Draci v první třídě

classroomOmlouvám se všem, kterým jsem tvrdila, že to s dnešními dětmi není tak hrozné. Zažila jsem různé třídy, různé mateřské školky, různé základní školy a v nich různé prvňáčky. Ovšem to, co jsem zažila ve středu, nad tím mi zůstává hlava stát. Skupinka šesti dětí, z nich šest absolutních samostatných jednotek, které ve skupině spolupracovat nebudou, ani kdybyste jim za to slíbili horu čokolády. Společnou hru chápou ve smyslu rvát se a pošťuchovat se.  Když mluví jeden, začne pro jistotu hned i další.

Upřímně řečeno, to jsem nezažila ani ve školce. Děti jsou prý často jedináčci, případně mají čerstvého sourozence (hon na pozornost je rozjetý na plný plyn), takže jak říkala jejich třídní, děti jsou zvyklé na individuální přístup (už ze školky), ale když někomu tu individuální pozornost věnuje, tak přiběhne kopa dalších dětí a tu pozornost si vynucuje taky.

Jsem ten poslední, který by odmítal individuální přístup… ale tady je krásně vidět, kam ten extrém může zajít. Žádný člověk přece není ostrov sám o sobě… říkal klasik, no ne??

Vzpomínám na jednoho chlapečka, kterého jsem kdysi učila. Do školky nechodil, ale na angličtinu se od druhého pololetí přidal ke školkovým dětem a další rok už s nimi nastoupil do školy. Přestože měl 3 starší sourozence (a možná právě proto), tak absolutně neuměl s dětmi komunikovat. Značná část hodin pak probíhala tak, že holky jsem krotila, aby mu pořád nenadávaly, a jeho jsem krotila, aby jim za to nadávání nedělal naschvály. Protože už si dávno nikdo nepamatoval, kdo s tím hádáním vlastně začal. Trvalo velmi dlouho, než nějak do kolektivu zapadl.

A teď tam mám 6 takových „draků“ a žádný kolektiv, do kterého by kdo zapadal. To chce psychologa a ne učitele :-) Nebo Mary Poppins.

A hodně, hodně trpělivosti.

Vždyť ty děti za to nemůžou…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Draci v první třídě

  1. Sedmi napsal:

    tyjo tak to nezavidim… mas je na anglinu? to bude chtit asi nejake samostatne ukoly a soutezeni, z tech nejspis kolektiv neudelas, leda by se spojili proti spolecnemu nepriteli, tj. uciteli…

    • avespasseri napsal:

      Jo, jo. Soutěžení ani náhodou… za prvé ty mé alternativní oblíbené proudy toto nepodporují (a já s tím souhlasím), navíc by ono roztříštění jen podpořily. Ovšem že by je to asi bavilo, právě proto, nepochybuju :-) První hodina nakonec proběhla celkem úspěšně… všechny děti se mnou chvíli mluvily anglicky, dokonce i některé mezi sebou, některé hrály svou oblíbenou hru, některé si malovaly a pak mi vyprávěly, co namalovaly, našla jsem ve třídě bombu (takovou hru), tak to je docela chytlo všechny. Ale na začátku jsem si myslela, že holčička zůstane za dveřmi pod stolem a kluci se mi budou válet po koberci a rvát se :-)) Paradoxně na ně zabralo, že jsem na ně anglicky houkla a usadila je do lavic. A pak nenápadně naznačila, že na koberci by to tedy měli lepší. A dohody a vlastní volby fungují také docela slušně .-))))

      • Sedmi napsal:

        tak to jsi dobra. a nebyla jsi pak po te hodine uplne vystavena?

        • avespasseri napsal:

          Po té dračí paradoxně ne. Protože jsem měla pocit, že jsem zvládla něco, co mi v prvním okamžiku přišlo absolutně nepředstavitelné. Měla jsem po nich i druhou hodinu a tam to bylo nakonec naopak… v poklidné třídě jsem si vytvořila vlastní chybou malého dráčka. Z toho jsem pak byla přešlá mnohem víc. Vyšťavenost už mi neva, vím co s ní… já si ti zvykla za těch pár uplynulých měsíců snad na všechno :-))))))

  2. Pingback: Dnešek mě baví… | Žít je umění

  3. Pingback: 41. Sen… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  4. jolana88 napsal:

    a kde jste přišla na to, že děti za nic nemohou?

    • avespasseri napsal:

      No, jak se to vezme. Do jisté míry mohou. Do jiné míry je to mix genů a výchovy jejich rodičů. Vyčítat jim to je zbytečné, dá se s tím jen nějak pracovat…

      • jolana88 napsal:

        jj – geny, výchova .. Jistě. Pravda ovšem je, že dospělí přehlíží (často „v dobrém“?) fakt, že děti jsou přirozeně inteligentní, bystré a vnímavé. Vycítí slabost dospělých dřív než oni sami o nich byť pouvažují – a „jedou jak draci“ – kobry mrňavé :)))

  5. Pingback: Poslušnost a zrcadla | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s