Návraty – Můj 17.listopad

Znovu mohu začít „17.listopad byl již včera“. Tentokrát ale nebyl Dexterův den, ale den Absurdistánu. Ale na 17.listopad i tak dojde, protože na ten by se zapomínat nemělo. A tak se vrátím k článku, který jsem napsala loni. A zítra přibude jeden o mém roce 1989. Zážitky toho roku mám totiž zapsané v mém úplně prvním deníkovém sešitě, pěkně poctivě už od ledna :-)

17. listopad byl již včera, nicméně to byl zrovna Dexterův den :-)

Ale pamatujete, co se tu řešilo v neděli? Smutný konec… nebo existuje naděje? Hodně lidí má za to, že to naše (já tam byla taky!) cinkání klíči došlo smutnému konci. Že jsme udělali někde chybu a ta povede k tragédii. A hodně lidí proto propadá beznaději. Takže vlastně to bylo téma velmi aktuální.

Ale pokud jsem včera psala (a dnes s mnohými diskutovala) právě na téma happy endů, tragédií a spravedlnosti, myslím, že ten den si zaslouží trochu vyváženější vzpomínku. Proč zapomínáme, k čemu tenkrát došlo? Proč má to naše zklamání větší váhu, než ta radost, kterou jsme tenkrát cítili? Máme právo na zklamání (protože je reálné), ale proč zapomínat na tu radost tenkrát (protože i ta byla reálná). Proč se přiklánět těm tragickým koncům, depresivním vyzněním a zapomínat na naděje a vize?

Tenkrát jsme je měli… a jak to dopadlo? Chcete možná říct. Dnes je na šťastném blogu zajímavý krátký článek o tom, jak těžké je někdy cítit radost, právě proto, že máme strach a příliš častou zkušenost s tím, jak snadno se z výšin euforie padá do propastí.

Ale přece? Vzpomenete si, jak jste to tenkrát prožívali?

Ale než začnu vyprávět o tom, jak jsem to tenkrát prožívala já, chci říct jednu věci i těm, kteří to na vlastní kůži nezažili. A těm kteří ano a dnes by chtěli ty „sladké“ časy minulých let vrátit zpět. Srovnejte si dnešní marast a ten tehdejší. Srovnejte si to, jak se dnes demonstruje, co dnes děláme pro změnu. A jak se to dělo tehdy. Něco, kvůli čemu se sešlo tolik lidí na náměstí, tolik lidí stávkovalo, tolik lidí riskovalo to, že pokud to dopadne jako v 68, skončí v těch kotelnách a ve vězení atd., atd. (pamatuju si, že toho se obávali mí rodiče), něco, co vyburcovalo tolik lidí, aby se postavili za zbité študáky a donutili ty komunisty, kteří tu 40 let vládli, odejít od moci, něco tak špatného, že se proti tomu TOLIK lidí vzbouřilo (u nás!),  PROSTĚ NEMOHLO BÝT DOBRÉ.

Dnes se nám může zdát doma komunismu idylická, protože zajišťovala mnoha lidem základní potřeby. A jak Vám řekne Maslow, odborník to přes pyramidu potřeb, základní potřeby jsou pro lidi mnohem zásadnější než vyšší levely jako je třeba svoboda. Já to chápu. Ale přece jsme poznali jako národ (to nebyl převrat jen pár lidí, cinkali statisíce a generálně stávkovalo… no, já nevím, skoro všichni??), že bez svobody se také nedalo žít. V tom věčném strachu něco říct, udělat něco jinak, než chtěli ti u moci atd. atd. To udávání, to zneužívání moci, to špiclování. A to já ani všechno neznám, byla jsem tehdy ještě středoškolačka.

Neříkám, že dnes je to lepší. Ani nejde o to, zda je to dnes lepší. Jde o to, uvědomit si, že to tenkrát také nebylo dobré, že jsme se 17.11.1989 osvobodili od něčeho, na co většina lidí ani nechce vzpomínat (a proto si to snad maluje na růžovo???).

A místo vracení se  zpět, obrátit pozornost do budoucna. No, jeden experiment nám bolestně nevyšel. Jak jde po peníze, všechno to, co nás za komunistů učili o kapitalismu, se ukázalo jako pravda. Jak jde po peníze, lidi se začnou chovat jak zvířata. Co jsme také čekali?

Možná jsme ztratili 20 let hloupým experimentem, hrou na kapitalismus s lidskou tváří, máme právo být znechucení a zklamaní… ale máme také právo nevzpomínat na ten dar, který jsme před 20 lety dostali, a na tu naději, že můžeme stále ještě vybudovat něco, co bude stát za to?? Něco nového, žádné návraty zpět, do pofiderních krás komunismu, nebo dravého kapitalismu. Něco nového, něco, co zvládnou vybudovat lidé, kteří mají spoustu slabých stránek. Kteří si vlastně svůj happy end podle běžných měřítek snad ani nezaslouží. Spíš tragédii.

