd.

Ano, na první pohled je to přece jasné – den je den, to je těch několik hodin, které naplňujeme nějakou svou oblíbenou (nebo i méně oblíbenou) činností. A noc je noc, těch 8, 7, 6? hodin, kdy spíme. Někdy lépe, někdy hůře.

Na první pohled je nám totiž většinou všechno jasné. 

  • Když potkáme cizího člověka, uděláme si na něj na první pohled nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle toho člověka poznáváme??
  • Když přijedeme do cizí země, uděláme si na ni nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle v té zemi žijeme??
  • Když nastoupíme do první třídy, uděláme si na školu nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor na školu vydrží, čím déle do ní chodíme?
  • Když se seznámíme s nějakým konceptem (třeba osobnost, náboženství, národ, atom, vznik vesmíru) uděláme si na něj nějaký názor. Jak dlouho nám ten názor vydrží, čím déle a hlouběji daný koncept zkoumáme?

Na povrchu je nám všechno jasné, ale čím hlouběji se noříme, tím méně dokážeme vynášet kategorické soudy – dobrý, špatný, takový onaký.

Někdy je možná lepší zůstat na povrchu, člověk je rozhodnější. Ale kam potom taková rozhodnutí, která nejsou práva Pravdě o dané věci, obvykle směřují??

A tak:

  • vzhůru za Duhou!

***********************************************************************************

Zajímavé. Téma o černobílém myšlení přineslo na konci týdne zamyšlení o tom, jak je Někdy velmi těžké přijmout změnu.

************************************************************************************

Tímto článkem začíná už třicátý týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na 30. Černobílá… (Absurdistán 2014)

  1. jolana88 napsal:

    v Aqualendu Pasohlávky nebyl :((( jinak se zatím Logik jinam neodhodlal … Kostnice je hezká, katakomby v Klatovech docela ujdou (starší byly zajímavější) … Barbora je studená – ale rozhledna na Kaňku je dobrá … PS: ten komentář mi fakt zmizel :))))))))))))))

    • avespasseri napsal:

      Do Barbory jsme nešli. Mám averzi proti kostelům za poplatek :-) Navíc mi nakonec všechno splývá (třeba zámky, hrady, jeden jako druhý :-)).
      A Pasohlávky jsou jaké? Přemýšlím o nich již od loňského roku, kdy je otevřeli, ale slyšela jsem něco o nebezpečných tobogánech a tak.

      • Pasohlávky před rokem – možná bylo něco na blogu… Tenkrát nové, nerezové bazény super, na tobogány je Junior ještě pořád malý. Váhám, jestli není lepší Laa se slaným venkovním bazénem a skvělým sauno-párováním v ceně.

        • jolana88 napsal:

          přijde mi to každé jiné .. odstupňováno výškou – ale někde 4letou holčinu vozil soused – .. saunu a páru neužíváme – do Laa radši rezervaci /upozornil mě kolega/ ..

          • jolana88 napsal:

            teda – vstup na atrakce v AQM je odstupňován výškou ..

            • avespasseri napsal:

              Ve Španělsku to měli také tak rozdělené, takže alespoň někam mohl člověk s menším dítětem. Teď jsme se vrátily z kouhoutovického aqua a místní tobogán pro děti od 10 let jsme tedy nedaly. Nějak se mi nechtělo riskovat a malá si to tam přečetla a vzala to jako fakt a hnala se po schodech zas dolů rychleji než já :-)

        • avespasseri napsal:

          Laa už mi také dlouho leží v hlavě. Láká mě výrazně víc :-)

  2. Sedmi napsal:

    Decko nesledujeme, neb nemame tv, ale projekt vypada zajimave :) my radsi ty kesky… uz se tesim, kolik jich je tady v okoli…

    • avespasseri napsal:

      My už jsme dlouho žádné nehledaly. Tedy dlouho… dvě jsme našly, ale nezalogovaly :-))) Bez té GPS to přece jen není jednoduché…:-(

      • Jitka S. napsal:

        Taky nemám GPS. Místo ní si pomáhám digitálem, doma si nafotím mapu z počítače a na místě si to pak můžu zkontrolovat.
        U mě je problém spíš v tom, že okolí mám poměrně vysbírané a na výlety jezdíme jen párkrát do roka a ne všude je snadno dohledatelná keš. Nedávno jsme někde byli a keš byla podle mapy sice blízko u cesty, ale uprostřed lesa – to se bez GPS fakt hledá blbě!

        • avespasseri napsal:

          Já to právě také řešila mapou z internetu se zanesenou GPS té kešky. Jenže bohužel ne každá keška na nějakém zajímavém místě se dá takto dohledat. Pročesávat půlku lesa kvůli tomu se mi obvykle nechce :-)))))

  3. Jitka S. napsal:

    Na kešky chodím taky i s maloškem, bez GPSky je to o moc větší dobrodružství. Od letošních prázdnin má i syn svůj vlastní profil, kam si zaznamenává své nálezy.
    Duhu bohužel zachraňovat nebudeme. Na začátku prázdnin jsem si zlomila ruku a vycházky mám jen na půl dne. Všechny ty krabičky jsou od nás tak daleko, že se tam nemám šanci dostat.

  4. Pingback: Někdy je velmi těžké přijmout změnu | Žít je umění

  5. Pingback: Zanořený srpen… a nejen v Egejském moři… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s