Předvánoční šílenství…

tabletMěli jsme včera doma takový spor.

Tchýně prohlašovala, že dcera MUSÍ mít ten tablet. Když po něm tak touží. Přece. (No, nevím, za poslední měsíc jsem ji o tabletu slyšela hovořit… no… nulakrát????) Manžel se jí nedávno ptal, kolik dětí má u nich ve třídě (druhé) tablet. Aby nebyla, chudák, pozadu. Prý tak 3. Tak fajn. Tím jsem tuhle technologickou srandu považovala za ukončenou.

Ovšem tchýně má jiný názor…

Já také. Tablet mi ještě nějakou dobu nesmí přes práh. Ano, já vím, je to všechno jen o rodičích. Co těm našim dětem dovolíme. Na jak dlouho je k tomu pustíme.

Ale já se znám. Sednu k počítači a budu pracovat. Budu ráda, že mám klid. Měla jsem ho vždycky, i když malá naproti u stolu malovala, tvořila. Nebo vedle v pokoji tančila na hudbu nebo baletní DVD. Nebo hrála na píšťalku. Nebo si pouštěla pohádku a u toho si ji přehrávala… a poté ji malovala a šatičky jsem jí pak chystala na motivy té pohádky atd. atd.

Ale teď budu mít klid na úkor její tvořivosti. Na úkor jejího pohybu. Na úkor jejích zdravých zad a očí. Na úkor její schopnosti komunikovat se mnou a s ostatními.

Ne, nemám sílu ji od tabletu tahat. Něco jí zakazovat a něco jí přikazovat (RaR, je to prostě tam) :-) Nemám sílu koukat na ten její smutný kukuč, že „ještě tohle“ a „ještě tamto“.

Hráli jste někdy hry sami natolik, že jste fyzicky cítili, že ani po x hodinách od toho nemůžete odejít, protože se PROSTĚ MUSÍTE dostat dál. PROSTĚ MUSÍTE zjistit, co bude v dalším levelu a PROSTĚ MUSÍTE konečně překonat ten děsnej bouchající pařez????

Že když už tedy od té hry z jakéhokoliv důvodu (většinou nějaký vnější tlak… v mém případě už ne rodiče, ale prostě povinnosti) musíte odejít, tak si ji pořád nosíte v hlavě. Pořád čekáte, KDY UŽ ZAS???

Viděli jste, jak si malé děti hrají tak, že jeden cosi cvaká do tabletu a ostatní se na to koukají??? Slyšeli jste, jak si malí děti nechtějí jít v družině hrát ven, protože chtějí pařit hry na tabletu? Potkali jste děti, které by nejradši byli doma a hráli si? Slyšeli jste vlastní dítě, které Vám řekne, že je tedy fajn bahnit se s dětmi na chajdě a lítat po vesnici, ale hrát hry na počítači je mnohem lepší… PROTOŽE SI TAM MŮŽE DĚLAT, CO CHCE, A NEMUSÍ NIKOHO POSLOUCHAT????

Já tedy nevím, jak Vy, ale já mám pocit, že tchýně – cukrovkářka mi dítě láduje sladkostmi (a 3 nové kazy řeší tím, že od zubařky přinese pozvánku na dentální hygienu… jako by ta moje na ni nechodila co půl roku a zuby si nečistila jak drak). A ještě chce vnést do domu zabijáka největšího. Trochu se děsím toho, co by ze mě bylo, kdyby už za nás byly takové vymoženosti a kdyby už za nás mělo rodičovstvo stejný pocit, že to musíme mít… Pravda, já už na základce chodila do kroužku počítačů. Ale my se tam učili programovat….  

Já vím, tablet má i své klady. Ano, i počítač je má. Ano, i počítačové hry je mají. Nechci nikomu nic zakazovat. U společného počítače, u společné TV si alespoň musí rozvinout schopnost trpělivě počkat, až na ni vyjde řada. Na vlastní tablet a vlastní počítač má, si myslím, ještě čas. Však před tím neuteče – ani my, ani ona. Bez počítače do školy nelez, že :-)

Jen si myslím, že bude zralejší. Že bude mít v zásobě dost a dost zážitků, ke kterým se může jednou vrátit. Až se jednou her nabaží (stejně jako já), tak bude vědět, že umí i jiné věci. A že je dělávala ráda.

A četli jste tenhle článek o tom, proč i Steve Jobs a ostatní ajťáci ze Sillicon Valley, byl/jsou na děti drsní a nenechávají je si s Ipady a spol. hrát???