Ale jak jsem psala včera. Nejsem člověk, který má rád tragédie.

A mé vlastní zážitky ze 17.listopadu? Ty najednou nejsou tak důležité, jako ta naděje do budoucna, místo neplodného zklamání z minulosti. A současnosti. A snaha pomoci lidem, aby překonali co nejvíc svých stínů, protože pak je tu snad nějaká naděje na happy end? Na to, že pro lidi nebude důležitější zisk, ale člověk. No ne???

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice život se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Návraty – Můj 17.listopad

  1. Sedmi napsal:

    vis, ze jsi nenapravitelny idealista? :D

    • avespasseri napsal:

      Možná jsem i já potřebovala tenhle článek dneska číst…. možná ho každý potřebuje číst, aby našel důvěru v budoucnost… sílu nejen věřit v ideály, ale hlavně sílu je naplnit. Protože když to nedokáží idealisté, kdo to udělá?? Oportunisté? Ti, co všechno dělají jen proto, aby z toho něco získali? Moc, peníze atd., atd.???

      • Sedmi napsal:

        tentokrat jsem to myslela trosku vic konkretne, ohledne toho 17. listopadu… ale mas pravdu :)

        • avespasseri napsal:

          No, já vím… loni jsi říkala něco ve smyslu, že to bylo všechno trochu jinak, než si myslíme :-)) Ale já si pořád myslím, že kdyby lidi nechtěli, tolik by se jich na náměstí nesešlo… to už muselo být fakt zle.. ale jak jsem někde četla, cinkalo se hlavně za cestování a zboží ze západu. A to máme… jen ta cena…

          • letitiatiba napsal:

            Teda, ja som cinkala predovšetkým za slobodu (mala som 19r). Slobodu môcť povedať pravdu – čo si myslím, čo je pre mňa dôležité, čomu verím, čo považujem za pravdu a čo už za lož a propagandu… A žiť tak, ako pokladám za dobré (aj za správne).
            A som vďačná za tú zmenu (aj keby bola nejakým spôsobom zinscenovaná – verím, že k tým plánom sa vrchonosť rozhodla jednoducho preto, že videla, že stav je neudržateľný – buď bude (raz?) krvavá revolúcia alebo teraz takáto). Presne ako sme sa to učili na MRH (Medzinárodné revolučné (alebo robotníke?) hnutie – ku podivu mi ten predmet prinášal nádej na zmenu ;-) )

            Je pravda, že teraz sa sem čosi podobné totalite a autocenzúre plíži pod pláštikom tolerancie… a proti tomu sa ani nedá veľmi bojovať protestmi… ale to už je zase čosi ďalšie. Nový stupeň „vývoja?“, nová výzva. Výzva žiť pravdivo tak, ako vnímam že je správne. Aj skúsenosť „studenej totality“ vnímam teraz ako vzácnu. Každá skúsenosť nás čosi naučí…

            A vďaka za článok. Pôsobí na mňa povzbudino. :)
            PS: Naozaj toho ľudia mali dosť a na námestiach bolo cítiť nádej, nadšenie, víziu… Len sme priskoro prenechali oťaže iným. Verili sme samotnej demokracii a trhovému hospodárstvu a tak trochu zabúdali na to najpodstatnejšie.

            • avespasseri napsal:

              Tak to bývá… člověk v tom všem nadšení snadno přehlédne, co by mohl mít… a nechá si to „ukradnout“. Spousta lidí asi zvonila za svobodu. Já ne, já to tenkrát nevnímala a to mi bylo 18 :-) Ale přede mnou bylo doma tak trochu skrýváno, co je komunismus vlastně zač. Byla jsem co na srdci to na jazyku :-) Ale spousta lidí asi chtěla hlavně ty plné obchody, což je pochopitelné. Ale nedohlédli vedlejší následky…:-(

              • letitiatiba napsal:

                Asi áno. A slobodu cestovať. A teraz majú pocit, že im k tej frustrácii pribudla ešte závisť, že niektorí cestovať môžu, ale oni (aj keby teoreticky mohli) na to nemajú…

                • avespasseri napsal:

                  Přesně. Blbé je, že jsme zatoužili po kapitalismu a teď ho máme. A vzpomínáme, co nám o něm komunisté říkali. A vidíme, že měli pravdu. Že lidi se mají asi v průměru lépe než předtím, ale že ten zbytek, co na to dojel, to nevyváží. Že se ztratilo to, co člověk ztrácí, když začne přemýšlet ekonomicky a ne lidsky. A to je z mého pohledu ten největší problém. Protože svobodu máme ve srovnání se světem velikou. Tak velikou, že za tou naší svobodou přišlo spousta lidí z venčí. A stejně jako my jsou teď i oni frustrovaní. Protože tady většině ve skutečnosti nešlo o svobodu v tom slova smyslu, který opravdu osvobozuje. Protože v naší svobodné společnosti se nikdo neučí se svobodou zacházet. A nezneužívat ji.

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s