Jasně nevlát

(photo credit: Malene Thyssen)

Kdybyste nechápali, o čem je řeč, přečtěte si úvodní článek k tématu tohoto týdne – Vlát, či nevlát.

Co vlastně dělat s tou pravdou?

Žít ji.

Nalézt tu svou, tu, o které jste z hloubi duše přesvědčení, a neustoupit ani o píď.

Nechat ji plápolat, jak ten plamének na vánočním stromku, ve tmě.

Znáte tu pohádku Princ a Večernice? Princ také nesměl ustoupit, nesměl se ohlédnout. Jinak by se nikam nedostal… a svou lásku by nezískal už vůbec.

Je zbytečné o své pravdě někoho přesvědčovat, ale pokud ji nežijeme, tak pravdou není…

Měla jsem tento týden zajímavý zážitek. Ten minulý týden jsem byla radostí bez sebe, že jsem přesvědčila svého blízkého známého, aby mi nebránil v tom, co vnímám jako pro mě zásadní.

Tento týden jsem se ale nakonec rozhodla udělat přesně to, vůči čemu jsem se ten minulý tak bránila.

Protože jen tak se mohu sama přesvědčit o tom, co je pro mě tou skutečnou pravdou… co je pro mě opravdu zásadní… a tu pravdu pak i díky tomu skutečně žít.

*******************************************************************************************

Tento článek završuje další týden projektu Absurdistán 2014, který jsem tentokrát věnovala tématu stát si za svou pravdou. Úvodní článek k tomuto tématu najdete zde. Ovšem zásadně se nedoporučuje o své pravdě někoho přesvědčovat… krásné video na toto téma je zde.