Červenec = seriál hadr

sevenJak jste si užili červenec?? První prázdninový měsíc pro ty z Vás, co chodí do školy, nebo jejichž děti chodí do školy. První dovolenkový měsíc pro ty z Vás, kteří už nemají dva měsíce volna…

Máte již dovolenou před sebou, nebo jste už odpočatí?? A plni elánu jste se vrátili zpět do práce s myšlenkou, jak to tam teď všechno rozjedete… ty plány, to projekty atd., atd.

Já vím, někdy mé myšlení hraničí s naivitou :-))))

Já mám dovolenou teprve před sebou (není nad to nechat si ji až na srpen nebo dokonce až na září). Letošní léto jsem pracovně vytíženější než loni, ale protože učím dospělé, tak méně vyšťavená a výuku si spíš užívám, než bych čekala, kde zas koho budu muset „umravňovat“. Což má ovšem na druhou stranu tu nevýhodu, že se nemohu věnovat té své cácorce tolik jako v uplynulých letech. A tak, bohužel, velmi často tráví dny u babiček (naštěstí má matka nemá tendenci mi ji rozmazlovat… vůbec je zajímavé, jak si my matky pořád stěžujeme, že nám tu naši dětskou generaci ta naše „stará generace“ děsně rozmazluje :-)) … případně s manželem v lese :-) Tam se naopak „zoceluje“ :-)

Nicméně červenec byl měsíc docela dramatický.  Teprve teď v srpnu zažívám trochu poklidnější období… a ohromně si ho užívám. Dramatický byl ovšem ani ne tak navenek jako pod povrchem. Tam se totiž mnohdy dějí věci… seriál hadr…

A jaké že bylo to „drámo“? Stačí se vrátit k tématům jednotlivých týdnů projektu Absurdistán. Ostatně každé to téma krystalizuje posledních pár dní týdnu předcházejícího. V pátek, v sobotu, nejpozději v neděli už obvykle vím, jaké téma z těch 50 se dere na povrch a vyžaduje si ten svůj čas. Jen dvakrát se mi stalo, že už napsaný úvodní článek jsem v neděli přesouvala na neurčito a psala nový…

První červencový týden – to byl takový nenápadný rozjezd. Asi mě měl připravit na to, co se bude dít dál. Protože se nesl v duchu všeobecné snahy najít ten stav, ve kterém Vám nic nepodrazí nohy. Ten stav, kdy nepodléháte strachu Ega, jeho sobeckým touhám a hněvům. Protože jen v tomhle stavu je možné navázat ten skutečný buberovský (pozor, ne bubákovský!) vztah. Protože jen ten má smysl. Klasika.  Možná, kdybych si byla články tohoto týdne přečetla v tom týdnu třetím…

Druhý týden jsem si už „sahala do prázdna„. To už tu kdysi bylo, ale tentokrát nešlo hlavně o to, že bych něco chtěla a nemohla to dostat. Tentokrát mi přišlo vůbec absurdní se honit za něčím, co mě beztak neuspokojí. Sáhnu… a ona to jen bublina. Velké, nafouklé (ač krásně barevné, pravda) nic. Samozřejmě ten týden vypadal spíš jako dětská hra s bublifukem… jen jsem se u toho asi tolik nepopadala za břicho smíchy :-) Ale přece nebyla ta honba za marnostmi nakonec tak úplně marná: došlo mi, že když dokážeme rozpoznat marnost už na úrovni myšlenek a emocí a na základě toho se i rozhodnout (opravdu je k něčemu dobré myslet zrovna na TOHLE??), aspoň pak víme, že jsme si ty praštěné myšlenky sami zvolili :-)  Nebyla bych to ale já, která tak miluje paradoxy, abych se nepodívala i na druhý konec vah. Neodhlédla od toho všeho, čeho bychom se měli vzdát, a nezaměřila pohled na to, čeho bychom se NIKDY vzdát neměli!  Obětovat sebe, nebo druhé? Obětovat touhu, nebo strach?? Co myslíte? (Nápověda je v jednom z těch článků, na které odkazuju, chachá.)

Třetí týden. Áh, můj milovaný třetí týden, plný vnitřních konfliktů. A to, zloduch malý, začínal tak slibně – byla jsem doma sama, měla jsem spoustu plánů a navíc jsem měla takový naivní (já vím, už zas) pocit, že to nejhorší už je za mnou.  Jenže na povrch se prodralo téma zodpovědnosti. A svobody. Má milovaná svoboda. A má milovaná ohleduplnost. Jenže jak dostát tomu okřídlenému rčení, že svoboda jde ruku v ruce se zodpovědností, když v praxi, jak se zdá, to tak nějak drhne? Jak jednat opravdu svobodně a přitom brát ohledy na druhé lidi kolem sebe??? Ach ano, ono známé: jak respektovat sebe sama i druhé. Byl to drsný týden, o čemž svědčí to, že z jeho hlubin mě vytáhly až borůvkové knedlíky… A pravda, poznání toho, že OPRAVDU svobodný člověk, který nepodléhá ani strachům, ani touhám, hněvu apod., nemůže jednat jinak než zodpovědně…

Aby toho nebylo málo, v tom čtvrtém týdnu se objevil strach. Bububu. Nikdy nejsem nadšená, když přijde na scénu právě on. Cokoliv jiného, jen ten ne. Vadí mi i jen koukat na ten strašidelný zámek. Natož do něj vlézt :-) A zjišťovat, jaká úniková strategie je mi vlastní (boj nebo útěk?). Zjišťovat, čeho přesně se bojímA proč. Prostě takové divoké historky.

Pak přišel  ten poslední červencový týden, věnovaný probuzení. A ten jsem zakončila článkem Je to fajn.

A teď je fajn…

Doufám, že tak bude i v srpnu.

 

 

 

 

 

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Uncategorized se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Červenec = seriál hadr

  1. Sedmi napsal:

    taky doufam, ze se to ted trochu zklidni… jinak fakt nevim…

    • avespasseri napsal:

      :-) No, to chápu. Matky by měly mít na ta svá mimčátka klid a čas. Znáš to, jak v Indii museli kolem těhotných skákat a co jim na očích viděli, udělat? Aby se nastávající matka nerozrušovala??? No, já vím, že můžeme být rády za xletou mateřskou v ČR, ale co takhle třeba brát větší ohledy i na těhotné :-))) Třeba, že by stát podpořil krachující firmy :-))))))))

  2. Pingback: Zanořený srpen… a nejen v Egejském moři… | Žít je umění

  3. Pingback: Co přinesl rok 2014? (má cesta z Absurdistánu) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s