Dávat je někdy velmi vyčerpávající….

(photo credit: Tuxyso)

(photo credit: Tuxyso)

… to zná asi každá matka. Hlavně ta úplně neznalá, která do toho kolotoče spadla úplně poprvé. Netušíte, co máte dělat, co vlastně to mrně po Vás chce… a když jakžtakž odhadnete, co vlastně chce, zápolíte (tedy pokud jste stejně šikovní jako já) s tím, JAK to udělat.

A do toho jen a jen dáváte. Své tělo, svůj spánek, svou pozornost, svou péči, případně i svůj strach či obavy….

Dáváte… dny, měsíce (také jste slavily trojměsíční a šestiměsíční narozeniny, abyste ty dny něčím obzvláštnily a tak trochu se odměnily??) … bez ustání, 24 hodin denně.

Kde berete tu energii zpět????

To se týká všech matek malých dětí (a že jich tu na blozích máme :-)) – od těch dětí miminkovského věku, po ty starší.

Dáváme ale pořád :-))

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

18 reakcí na Dávat je někdy velmi vyčerpávající….

  1. Sedmi napsal:

    mi povidej…a jo, rocni narozeniny jsem vzdycky (soukromne) vnimala hlavne jako oslavu maminky, ze to zvladla :D :D
    snazim se uvedomovat si kazdy den vdecnost za to, ze jsem v zivote tam, kde jsem byt chtela, ze bych s nikym nemenila a ze tohle jsou ty nejhezci leta… pochopitelne ne vzdycky se mi to dari, pak vidim, ze se fakt potrebuju chvili vyspat nebo dobit jeste jinak…

    • avespasseri napsal:

      Mně přišly roční narozeniny tenkrát strašně málo :-) Udělala jsem dort, vlastně jen pro sebe (a okolí), protože ta moje začala jíst až někdy v sedmém-osmém měsíci :-)
      Vděčnost je super nabíječka :-)) Ovšem nad spánek fakt není :-))

  2. jolana88 napsal:

    ale vždyť rodiče jen nedávají – dostávají zpět. Dodnes v rodinných historkách zůstaly první krůčky, nespavost, „vejšplechty“, novotvary …

    • avespasseri napsal:

      Díky, tohle přesně by tady mělo taky zaznít :-))
      Jen by to dostávání zpět rodiče neměli vyžadovat… ono to beztak asi přichází přirozeně samo..

      • jolana88 napsal:

        vidíte – a přitom je spousta rodičů přesvědčena, že na „oplácenou lásku“ má automaticky nárok – i na vděčnost dětí, poslušnost … divné. Měla jsem strýce, který kdykoli ode mě něco chtěl – nezapomněl připomenout, že to byl On, kdo mě přebaloval. Dostali jsme se do sporu velice záhy ..

        • avespasseri napsal:

          Já vím… takové to: „co já jsem pro tebe všechno udělala“… někteří rodiče to asi umí svým dětem tímto způsobem hodně „osladit“. Včera jsem v zahlédla billboard ke Dnu seniorů, na kterém byl citát o úctě k rodičům… a v tom okamžiku mi blesklo hlavou, kolik rodičů si to biblické přikázání vykládalo tak, že „já mám nárok“, ať dělám cokoliv…. a přitom je pravda, že úcta, kterou můžeme k rodičům chovat (protože ji v nás vzbuzují), je velký životní dar…

  3. est napsal:

    Dáváte přece lásku, a to je radost :) To je přece ta nabíječka. Nic víc než tohle vědomí netřeba.

      • jolana88 napsal:

        nesouhlasím – pouhé vědomí nestačí. je třeba občas vypnout – přejít na režim „člověk“ – a udělat něco sobě pro radost, odreagování ..

        • est napsal:

          V režimu „člověk jste přece pořád :) Lidi si obvykle nepořizují miminko s představou že jim zdestruuje osobní život. Ani to tak nemá být. Věnujete dítěti lásku a péči, protože jste ho chtěla, to ono je vaše radost, pro kterou jste ochotna se omezovat. Samozřejmě to neznamená, že se váš život točí už jen kolem něj. Ale ono vědomí je prioritní, aby se z radostného aktu výchovy nestaly nucené práce, ze kterých je třeba občas prchnout, aby se člověk nezbláznil.

          • jolana88 napsal:

            představy, s nimiž si lidé pořizují děti, se od skutečnosti ve velkém procentu liší. Stejně tak mezi tím jak co „má nebo nemá“ být. Nejen prvorodičkám se musí připomínat, že nejsou „Jenom Matky“ (v době nynějších všemožných i nemožných výchov hlavně). Děti jsou celkově složitá zařízení, která než se naučí rodič obsluhovat, dokáží k šílenství dovést i okolní dospělé. Zkusil jste někdy o „prvotním vědomí“ říct rodičům, jejichž dítko spí cca 4hodiny denně? Jejich reakce by mě docela zajímala. Spánková deprivace (a další okolnosti) dokáží s člověkem udělat divy.

          • est napsal:

            Já netvrdím, paní Jolano, že výchova dítěte je procházka růžovým sadem :) Taky jsem prochodil noci s miminem v náručí, kterému se (třeba) klubou zuby, i mnohé jiné fiškuntálie jsme si se ženou užili, než dětičky vyrostly. VŮBEC NIKDY jsem ale neměl pocit, že se jaksi obětuju, strádám a musím hledat nějakou náhradní radost, která by mi dala zapomenout na to peklo výchovy :) Děti se staly přirozenou součástí našeho života, který jsme nijak dramaticky nemuseli měnit. Ovšem máte pravdu, že každý do mateřství vstupuje s jinými představami a nemusí být bez sebe blahem, když se ukáže, že skutečnost je poněkud náročnější.

            • jolana88 napsal:

              z toho bych Vás ani nepodezírala, opravdu ne. Doba byla jiná, my jsme byli jiní (neříkám horší či lepší). Když dnes – občas – zabrousím na stránky „matek“ – jde mi hlava kolem. Matky, co pomalu trpí depresemi, protože své 3! leté dítě učí spát v jiné posteli (nechali doma na hlídání protějšku) atd. atd. Na druhou stranu maminy, co jsou na pokraji sil, protože se musí dítěti věnovat 20hodin denně – bez pomoci okolí. Proto říkám, že vědomí radosti (zvl. když jej nejsou schopny samy dosáhnout) je pro ně málo.

              • est napsal:

                Oh, to jistě ano. Mluvil jsem zcela obecně, v intencích původního článku (aspoň jak jsem ho pochopil). Nepochybuju o tom že mnoho žen prožívá své mateřství z různých důvodů obtížně a málo radostně. Těm věru mé idealistické „dobíjení se“ láskyplnými rodinnými vztahy asi není dopřáno v potřebné míře, bohužel.

                • avespasseri napsal:

                  Ono to totiž často bývá tak, že jednomu člověku by člověk poradil, ať se jde odreagovat, a druhému právě to, co Vy. Záleží na člověku a také na jeho rozpoložení v daném okamžiku.

                • jolana88 napsal:

                  právě jsem si na Vás vzpomněla … Neúžasný slogan mainstreamově šířený „maminky si NEMŮŽOU vzít volno“

                • est napsal:

                  Jolana: I při vší snaze mi uniká, co se mi snažíte sdělit. Co je mi po nějakých sloganech? :)

  4. Pingback: Proč mám ráda Orla?? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s