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 reakcí na Předvánoční šílenství…

  1. Sedmi napsal:

    necetla podivam se… ale jiank si myslim, ze zakazovani nikam moc nevede, akorat to pak bude o to lakavejsi… May ma od narozenin telefon s hrami… hrala tri dny furt, pak sem tam a ted jde delat neco jineho a ani si nevzpomene…

    • avespasseri napsal:

      Na jednu stranu doufám, že to zájem vyšumí, jak u spousty jiných věcí. I když pravda je, že od té doby, co jsem ji pustila k počítači, tak zatím nic nevyšumělo :-(
      Na druhou stranu – vždyť to je přece ta HRA, kterou s námi konzumní společnost hraje – kup si, nabaž se a hlavně si jdi pak koupit zas něco jiného. Dcera má doma horu hraček. Nedávno přišla s tím, že chce dalšího fili koníčka (má jich doma přes 10). Nechápavě jsem kroutila hlavou a kategoricky odmítla, že by si malá dělala „sbírku“ (jak to nazvala). A co? Odpoledne přišla s tchýní z baletu a fili koníčka měla….
      Opravdu mi hodně vadí tohle chci, dostanu, zapomenu, chci, dostanu, zapomenu. Možná to dělají i rodiče sami, ale kolem sebe většinou slýchám stížnosti rodičů na prarodiče v tomto ohledu…. stížnosti rodičů, že prarodiče děti rozmazlují… a obranu prarodičů, že oni na to maj přece „právo“. Ufff. Mě tedy babička nerozmazlovala nikdy. Naštěstí.

      • Sedmi napsal:

        Myslím, že je potřeba děti naučit se v tom orientovat, vybirat z toho množství kvalitní věci a vysvětlovat např. že ani hry zadarmo nejsou zadarmo a že nejcennější je tvůj čas, který už nikdy nepůjde vrátit zpět nebo koupit…

        • avespasseri napsal:

          To určitě ano. Aby v tomhle světě obstáli, musí se to naučit. Ale asi se to nesmí přehánět… jak s tím uklízením. Aby pak naschvál nechodili a nenakupovali jak diví :-)))) Nebudou to mít jednoduché… musíme asi jen doufat, že jsou to prostě děti svých rodičů a že na to neskočí…

      • Sedmi napsal:

        Jo, k tomu konzumu, to v sobě taky řeším… Zase, snažím se to vysvětlit, nabídnout jiné aktivity a možnosti, ale třeba hraček mají holky taky tunu.. A mají to teď v krabicích po postelí a vůbec jim to nechybí…
        Děsím se vánoc, zase to bude klasika, řekli jsme jen maličkosti a bude zase hora dárků…

        • avespasseri napsal:

          Jo, jo… máme to stejně. Pod postelí. Nebo různě po poličkách. Sáhne na ně sem tam. Kdyby měla čtvrtinu, vyšlo by to na stejno. Ale vánočnímu dárkovému obžerství propadl i můj manžel – dítě musí mít spoustu dárků. Já někdy zírám, že i na narozeniny (tchýně) přinese několik dárků. Nechápu. Je to asi nějaký pozůstatek období, kdy nic nebylo, jinak nechápu, proč má někdo potřebu nakupovat a hromadit ve velkém…

          • Sedmi napsal:

            asi jo… ja mam y tch. pocit, ze se snazi kompenzovat holkam co nemohla koupit svym detem…

            • avespasseri napsal:

              Přesně. Nebo co neměla sama :-) Jak byla smutná, že ta naše propásla houpacího koníka…. :-)) Ale vždycky je smutné, když si rodiče nebo prarodiče něco kompenzují u dětí…. vůbec si neuvědomují, jak jim škodí. A přitom si myslí, jak jim dělají dobře…

  2. Sedmi napsal:

    jinak ja mam totez s tchynkou, doma nemame tv (mame pocitac a youtube :D) a reklamy preskakujeme. Snazila jsem se holky naucit, ze reklamy lzou. No a pak jsou u tchynky, kde nejvic miluji, ze muzou z postele v pokojicku koukat na tv… a prijdou domu a ja chci tohle a tamto z reklamy… navic tchynka jim pred spanim klidne da mleko s medem (protoze to miluji a je to dobre na spani), v obchode jim koupi vsechno na co si ukazou, udela jim klidne tri jidla, ve kterych se svorne ponipou a dostanou susenky nebo cokoladu… a pak mam doma dva dny peklo, nez je srovnam…
    tesim se, az budu babicka…

    • avespasseri napsal:

      Já miluju spoustu věcí a stejně je nemám. A co. Umřu bez toho??? (I když, někdy, to tak člověk může cítit, no, ale však co člověk ve skutečnosti nepotřebuje, to ho nezabije :-))) Na spaní je spousta opravdu DOBRÝCH věcí – obávám se, že mléko s medem skutečně „dobré“ nebude… To se nám asi mstí za své syny, které je také v dětství neposlouchali?? :-)) Ale ony jsou už dospělé a měly by mír rozum. A ne potlačené choutky….

