Zač může být vlastně člověk vděčný? (1. díl)

důvěra

Duje nám někdy ten správný vítr do plachet??

Proč je tak těžké věřit? Toť otázka 34. týdne projektu Absurdistán.

Odpověď je ale jednoduchá. Prostě protože jsme si toho už tolik vytrpěli!

Kolikrát jsme zažili, že jsme si něco přáli… něco jsme nutně potřebovali… a ono NIC!?

Doufali jsme, že přijde matka a bude s námi spát. Ale ona si vyrazila (poprvé po dlouhé době) s kamarádkami ven.

Doufali jsme, že dostaneme tu krásnou hračku, po které jsme tak toužili a o které jsme psali Ježíškovi. Ale ačkoliv byla pod stromečkem hromada dárků, tenhle tam nebyl.

Doufali jsme, že nás naše první láska nezradí. Ale pak jsme ji/ho zahlédli/y, jak se vede za ruku s jinou „láskou“ a zamilovaně si hledí vzájemně do očí…

Věřili jsme, že se dostaneme na TUHLE školu. Věřili jsme, že dostaneme TUHLE práci. Že nám od příštího měsíce zvednou plat. Že nás mine propouštění. Že… že… že…

Jak jsem kdysi psala v jedné básni:

Srdce se zachvívá pod náporem života –
kolik částeček našich snů jím prošlo
a kolik srdcí bylo zaveleno tíhou neuskutečněného.
Či neuskutečnitelného?
Kolik srdcí to nevydrželo?

Žádné lidské srdce nebije od počátku věků.

Ale pohleďte na život z jiné perspektivy. Zkuste najít všechny ty okamžiky, kdy Vás život podržel. Kdy jste měli štěstí. Kdy odpověděl – jakýmkoliv způsobem – na Vaše volání. Na všechny ty „náhody“, které Vás dovedly někam, kde jste ani nepomysleli, že byste mohli být. A kde jste spokojení. Na všechny ty okamžiky, kdy Vám někdo pomohl v nouzi. Nebo kdy Vám něco pomohlo. Kdy Vás život podržel. Kdy to NEMUSELO všechno stát jen na Vašich bedrech.

Najdete nějaké takové okamžiky? Okamžiky, za které můžete být vděční??

O těch mých něco příště… Zač může být člověk vděčný II

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Zač může být vlastně člověk vděčný? (1. díl)

  1. Pingback: Zač může být vlastně člověk vděčný? II | Žít je umění

  2. Pingback: 34. Proč je tak těžké věřit? (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  3. letitiatiba napsal:

    Ó áno. Tak najvypuklejšie mi v mysli vyvstáva jeden ešte zo stredoškolských liet. Asi to bolo prvýkrát, keď som zažila „veľké sklamanie“ a neskôr uvidela jeho zmysel.

    Zvyknutá na samé jedničky ( ;-) ) mi v prvej triede na gymnáziu hrozili hneď dve trojky (z jazykov). Joj, aká som bola nešťastná, učila som sa, hlásila, chcela som si to opraviť… a modlila som sa – s dôverou. Ale tie trojky na vysvečku ostali. Veľké sklamanie. Aj slzy boli…
    Spätne som za ne veľmi vďačná. Bola to asi tá najlepšia vec, čo sa mi mohla stať. :) Priviedli ma k ľuďom a veciam a ceste… Rozhodne verím, že boli v Božích plánoch. Alebo aspoň ich Boh (osud, život… – ako chcete) využil na niečo veľmi – veľmi vzácne. :)

    Inak je tých „vďačných“ okamžikov v mojom živote veľa. Však iste vieš… :)

  4. Pingback: Sláva prozřetelnosti, aneb jak se možná unikla několikrát katastrofám a možná i smrti?? | Žít je umění

  5. Pingback: Máte něco, oč se můžete opřít, když jde do tuhého?? | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s