Jasně že nevlát, přece, ne???
Kdo chce být jak ten, co „kam vítr, tam plášť„???
Ukazujou si na něj moralisti prstem…
Jenže, ruku na srdce, sociální psychologie je prevít… jsme asi holt stádová zvířata… strategie přežití říká: „Přidej se, nestůj jak kůl v plotě...“.
Na druhou stranu: vzdorujte proudu dějin… budete pak jak ta vlajka ve větru, která se potrhala, protože z ní místo vlajky udělali natažené prostěradlo…
- Takže prosazovat PRAVDU? Tu svou? Stát si za ní, jít si za ní, nenechat se odradit, zamířit někam a jít?
- Nebo se na PRAVDU vykašlat, protože je přece relativní?? Protože o své pravdě nikdy nikoho nepřesvědčíte?
- Co vlastně dělat s tou PRAVDOU??
*************************************************************************************
Položte si na začátku týdne otázku, možná si na ni na konci týdne dokážete odpovědět. Třeba: Jasně nevlát. To je asi tak nejjednodušší způsob, jak s tímto projektem pracovat. Ten náročnější je, že si budete přát něco zažít… :-) U témat věnovaných třeba strachu to chce docela dost odvahy, co říkáte?? :-)
***********************************************************************************
Tímto článkem začíná už čtyřicátý devátý týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme téměř na konci). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.
Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)
Žít je umění 
Znát. To stačí. Můžete ji nabídnout, ale vnucovat nelze :)
Taky myslím… pro každého je možná i ta pravda nějaká jiná…
No ano, ale tomu se říká názor :)
Zdá se, že někdy stačí si jen ujasnit terminologii a člověku je pak celkově jasněji :-)) Díky :-)))
pravda má pro různé lidi různé podoby. těch „obecně“ platných je minimum – a ještě se o nich dá polemizovat … osobně – jsou věci, před nimiž neuhnu (a – zase – si namelu čuňu) – a jsou věci, co mi prostě žíly netrhají ..
To je právě zajímavé… jak máme každý ty pravdy, které jsou pro nás nepřekročitelné… to, přes co by u někoho nejel vlak, to přijde druhému úplně nepodstatné… že by dáno hodnotami?? :-))
hlasuji i pro „duši“, nejen hodnoty. Víte, je třeba zajímavé vidět, jak – sice sourozenci – ALE každý jinak nastavený. Přesně jak píšete – co je pro jednoho „nepředstavitelné“ druhý klidně pomíjí …
Je to fakt… když člověk vidí, jak už od narození je každé dítě úplně jiné…
jo, teprve ted vidim, kolik veci je vrozenych… a rikam si, k cemu je ta vychova vlastne dobra :D
Rozhodně k tomu, aby jim člověk dal prostor zjistit, kdo jsou, a poradil, jak tím být, aniž by tím trpěli oni nebo lidi kolem nich. Pokud budou naslouchat. Ale však oni si jednou vzpomenou, pokud se s nimi kvůli tomu, co chceme my sami, nerozhádáme… a možná i pak…
Pingback: Jasně nevlát | Žít je umění
Pingback: 50. Bez konců nejsou začátky… (Absurdistán 2014) | Žít je umění
Pingback: Povánoční zamyšlení nad tím, co všechno může být dar, a jak jej opravdu ocenit. | Žít je umění
Pingback: Proč novoroční předsevzetí nefungují? Nebo Vám snad ano?? | Žít je umění – ENjoy!