Plánovací kalendář

Fotografie0207Já jsem plánovací typ. Ne, že ne. Ale také jsem spontánní typ. Nějak se to ve mně mele. Jsou chvíle, kdy si připravím hodinu… a nakonec si během výuky řeknu, že nějaká aktivita bude lepší než ta plánovaná. Někdy jen tak. Někdy v závislosti na tom, co se zrovna během výuky děje. Být schopen zaimprovizovat něco úplně jiného je někdy prostě nutné… hlavně když Vám na skupinovou výuku přijde jeden nebo dva lidé a celá slavná příprava je Vám vlastně k ničemu.

Ale to vypadá, že jsem děsně flexibilní a že když mi něco vleze do mých plánů, že mi to vůbec nevadí. No, kéž by tomu tak bylo…

Co Vy? Jste spíš plánovací typ, nebo spíš spontánní, nebo se to ve Vás taky mele? A co děláte, když Vám něco zhatí ty Vaše plány?

Já jsem někdy tak velmi spontánní typ, že bez pořádného plánu se nikam nehnu. A čím víc povinností, které nejsou spontánního charakteru (matky malých dětí ví, o čem mluvím) mi přibývá, tím víc mi proklouzávají mezi prsty, když žiju tím svým spontánním (a odkládacím) způsobem. Na všechno fůra času… známe to…

Jenže mě to přestalo bavit, a tak vyplula na povrch ta má plánovací stránka.

Loni mě na blogu inspiruj.me zaujal článek o Passion planneru. Najdete tam krásný popis jednoho amerického plánovacího kalendáře, který je ale víc než jen tím diářem, který můžete koupit kdekoliv v papírnictví. V rámci akce byla možnost získat jeho PDF verzi zdarma. Jenže já – KLASIKA – to odkládala a odkládala… až bylo po termínu…

Ale zaujal mě natolik, že jsem si vyrobila svou vlastní verzi. Je velmi podobná té originální, se spoustou prostoru na vlastní poznámky. S cíli na ten který měsíc, týden, nebo den. S přehledem úkolů na ten který měsíc nebo týden. Prostě abych nezapomněla na nic, co mám v hlavě, ale na papíře ne… a ani ve skutečnosti pak ne. Protože NA POSLEDNÍ CHVÍLI se většinou stihne jen to málo, nač je čas. A nač si vůbec vzpomenete…

Jo...pustila jsem se do toho opravdu vlastnoručně :-)

Jo…pustila jsem se do toho opravdu vlastnoručně :-)

Abych konečně všechny ty své plány, ty své sny a ty své nápady dokázala postupně zhmotnit i ve skutečnosti.

Díky Absurdistánu, kdy se týden za týdnem jako zázrakem zhmotňovaly čistě abstraktní témata jako trpělivost, radost ze života nebo strach… přesně tak, jak jsem je týden za týdnem plánovala (jak se samy hlásily o slovo… ale tak to bývá i u těch praktičtějších záležitostí)… jsem na vlastní kůži zažila, jak moc člověku pomůže, když dá svému životu týden za týdnem jasnější řád.

Tak jsem sama na sebe zvědavá…

A co Vy? Používáte diáře, nebo si vystačíte, jako já, s mobilem? To bývalo to jediné místo, kam jsem si zapisovala schůzky apod. Spousta lidí už prý používá jen ty elektronické diáře díky propojení mobilů a počítačů…

Ale já mám prostě nejradši papír…

Ráda sice píšu na počítači blog, je krásně přehledný… ale není nad to si sednout s propiskou a sešitem a psát a psát…

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice INSPIRACE se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

19 reakcí na Plánovací kalendář

  1. Sedmi napsal:

    google kalendar je moje spasa, vetsinou :D ale i pres to nekdy neco zapomenu. nejsem planovaci typ, ale musela jsem se jim stat, se tremi detmi to jinak nejde…

    • avespasseri napsal:

      Slyšela jsem o tom výdobytku moderní doby :-)) Určitě by mi přišel vhod, když mi klekne mobil a všechny schůzky (třeba masáž) se ztratí ve virtuálnu. Pak mám ráno telefonát, kde že jsem…. :-(

      • Sedmi napsal:

        jo, na tom je dobre, ze nejsi zavisla na jednom fixnim telefonu nebo papriovem diari… zapomenes, nevadi, zalogujes se odjinud :)

        • avespasseri napsal:

          A já si myslívala, jak jsem pokroková, když jsem už na základce chodila na programování :-)) Ale na cvakání všeho do počítače a do mobilu si nějak nemůžu zvyknout .-)))

          • Sedmi napsal:

            jo, programovani v basicu jsme meli taky a moc me to bavilo :D ale jinak teda nic moc uz ted, nemam nejnovejsi iphone, tagy na blogu nevedu, instagram neplnim a netweetuju… :D

    • letitiatiba napsal:

      Jojo… google kalendár ma zachránil ;-) Objavila som ho len nedávno, ale odvtedy ho používam až sa z neho parí ;-D
      Dovtedy pokusy o papierové plánovanie vždy vydržali chvíľu… a potom to zakapalo. (Najdlhšie som vydržala na výške 4 roky v tom študentskom minidiári, kde bol na každý deň vyhradený jeden miniriadok podelený na hodiny.)

      • avespasseri napsal:

        4 roky?? To jsem sama zvědavá, jak dlouho vydrží mě. Ale to možná nebude ani tak papírem jako tím plánováním samotným :-))

        • letitiatiba napsal:

          No, ono tie „štyri roky“ ani tak nešlo o plánovanie, ako skôr nezabudnúť na veci, ktoré už tak nejak „naplánované“ boli. (škola, mládežnícke akcie, dohodnuté stretnutia atd… vtedy som sa bez diára nezaobišla, inak by som vôbec nevedela, kde práve chcem byť ;-) )

          • avespasseri napsal:

            Klasika… bez toho bych nevěděla, kde právě chci být. Když to nabývá, člověk to v hlavě možná udrží, ale je jednodušší té hlavě pomoct… a kapacitu mozku využít jinak :-))

  2. onepatas napsal:

    Osobně také nedám dopustit na papír… Své plány mám napsané na své nástěnce, v sešítku mám sepsané blížící se akce, a to mi k životu stačí… Už teď si vedu svůj „Deník vděčnosti“ a plánuji vést samostatný deník pro „tři nejdůležitější úkoly dne“. Také jsem termín stánutí toho príma diáře a hodlám jej v budoucnu stvořit vlastnoručně, ale všeho dočasu… :)

    • avespasseri napsal:

      O deníku vděčnosti jsem četla, to je super vynález. Já si kdysi napsala soupis pozitiv a negativ svého nastávajícího… řada pozitiv byla velmi dlouhá. Už jsem ho sice někam „zaštrachařila“, ale stále pamatuju, jak velký rozdíl to byl a vůbec mě nenapadá, že vybrat si ho za muže (ani po 10 letech) byl špatný nápad. Jak by mohl být, když nemá skoro žádné chyby??? :-)))

      • onepatas napsal:

        Doufám, že jednou i já budu jednou po tolika letech smýšlet stejně :)

        • avespasseri napsal:

          To bych ti velmi, velmi přála. Není nad to mít doma zázemí, klid a pohodu a ne zbytečné spory a dohadování. Kam jinam se má člověk uchylovat, když potřebuje dobít baterky? A když pak přijdou děti, není nad to mít někoho, kdo mu v tom „souboji s vetřelcem“ kryje záda :-))))))))

  3. Pingback: Cesta k lásce… podle Anthony de Mella | Žít je umění

  4. Pingback: Leden – místo legrace strach. A spousta adrenalinu :-) | Žít je umění

  5. Pingback: Jaké novinky chystám do roku 2016??? Ohňostroj hadr… | Žít je umění

  6. Pingback: Plánovat, plánovat, plánovat…. | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s