Někdy je dobrý kašlat na okolí :-)

(photo credit: Ondřej Žváček)

(photo credit: Ondřej Žváček)

Chtěla jsem ve svých starých denících najít tu část, kde jsem sama sebe přesvědčovala, že můžu dělat to, co ostatní, ale po svém. Nebýt ta opička, ale ani nevzdorovat, nerebelovat (a prý že jsem neprožívala pubertu, chachá).

Jenže jsem otevřela první deník, začetla jsem se… a pak ho radši zase zavřela. Jéžiš, měla jsem pocit, jako bych to psala dnes… jen to, co jsem tenkrát řešila dlouhé roky, se teď vyřešilo za pár měsíců. Tenkrát to pro mě bylo všechno tak nové, všeho jsem se strašně bála. Všechny ty rady, které jsem sobě dávala, byly ale přesně ty rady, které bych sama sobě dala i dnes. Intuice? Máte také tu zkušenost, že z Vás mluví nějaká jiná část, která přesně ví, co máte dělat, ale Vy sami toho prostě zatím třeba jen nejste schopni??

Zavřela jsem ho také proto, že by trvalo hodiny než bych tu část našla… včetně těch hodin, kdy bych hltala své dvacet let staré zápisky :-)

Určitě nevyžadujete přímou, dvacet let starou citaci, že ne???

Matně si pamatuju, že tenkrát, před dvaceti lety, se ta větička týkala křesťanství. Řešila jsem tenkrát, jestli být křesťankou, nebo ne (jako by člověk vůbec mohl řešit to, čím je). Pocházím z Čech, té neznabožské části naší republiky, kde lidé zavítají do kostela tak maximálně na Vánoce. Ve srovnání s těmi všemi auty, které parkují každý večer před naším domem tady na Moravě (bydlíme za kostelem), a ve srovnání s těmi všemi svátečně oblečenými lidmi, kteří z nich vystupují (skutečně slavnostně, jako by šli na svatbu), je to jak nebe a dudy.

Přijít s tím, že věřím v Krista (od doby, kdy jsem se zcela náhodou dostala do Jeruzaléma), mi přišlo, jako kdybych prohlásila, že jsem lesba. Mezi ateisty stejná černá ovce. Vykročit z davu je někdy opravdu těžké.

Navíc křesťanství je přece ta strašná víra, která má na triku vraždění čarodějnic, křížová tažení, kupčení s odpustky a vůbec příšernou historii. Jak bych se mohla začít hlásit k něčemu takovému?? Navíc v mnoha ohledech to klasické křesťanství neodpovídá mým potřebám. Ale nemůžu přece dělat, že jsem Krista v Jeruzalémě nepotkala a že mě tam svým způsobem neosvobodil (nespasil)??? Vždyť se to stalo, ač se to může zdát jakkoliv prapodivné.

To tenkrát jsem si řekla, že je mi úplně fuk, jaké křesťanství bylo, jaké je, nebo jaké je v očích druhých lidí. Ten prožitek byl můj a jak kdysi řekl můj spolužák, když jsem, nekřtěná a bez zpovědi (pravda, to byl evangelický kostel v Egyptě), uvažovala, zda jít při jedné mši k přijímání: to je mezi Tebou a Bohem.

Vždycky je to jen mezi námi a naším svědomím.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Někdy je dobrý kašlat na okolí :-)

  1. Sedmi napsal:

    jenze to je prave to, ceho jsem se dobrala taky… je to jen mezi mnou a tim, cemu z nedostatku lepsiho pojmenovani rikam Buh… tj nepotrebuju k tomu zadne prostredniky, kneze, obrady, kostely, cirkve atd…

    • avespasseri napsal:

      Fór je v tom, že člověk může mít tolik prostředníků, kolik chce… že se nemusí oddat jen jednomu, jako by ostatní byli méně hodnotní. A nemusí se proti těm druhým vymezovat a prohlašovat je za tmáře a tak. Ale to, pravda, trochu odporuje klasické sociální psychologii. Asi :-))

  2. Pingback: Jak se správně honit za penězi? | Žít je umění

  3. Pingback: Říjen, aneb popel nebo Fénix????? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s