Jak to vydržet s vlastními rodiči, aneb mé nejlepší dovolené…

Letos jsem nikam k moři jet nechtěla. Finančně to letos není žádná sláva, skončilo mi doktorandské stipendium a stále ještě neučím tolik hodin, abych si mohla nějak vyskakovat. Upřímně řečeno, než bych pořád posílala tchýni pro dceru do družiny, případně na kroužky, jsem s ní raději já sama.

Bohužel někdy není zbytí a musí s ní být babička, protože úděl učitelky v jazykovce je většinou učit odpoledne. O tom, jak babička každý den dceru krmí horou sladkostí, jsem už někde mluvila. Není s ní řeč, krmí dál (koblihu už dlouho neměla). Když to bylo jednou týdně, neřešila jsem to. Když to bylo jednou už potřetí za sebou, to už jsem vtípkem opravdu přejít nemohla. Mám jinak svou tchýni ráda, chápu, že si dělá svou babičkovskou práci (dcera se od ní vrací jak kdyby se právě vylíhla z divokých vajec), ale někdy čeho je moc, toho je moc. Jak jsem dnes říkala na naší dámské slezině:

Kteří rodiče mohou vychovávat děti, kteří je nerespektují a omotávají si je kolem prstu?? Vždyť soužití s takovým dítětem, každodenní soužití, musí být utrpení.“

Babičky se někdy bohužel neuvědomují, že ta jejich snaha dětem „dopřát“ většinou skončí akorát u toho, že to dítě pozná něco, co mu přijde sladší a zábavnější, než to, co je zdravé. Jak pro jeho tělo, tak pro vzájemné vztahy mezi lidmi. A pak svému dítěti vysvětlujte, že to s ním myslíte dobře….

S mou matkou je to ovšem jiná. Nevím, jak to dělala, že nedělala vůbec nic a přece nemůžu říct, že by měla se mnou, s mou sestrou, nebo s mou dcerou nějaký problém. Dcera se odtamtud vždycky vrací jaksi klidnější, ve větší pohodě. Jestli to dělá i to prostředí dospělých lidí (mí rodiče, sestra a její dvě dvacetileté dcery) a jejich chování mezi sebou? Možná to dělá i ten pohyb na zahradě, volná hra, ohromná svoboda. Přesně to, co jsem tam tenkrát zažívala jako dítě i já.

A ohromná podpora. Matka nikdy nechodila a nevykládala, že bych se už konečně měla vdát a mít děti, i když už mi bylo přes třicet. Nevyčítala, když jsem se rozhodla nejít na státnice. Nevedla sáhodlouhé mravokárné řeči, nechtěla pro mě „dobro“. Prostě jen věřila, že to, co dělám, má smysl, i když to všem kolem připadalo nesmyslné. Stejně tak i můj otec. A já jsem se zase vždycky snažila vyjít jim. Nezklamat důvěru, kterou ve mně kladli.

Tu školu jsem nakonec dokončila. Nakonec jsem se i vdala a přivedla jim do domu po dlouhých letech zase další vnoučátko. A hlavně. Nejsem po rozvodu, jsem spokojená a oni mají dítě, které za nimi rádo jezdí a rádo tam tráví svůj čas.

A protože jsem s matkou vždycky dobře vycházela (a s rodiči koneckonců jezdívala kdysi na dovolené radši než se svými vrstevníky), jezdívám s ní a s dcerou pravidelně v létě na dovolenou. Někdy v Čechách. Někdy k moři.

Loni jsem tu psala celou sérii článků o naší dovolené ve Španělsku (a hlavně o našem výletu do Barcelony, kde přece člověk bez cestovky nemá šanci nic vidět). Letos to bude něco z Řecka. Z ostrova Rhodos.

Takže se máte nač těšit. Já také doufám, že bude nač se těšit…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Jak to vydržet s vlastními rodiči, aneb mé nejlepší dovolené…

  1. Sedmi napsal:

    tesim se :) jinak u nas je to podobne…

  2. Pingback: Zanořený srpen… a nejen v Egejském moři… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s