Chybami se člověk učí…

chyba… no, to je objev, co?? :-)

Ale jak často slýchávám… je rozdíl „znát“ něco a také to používat… tj. je hezké, že všichni víme, že to tak je, ale jak často litujeme svých minulých chyb, nebo se obáváme svých budoucích chyb? Nebo si říkáme, že jsme tedy fakt děsní, když děláme tu a tu chybu…

Miluju ústní hodnocení ve škole mé dcery… ta se chybami stále učí… nikdo ji za ně netrestá… nemusí se jich už dopředu bát…

Tento týden jsem hned v úterý udělala chybu... nechala jsem se úplně zblbnout. Zahodila jsem všechno to, co jsem se naučila. Jako když dítě, které už umělo chodit, si zase „kecne na prdel“…

Hlavu mi zahltila hora myšlenek, které tam neměly co dělat… ten rozdíl mezi tím, jak skvěle jsem se cítila minulý týden, a jak jsem se cítila tento, je docela slušný.

Ale tahle chyba mi řekla pár věcí:

  • dala mi hlubší porozumění tomu, kde je má slabina, které se stačí dotknout, a já se sesypu jak domeček z karet… to je vždycky dobré vědět
  • dala mi poznání, jak v podobné situaci zareagovat lépe… abych respektovala sebe i druhé
  • umožnila mi jasně pochopit, proč vlastně se učím dostat své myšlenky pod kontrolu…. co všechno umí, když jim člověk ty otěže popustí příliš…

Není nad zkušenost, že??

Vzpomínám si také na další zkušenosti… tentokrát na zkušenosti se strachem z chyby a s jeho následkem. Je to pár týdnů – jednou jsem, ač s obavami, odsouhlasila, že se přidám ke střídání zpěváků, kteří měli udávat tón, ačkoliv jsem si nebyla úplně jistá, zda pořádně znám melodii. No, co myslíte? První pokus byl fiasko. Vypadalo to, že zpívat vůbec neumím. Bylo to falešné, tiché, nejisté… hlas mi přeskakoval. Když na mě náhodou přišla řada podruhé, řekla jsem si, že „to přece dám„. Vždyť zpívat umím (ty roky na LŠU na zpěvu přece :-)). A hle… najednou to šlo. Prý jsem jen byla moc potichu, říkal mi můj učitel.

A když mě pár dní na to na semináři vyzval, ať provedu na čchi-kungu ostatní jednou praxí, kterou dělám dennodenně sama a se studenty min. jednou týdně… a dodal (tak nevím, není on trochu zlomyslný?? :-)), ať mluvím hlavně nahlas (víc studentů, větší místnost), zase jsem se nechala nachytat. Začala jsem myslet na to, abych v tom neudělala chybu… ale v tom okamžiku, jak se mi usídlila myšlenka na chybu v hlavě, začala chybovat naopak v praxi, kterou znám jako své boty….

Chybami se sice člověk učí… ale proč je vyhledávat tím, že se jich obáváme? Protože velmi často člověk začne chybovat až v okamžiku, kdy se začne chyby bát….

*****************************************************************************************

Tento článek završuje další týden projektu Absurdistán 2014, který jsem tentokrát věnovala tématu chybovat je lidské a užitečné. Úvodní článek k tomuto tématu najdete zde. A když už chybujeme, je hezké (nutné??) slyšet i pochvalu… o tom jsem psala na příkladu svých studentů i sebe coby studentky tady. Možná bychom na chvíli měli zapomenout na tu naši snahu být Úžasňákovými a podívat se, jak vytrvale, chyba nechyba, se umí učit některé děti. Padají, ale neříkají si u toho, že jsou blbí… padají dál, dokud se to nenaučí. Článek o dětech je tady.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Chybami se člověk učí…

  1. Pingback: Povánoční zamyšlení nad tím, co všechno může být dar, a jak jej opravdu ocenit. | Žít je umění

  2. Pingback: 48. Chybička se vloudí… (Absurdistán 2014) | Žít je umění

  3. Pingback: Co přinesl rok 2014? (má cesta z Absurdistánu) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s