O rozhodování

(photo credit: Dezidor)

(photo credit: Dezidor)

Jak jste na tom s rozhodováním?

Jde to snadno, nebo blbě??

Dumáte nad něčím tak dlouho, že si všichni kolem Vás klepou na čelo?

Nebo se Vám stává, že se rozhodnete rychle, spontánně… ale pak si zase klepete na čelo Vy sami sobě???

Nebo to berete tak, že každé rozhodnutí, ať už to s sebou přineslo cokoliv, bylo správné? Pro Vás. Nebo pro Vaše okolí??

Před mnoha lety jsem ve chvílích, kdy jsem si fakt nevěděla rady, začala používat tarotové karty… psala jsem o tom v článku o intuici. Dnes už je tak často nevytahuju, ale zřejmě mi z těch dob zůstala velmi silná potřeba hledat ne to, co chci já, ale to, co je pro mě dobré…

Protože to je právě to, co v kartách člověk obvykle hledá… nebo tedy může hledat, když chce.

Jaká je ta nejlepší cesta…

Je tak těžké vzdát se našeho vlastního rozumu, toho hodnocení cest podle toho, co je výhodnější, nebo podle toho, „co se má„. Když začnete vyprávět o kartách, spousta lidí se zděsí a začne se ohánět tím „že se přece nemůžete vzdát zodpovědnosti za své jednání„! „Nemůžete přece nechat rozhodnutí na nějakých kartách!“

Ale uvažuje někdo i o tom, že to správné rozhodnutí by nemělo vycházet jen z toho, co chceme… z cílů, které si klademe (nebo které pro nás kladli naši nejbližší a my je přijali za své)??

Tolik lidí je dnes pohlceno v té představě: „Že já chci tohle a tamto… a možná i tohle… a udělám všechno pro to, abych toho dosáhl“. Jde tou cestou dlouho, vkládá do ní vše… ale nakonec zjistí, že ačkoliv svého cíle dosáhl, neuspokojil ho…

Když se ho zeptáte, jestli rozlišuje své chtění od chtění své duše, nechápe. Když mu řeknete, že vlastně nemusí vůbec nic chtít, je to pro něj absolutně nepřijatelné. Jak jako????

A přitom někdy je tím nejlepším rozhodnutím se prostě vzdát svých tužeb a cílů a nechat svět, ať se projeví :-)

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Motivace se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na O rozhodování

  1. jolana88 napsal:

    zajímavé – lidi si nechají vyložit, aby si potvrdili, co podvědomě vědí (chtějí). Nestalo se mi (za x let), že by někdo změnil, když byl výklad v rozporu. Problém je, že lidé mnohdy „cítí“ – a ona to není pravda.

    • avespasseri napsal:

      Vy vykládáte?? :-)) Já si jen tipuju, že když už lidé jdou za někým, tak chtějí potvrzení toho, co sami chtějí… jen si nejsou jistí. Když se řekne, jo, udělejte to, tak pak v klidu jdou. Asi záleží na tom, jak se ke kartám přistupuje. Jestli jako k prostředku toho, hodit to rozhodnutí na někoho jiného (karty řekly), nebo jako k něčemu, co nám má dodat jistotu (a bereme jen to, co chceme slyšet), nebo jako právě ten jiný úhel pohledu, vůči kterému jsme alespoň ochotní být otevření.
      Já měla vždycky velký problém s tím vložit svůj osud do rukou druhého člověka (kartáře), protože pak záleží i na interpretaci karet tím druhým a tendence začít věřit něčemu, co se mi řekne, je asi větší (a pak se to i spíš vyplní, když tomu věřím), než když to v těch kartách vidím sama a já sama nějakým způsobem na to, co vidím, reaguju, bez prostředníka, přímo.

      • jolana88 napsal:

        já vám říkala, že to máme v rodině :))) Já už ne – jednak je to náročné ale Hlavně – číst může jen stopro psychicky fit – jinak by to nebylo fér. Není to jak myslíte. Běžně se čtou „luciferky“ – jsou jednoznačnější, výstižnější – a pro kratší čas. Tarot je spíše cesta – oznámení, konzultace; nejsou tak zřejmé a čtení nezvládne každý. (oboje se, btw. , učíte celý život). Když čtete sobě – častěji – je tam hoodně velké nebezpečí, že vám karty řeknou, co chcete slyšet :(( Někteří lidé přichází – jak říkáte – aby se ujistili. Ovšem většina jich přijde – a neví co vlastně chtějí.. Kartář vám přečte jen co vidí – rozhodnutí je vždycky na dotyčném – takže nikam svůj osud nevkládáte. Kartám stačí energie, co jim dáte při míchání – ta je Vaše, ta rozhoduje. Není místo „si něco přidat“ :)) PS: jestli dovolíte – malá rada – když vykládáte sobě – dělejte to jako byste vykládala někomu jinému – karty se uvolní a nebudo vám tak moc chtít vyjít vstříc :D

  2. Pingback: Myšlení bolí | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s