Vlastně ani nevím, proč se říká, že se někdo opičí. Nikdy jsem si nezkoušela stoupnout před opičí klec a dělat to, co ona. Ani jsem nikdy před tou opičí klecí neviděla, že by se nějaká opička opičila po druhé opičce. Většinou tam tak poskakovali, nebo polehávali, nebo se něčím krmili.
Ale možná prostě viděli u těch druhých, že TOHLE SE DĚLÁ, a tak to dělali taky. Třeba některá chtěla přestat poskakovat, ale třeba si jít popovídat se svým chovatelem….
Z knihy sociální psychologie si ještě matně pamatuju, jak velkou moc má skupina i na druh Homo sapiens sapiens. Ještě si vybavuji některé experimenty, při kterých byli lidé ochotní zapřít vlastní názor (a to si jím byli 100% jistí), jen aby se přizpůsobili skupině, které dali výzkumníci za úkol tvrdit nějakou absolutní stupiditu.
Spousta z nás má asi tu zkušenost, že se navzdory vlastní povaze a potřebám přizpůsobila svému okolí. Někdy tak moc, že téměř zapomněla, co si vlastně doopravdy myslí a cítí.
Ale někdy je to zase naopak.
Někdy tak moc odmítáme ty hry, které společnost kolem nás hraje, že je ostentativně nehrajeme, i kdyby nás to mělo přivést do hrobu…
Tedy, pravda, tak daleko bych snad nešla…
Ale pamatuju se, jak jsem si kdysi před mnoha lety na jednu z prvních stránek svého poutního deníku zapsala něco v tomto duchu: Můžeš klidně dělat to, co ostatní, ale dělej si to po svém!
Jak jste na tom s opičením Vy? Opičíte, nebo rebelujete??
A tak:
- si pojďme dělat věci po svém, klidně i stejně jako ostatní, ale zároveň úplně jinak (tedy jestli Vám to dává smysl :-))
************************************************************************************
A jak se mi tento týden dařilo? To najdete v článku: O skautském nadhledu. Říkám předem, nebylo to nic moc :-))
************************************************************************************
Tímto článkem začíná už čtyřicátý týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.
Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)
Pingback: Někdy je dobrý kašlat na okolí :-) | Žít je umění
Pingback: Jak se správně honit za penězi? | Žít je umění
Pingback: O skautském nadhledu | Žít je umění
Pingback: Říjen, aneb popel nebo Fénix????? | Žít je umění
Pingback: Pohled pod povrch toho, co považujeme za správné… | Žít je umění