Eukalyptová alej v Kolymbii na Rhodosu
(photo credit: Jesi)
Bůh chraň, abych si stěžovala. Ostatně není nač. Odletěly jsme, přiletěly jsme, ubytovaly jsme se, najedly jsme se, v bazéně i v moři si zacvachtaly, něco jsme viděly, něco koupily. Vydařená dovolená. Klasika.
Za sebou jsme nechaly pouze jedno odfouknuté plážové prostěradlo a 3 zapomenuté medíkové suvenýry, které jsme zapomněly (přiznávám, já jsem zapomněla) v hotelové ledničce. Prý už je uklízečky vyhodily. Možná. Možná si je i se zbytkem „otravných“ lokum kostek daly ke sváče. Budiž. Každý si chce nějak přilepšit…
Pamatuju se na uklízečky na Korfu, které nám upíjely z flašky slivovice, kterou jsme také tenkrát měly v ledničce na pokoji. Měly klamný dojem, že se na to nepřijde. Jenže když jsme po týdnu nalévání se all inclusive metaxou tu ledničku otevřely, úbytek byl markantní. Velmi. :-)
(Ještě douška k těm „otravným“ sladkostem. Tuto „řeckou specialitu“ s oblibou rozdávala Hurem sultán v tureckém harému vždy, když se jí podařilo přechytračit, případně rovnou odstranit, nějakou svou konkurentku na význačný post matky budoucího sultána. Tedy do té doby, dokud se prý – no, věřte všemu – jimi neotrávil její bývalý snoubenec přímo před jejíma očima. Zlý Ibráhím paša to na ně zosnoval. Zdalipak byl i ve skutečnosti takový drsoň?? No neříkala jsem, že tenhle zájezd bude pro mou dceru cestou za seriálovou tureckou historií?? :-) )
Ale proč byla tedy ta dovolená tak podivná, jak píšu v názvu?? No, byla výrazně jiná, než jaké jsem kdy zažila. I oproti té loňské jak nebe a dudy:
- Ve Španělsku jsme se nalévaly jahodovou sangrií a pojídaly jahodové zákusky v naší oblíbené jahodové kavárničce. O těch luxusních zákuscích na oběd a večeři v hotelu ani nemluvím. Na Rhodosu jsem zahlédla alkohol z velké dálky. Nejblíž asi 3x denně, když jsme domácí slivkou dezinfikovala zubní korunku v procesu ulamování. Po týdnu odpadla úplně :-( Na zákusky došlo jen zřídka.
- Ve Španělsku jsem u žádného švédského stolu neodolala té záplavě suprového jídla. Na Rhodosu jsem z tohoto hlediska jedla velmi střídmě (ovšem svou klasickou snídani jsem si dnes musela dát dvojitou :-) Najednou mi má běžná porce přišla málo :-) ).
- Ve Španělsku jsem přečetla stoh knih a ještě jsem si půjčovala od matky. Na Rhodosu téměř nic. Zato došlo i na různé časopisy pochybné kvality, které tam zanechaly jiní čeští turisté.
- Ve Španělsku jsme lítaly po výletech. Jeden jsme měly dokonce od cestovky zdarma. Za včasný nákup. Na Rhodosu jsme podobným způsobem nové zážitky a nová místa nesbíraly.
Všechno to bylo takové klidnější, střídmější, jednodušší.
Byla jsem paradoxně zamyšlenější, výrazně zádumčivější, výrazně odtažitější. Jako bych se nutně potřebovala stáhnout do sebe a nehrát věčně tu vstřícnou osůbku.
A vrátila jsem se výrazně spokojenější a klidnější.
Teď už se jen zas víc otevřít…
Žít je umění 
Moc hezky napsáno.
Moje dovolená byla letos taky dost odlišná od ostatních, protože nejsem plážový typ, co by se jen povaloval, taky mám ráda výlety a poznávání a bála jsem se, že mi ten věčný běh bude chybět. A nechyběl, dovolená byla pozvolná, klidná, houpavá a hooodně dlouho jsem nebyla v takové pohodě. Můžu říct, že jsem si fakt odpočinula. Nebyl žádný stres, žádné informace, žádný internet. Ale i jsem vcelku něco přečetla a na té pláži od rána do večera neležela – to nedám nikdy asi :)
To znám… loni jsem táhla matku s dcerou busem a vlakem do Barcelony. Kdysi jsem se na den trhla od rodičů a vyrazila vlakem do Nice. A jednou od kamarádek a vyrazila vlakem do Pompejí :-) Taky mě překvapilo, že polehávat na pláži (případně u bazénu) není zas taková tragédie :-) Pokud zas někdy někdo pojede se jen „prdnout na pláž“, už nad tím nebudu kroutit hlavou :-)))))
No úplně prdnout se tam, to bych se neprdla. Mám pocit, že z celodenního polehávání na pláži bych byla unavenější než kdy jindy. Ale tenhle styl, pomalu si tam dojít, pobýt, pak v klidu najíst, večerní pomalá procházka, mi zase tak nevadila. Naopak jsem si to nad očekávání užila. Příští rok nejspíš plánujeme zase Čechy a to je vždycky stylem – najdeme místo, kde bude základna a odtud výletujeme do okolí. Takže pořád uháníme autobusy a vlaky a kdy nám to jede tam a kdy zase zpět a je to celé takové svižné. A baví mě to, ale zjistila jsem, že proložit to pozvolným vůbec neškodí :)
my jsme letos misto dovolene stehovali atd… ale taky si nestezuju, nakonec i tech par vyletu bylo fajn…
My často měníme společnou dovolenou s manželem za společné výletování. To má také spoustu výhod. Za centrum máme buď náš moravský byt, nebo dům mých českých rodičů… případně jakékoliv jiné místo, které si pro prodloužený výlet vybereme. Jinak muž spíš na ledovec a já spíš k moři :-)))
my to mame taky prohozene, Lev by nejradsi Asii, nebo alespon vedra a more a ja max 25 stupnu a neco zajimaveho :D klidne v Evrope…
Ale taky se někdy na něčem shodnete, ne? :-) I když já spíš jedu na ty hory, než on k moři :-) Jedině že bych ho tam nalákala na nějaké kopce :-) Ale plánujeme společnou Srí Lanku. Někdy :-) Taky si pamatuju na svůj první pobyt v Řecku, v Aténách. Tenkrát jsme se s kámoškou rozdělili: ona chtěla k moři, já na nějaký kopec :-)))))
Ale jo, vetsinou to dopadne tak, ze jedeme k mori, ale nedrepime tam na plazi :P
Pingback: Rhodoská ruská okupace… | Žít je umění
Možná že oproti loňsku jsi prostě potřebovala vysadit. Nic nedělat. Neexperimentovat, nezkoušet, neobjevovat… prostě jen tak být. To taky není špatné!
A zdá se, že sis opravdu odpočala. Takže, dovolená se vydařila, i když byla odlišná.
Vydařila :-) Jo, to jsi vyjádřila přesně… najednou na mě přišlo období, kdy jsem nepotřebovala nic objevovat. To je u mě hodně zvláštní :-))
Pingback: Tak jsem to zas nevyřešila… | Žít je umění
Pingback: Turecké výhrůžky… | Žít je umění
Pingback: O tureckých plus a mínus… | Žít je umění
Pingback: Návraty – Rhodoská ruská okupace… | Žít je umění