Největším darem je beztak smích, co Vy na to???

File:LOLCAT.JPG

(photo credit: Koruko)

Jedna z věcí, které bych tento rok na tento blog (není nad náhodný rým…) ráda vnesla v mnohem větší míře, je právě humor. Třeba právě proto, že jsem díky všemu tomu, co se loni dělo, zjistila, že můj smysl pro humor není hlavně obranný mechanismus (no, znáte to, takový ten nejistý smích, který má zakrýt, že nevíte, co říct, jak se bránit atd. atd.), ale že je to má první spontánní reakce. Že život v podstatě beru jako takový velký fór.

Když jsem prvně pocítila to, co mi mělo loni obrátit život vzhůru nohama, má první reakce byla: to je ale sranda. Když jsme to všechno probrali s mým nejbližším rádcem, usmála jsem se na něj a prohlásila jsem: „No, není to legrace??“ Usmál se na mě a přitakal. Ale to byl jen takový záblesk toho, jak se věci opravdu měly. Než jsem o tom všem začala přemýšlet, vzpomínat na to, co bylo, spřádat katastrofické scénáře do budoucna a propadat panice a touze, aby bylo všechno jinak. Včetně té nejlegračnější věty: „Proč zrovna já??“ Nebo snad ještě legračnější věty: „To je ale nefér!!

Také Vás napadají takové perly??

Kdysi jsem se zabývala tarotem. Tenkrát mě zaujala karta Ďábel. A hlavně větička, kterou jsou našla ve výkladu té karty, že smysl pro humor, schopnost nebrat věci vážně, ale zasmát se jim, nahlédnout na ně z jiného úhlu pohledu je tím nejlepším způsobem, jak se vyvázat z ďábelských pout.

Každý dar je ale možné zneužít. I dar humoru. I ze smíchu se může stát únik a obranný mechanismus před utrpením světa… cynický smích je snad ten nejhorší. Také ironický smích umí bodat. I vysmívání velmi bolí.

Ale znáte tu moc smíchu, který dokáže uvolnit vzrůstající napětí mezi lidmi? Když obě strany najednou v jakémsi záblesku prozření poznají, že je to jen žabomyší válka, která nikam nevede?

Už samotný projekt Absurdistánu v sobě nesl dávku humoru – ten pohled, že to, co děláme, a přijde nám to normální, je vlastně absurdně směšné. Ale při vážnosti některých témat (a toho, jak se začala v mém životě projevovat) někdy nabývaly články vážnějšího zabarvení.

Ale protože jsem se loni také učila nepřemýšlet tolik, ale prostě si život užívat, tak věřím, že oněch „hloupůstek“, jak jsem kdysi nazvala jednu z rubrik tohoto blogu, bude přibývat…

A co Vy? Jste spíš veselé kopy, nebo ti zachmuřenější? Snesete, když Vás někdo – v dobrém, bez ironie – škádlí různými žertíky na Váš účet, nebo to nemáte rádi? Usmíváte se na svět, nebo se spíš mračíte? Nebo že by jste snad byli jak ten vrah ze Jména růže? Pamatujete se na toho mnicha , který napustil druhý díl Aristotelovy Poetiky jedem, protože ji považoval za ďáblovo dílo? Proč?

Protože prý ospravedlňovala lidský smích…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Radost se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Největším darem je beztak smích, co Vy na to???

  1. Sedmi napsal:

    jo, vidis, Dabel… ja to dokonce i vyfotila, ale nejspis neposlala co? (stydici se smajl)

  2. Sedmi napsal:

    ale jinak souhlas :) je potreba se umet sam sobe a svym chybam a nedostatkum zasmat…

  3. lady Lianna Ellusive napsal:

    Já jsem od přírody zamlklejší, ale smích je důležitá medicína:-).

    • avespasseri napsal:

      Řekla bych, že u zamlklejších lidí musí jejich okolí se smíchem opatrně… zažila jsem teď jeden seminář, který vedla hodně rozesmátá lektorka – připomínala mi mě samotnou před pár lety, byl to spíš ten smích, který měl přebít její počáteční nervozitu. A vnímala jsem, jak strašně moc mi je ta její rozjuchanost nepříjemná. Podobně to asi musí vnímat někteří lidé u mě v osobním styku :-) Když nejsou dva lidé naladění na stejnou strunu, neladí to :-)

  4. jolana88 napsal:

    směju se jiným věcem než většina lidí, ale už jsem si zvykla :) sama sobě často. Na druhou stranu – zmiňovaný „vyhýbací“ smích (z neznalosti, rádobyvtipu..) neužívám, ba jsem na něj silně (zdůrazňuji silně) alergická. PS: všimla jste si, jak je tarot zábavný? původně je totiž ďábel „stín“ :))

    • avespasseri napsal:

      Asi nejvíc člověka rozčílí smích někoho, kdo měl udělat něco, co neudělal, nebo neudělal něco, co udělat měl. A on se směje jako by říkal: co vyvádíš, no není to fór??? :-)
      K tomu tarotu… já to vždycky chápala tak, že hloubka tarotu spočívá právě v tom, že symbolika v sobě právě zahrnuje vše jaksi naráz – že nelze mluvit o tom, co je původně a co ne. Každý má možnost vyčíst zrovna to, co potřebuje vnímat, nebo se prostě jen zasmát svému strachu ze stínových her….

      • jolana88 napsal:

        přesně. V poslední době se přidalo „haha, to neumím..“ a pak taky jak jste napsala výše (budeme kúl – chachacha). Jinak – je zajisté dobře, že vše se vyvíjí (od tarotu po doporučovanou četbu) – neustrne. Nejen u karet se časem občas „přehoupl“ i původní význam. Takže z původního „souhrnu špatností-zla“ se začala, stále častěji, objevovat i možnost „odejít“ – nepodlehnout. Což je moc dobře.

  5. Pingback: Protože TADY skončit nechci… a do F mám doufám ještě daleko… | Žít je umění

  6. Pingback: Leden – místo legrace strach. A spousta adrenalinu :-) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s