    • valkil napsal:

      Jak kdybych četla o naší babičce. A jak já se na to taky těším, až budu vnuky rozmazlovat a budu babička, co nemusí nic řešit. A děti se ze mě zcvoknou :-)

      • avespasseri napsal:

        :-)))) Blbý je, že když si tohle já představím, tak si nějak dost dobře nedokážu představit, že bych tohle své dceři dělala :-) Možná spíš bude chodit a prosit mě, abych je rozmazlovala víc :-)))))

  3. Sedmi napsal:

    jo, co se tyka her, to se tezko zakazuje, protoze tatinek je vyrabi :D Nejlepsi bylo si ale zahrat neco dohromady, to se mi libilo moc. Ale takovych her moc neni… tahle byla skvela http://childoflight.ubi.com/col/en-GB/home/index.aspx

    • avespasseri napsal:

      Já vím. Pokud někdo ty hry dokáže ukočírovat (u sebe, u dítěte), ať je hraje. Já to ukočírovat nedokázala ani u sebe… zachránila mě až pokoutně získaná nesmrtelnost :-))) Holt když někdo moc prahne po poznání, nezastaví se, dokud se nedostane do cíle :-)))

  4. valkil napsal:

    Letos v dubnu: Tchýně prohlašovala, že syn MUSÍ mít ten tablet. Když po něm tak touží. Přece.
    Začátek stejný, tchyni jsme to vymluvili, resp. manžel vymluvil. Pak měl syn narozeniny, na které neměl dostat ten tablet, tchyně kupodivu přesvědčená. Nu a přišel můj otec, kterého děti vidí 2x do roka a přinesl tablet. Myslela jsem, že ho zaškrtím. Už poněkolikáté. Vloni mu přinesl playstation po mém bratrovi, naštěstí se jim to na tv nepodařilo zcela zprovoznit, fungovalo černobíle (a my se nesnažili), synátora nezaujalo. Uff. Tablet nadšení, všechny ostatní dárky jako že jo dobrý, ale TABLET! Mám ovšem obří kliku v tom, že tatík je z podstaty držgrešle a tak pořídil cosi levnějšího, tablet takto vydrží hodinu hry a vybije se. Uff. Aspoň nemusím hlídat a samotného synátora to trochu štve a stále se vrací k legu :)
    Jo a ještě jednu nevýhodu k hraní na tabletech ve školách – jak jsou všichni k sobě naklonění, protože čučí přes rameno hráči, skoky vší jsou jednodušší a boje s nimi horší. U nás už konečně v družině tablety zatrhli, na mnohé žádosti rodičů, družinářkám se zase tak nechtělo, měli klid žejo? Možná ty vši je přesvědčily :D

    • avespasseri napsal:

      To je ovšem taky dobrá story. Není nad tablet, který se po hodině vybije :-)))
      U nás už to taky mělo pokračování… hned druhý den, co jsem tchýni oznámila, že tablet ani náhodou, mi potajmu (aby malá neslyšela) oznámila, že ho už objednala!!!!! Asi to bude taky něco levnějšího, tak doufám v podobně dobrý konec. Prohlásila jsem, že ať si s ním tedy hraje u ní doma. Ale stejně ho jednou donese sem… no, na Štědrý den asi budeme mít klid. Možná ani není potřeba dávat jí něco jiného, stejně si toho pořádně nevšimne…

  5. jolana88 napsal:

    :) díky, pobavila jsem se (nic ve zlém). My letos k Vánocům – Logik se překonal! – dva tanky do hry :))) s hračkama u nás nehrozí – musí přesně vědět CO dostane – a kdy . Jo – i výhody se s diagnozou najdou. Kdysi – než jsme zjistili co a jak, byl tatin na mašli, poněvadž Miláškovi nakoupil – ten rozbalil jedno auto – a zbytek, netknutý, nerozbalený odsunul :)) Maličkosti – jako gumičky, časák, lupa atp. co mu padne do oka (více než 14dní o tom mluví) – neřeším. Co si pamatuji – moje tchyně – kdysi dávno – byla taková držgrešle, že většinu „drahých“ dárků se snažila rozmluvit nejen dětem, ale i nám („to nepotřebují“). Čokoládu přidělovala po čtverečkách! Moje matka sladké nejedla, tudíž koupila něco málo – a když si některé vzpomnělo, dostalo. Zato byla schopná nechat je jíst 10hodin denně (normální zooreflex – viděla někoho, jak 5 minut nežvýká – a už mu cpala jídlo :DD )

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s