Kdysi jsem napsala jakousi ódu na stromy a na vodu. Protože máme zimu a podle čínské medicíny je se zimou spojen element vody, ráda se vracím k tomu mému vyznání lásky k vodě ve všech skupenstvích. Ale hlavně k řekám, kolem kterých tak ráda chodím. A myslím, že jsem v článku zapomněla na jednu velmi důležitou věc: na to, jak strašně ráda trávím dlouhé minuty ponořená do teplé vody ve vaně. No není to super??? Ale co je nejdůležitější? Nezapomínat na tu symbolickou sílu vody! Na její schopnost nás povznést a očistit!
Kromě stromů (jak jsem o tom psala v příspěvku Spřízněni životem) tíhnu jako pravá Polabanka také k vodě. Kamkoliv jedu, pátrám po řece, kolem které se dá chodit, a když není řeka, nepohrdnu tedy ani tou promenádou kolem moře. