33. Já, já, já, jenom já… (Absurdistán 2014)

Někdy v té honbě za naším vlastním štěstím zapomínáme na štěstí druhých lidí.

Ale ono prostě nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích…

Někdy v té touze po vlastním štěstí stavíme to své na úkor štěstí druhých lidí.

Prostě si nalháváme, že nám ti druzí stojí v cestě…

Blbost.

Nikdo nám nemůže nic sebrat… jen vlastní iluze.

Někdy je ten odstup, který si držíme od druhých lidí, hradbou, za kterou máme strach je pustit.

Někdy je ten odstup prostě jen neschopností vyvážit ono: Já, anebo Ty. Neschopnost propojit Já a Ty do vztahu.

Někdy jsme tak moc v Ty, že na sebe zapomínáme v tom negativním slova smyslu. A pak se strašně divíme, že „oni si toho neváží„. Že „já toho pro ně tolik udělal/a„. „Proč jsou ostatní takoví a onakí, když Já… a když ono by se mělo…“ Apod.

Někdy si z Ty uděláme to buberovské Ono. Tváříme se děsně ctnostně. Jak jsme altruističtí. Jak nás zajímá utrpení druhých. Jak pomáháme. Jak bychom se rozdali. Jenže pak jednou, když máme tu odvahu si to uvědomit, nahlédneme, že za tím vším nesobectvím není nic jiného než touha po uznání, touha po vlivu, touha po respektu.

Být nesobecký a otevřít se bez odstupu těm druhým není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Ale možná to bude snazší, než tady píšu :-)

A tak:

• bych ráda našla to správné nesobectví
• a otevřela se druhým bez odstupu

**************************************************************************************

A jak se mi tento týden dařilo? O tom píšu v článku: Milujete samotu? No, hádejte…

**************************************************************************************

Tímto článkem začíná už třicátý třetí týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)