46. Babočku do otakárka nevmanipuluješ (Absurdistán 2014)

(photo credit: Josef Mohyla)

(photo credit: Josef Mohyla)

Tak prý jsem manipulátorka.

Prý toužím po svobodě, ale druhým lidem ji nedopřávám.

Někdy člověk slyší věci, které slyšet nechce, od lidí, od kterých to už vůbec slyšet nechce… a ještě musí přiznat, že je to vlastně pravda. Ostatně, však už mě to taky napadlo.

Něco takového se ale velmi špatně odhaluje, když 99% svého života žijete tak, že radši vyhovíte druhým, než byste prosazovali to své.

A přece, co děláte, když něco OPRAVDU chcete? Nejen to. U chtění si ještě pořád můžete říct, že přece nebudete jak to vzteklé dítě dupající nožkou „Já chci a chci a chci„. Ale co když máte dojem, že to NUTNĚ POTŘEBUJETE.

  • Je přece PŘIROZENÉ snažit se o to, co potřebujeme.
  • Je přece PŘIROZENÉ říci si o to, co potřebujeme.
  • Je přece PŘIROZENÉ snažit se přesvědčit druhého, aby nám to, co potřebujeme, dal…

Ale asi velmi záleží na tom, jak to děláme. I když se na toho druhého nezlobíme, že nedává to, co si myslíme, že potřebujeme.

Ale ono je to ještě horší. V každé chvíli, ve které odmítáme realitu takovou, jaká je, a reagujeme jakýmkoliv způsobem, o kterém si myslíme, že nám pomůže ji zohýbat dle svých představ – nejen bojem, ale i útěkem – jednáme jako manipulátoři. Kdykoliv se bráníme před tím, co se nám nelíbí – ať už tím, že dupeme tou nohou, nebo tím zapojíme všechny ty ego-obranné mechanismy projekcí apod. – i v tom okamžiku se chováme jako prachsprostí manipulátoři.

Jenže jak jinak má člověk jednat, když nechce zešílet? Když má dojem, že nedokáže přijmout to, co mu život předkládá?? Když má dojem, že tohle rozhodně není fér??

Naše snaha nějakým způsobem řídit běh věcí je přece také PŘIROZENÁ.

Ačkoliv ta představa, že máme běh věcí pod kontrolou, je velmi naivní.

Protože pokud 1+1=2, tak z toho trojku nikdy neuděláme, i kdybychom se přetrhli. Pokud neplujeme s proudem zákonitostí vývoje, neurychlíme to, co se rozvine až později, ani nezastavíme to, co nám visí těsně nad hlavou. A rozhodně nemůžeme očekávat, že z kukly motýla babočky vyletí nějaký úplně jiný motýl, který by se nám zamlouval víc… 

No, to bychom tedy měli smůlu…

A tak:

  • nevzdorujme tomu, co je
  • důvěřujme tomu, co je
  • a dělejme to, co je v souladu s tím, co bychom chtěli, aby bylo

***************************************************************************************

Co mi přineslo tohle téma? Třeba uvědomění toho, co jediné máme pod kontrolou.

***************************************************************************************

Tímto článkem začíná už čtyřicátý šestý týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme téměř na konci). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)


Článek je v upravené podobě součástí knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství. Podívejte se, co vše dalšího v knížce najdete, ZDE. Občas nabízím i slevu :-) 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014 se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na 46. Babočku do otakárka nevmanipuluješ (Absurdistán 2014)

  1. jolana88 napsal:

    co potřebujeme – je ryze osobní. Pokud něco chci – proč za tím nejít? proč nevzdorovat tomu, co je?

    • avespasseri napsal:

      protože to, co chceme, se může velmi snadno obrátit proti nám. Než půjdeme za tím, co chceme, tak bychom se, podle mě, měli velmi dobře rozmyslet, zda to opravdu chceme. Nebo chtít velmi konkrétně a být připraveni zaplatit cenu, kterou za to budeme muset zaplatit…

      • jolana88 napsal:

        vzpomněla jsem si na úsloví. jj – máte pravdu. já říkám – „kdo chce víc, dostane víc; dostane tolik, že nemá nic“. Za mě osobně – jdu do toho – prodělek je taky kšeft :DDD

  2. Pingback: To jediné, co máme pod kontrolou… | Žít je umění

  3. Pingback: Pomikulášská o pekle a lásce, žebráctví a skutečném daru | Žít je umění

  4. Pingback: Co přinesl rok 2014? (má cesta z Absurdistánu) | Žít je umění

  5. Pingback: 3. Baba jedna… (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  6. Pingback: Někdy je to, co považujeme za cestu ke změně, prachsprostý vzdor, který nevede nikam. | Žít je umění – ENjoy!

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s