(Credit: Charles Alt)
(Psáno včera :-))
A to navzdory mailu, který by asi spoustu lidí uvrhl do usedavého pláče, i navzdory té napuchlé puse a 6 stehům v dásni (a pak že je dobré „zakořeňovat“… u zubů bych hlasovala pro rozhodně kratší kořeny… alespoň co se extrakcí týká…). A navzdory oněm dračím dětem, které ještě v pondělí fungovaly jak andílci, ale ve středu se asi rozhodly zkoušet hranice a mou odolnost :-)
Ono asi opravdu záleží na to, jak člověk k těmto „dramatům“ přistupuje… z jakého úhlu pohledu se na ně kouká…
Když se vidím v zrcadle s tou mraženou zeleninou na tváři (kdo ji pak bude jíst, když já jím tak maximálně zmražené švestkové knedlíky??? Jinak mi nic mraženého moc nesmí přes práh…), musím se smát.
Někdy stačí jen drobnost, aby nám i z černého dne udělala krásnou hlubokou noc plnou hvězd. A někdy může mít ta drobnost pro jiné oči (nebo možná ústa) i podobu velmi hořkou.
K čemu si stěžovat na okolnosti… není prostě nad vlastní úhel pohledu :-))
Žít je umění 
neda mi to, ze by dozvuk euforickeho ucinku analgetik? :D to te obdivuju teda, predpokladam osma dole… to jsem byla tyden hotova…
Možná jo… první prášek proti bolesti jsem nasadila až večer. A s prvním práškem antibiotik jsem unavenější a unavenější, ale prášky proti bolesti naštěstí polykat nemusím. Naštěstí jsem dnes měla volno, protože dopolední i odpolední výuka mi odpadla. Tak jsem chladila a chladila. Euforie je pryč, ale spokojená jsem pořád :-))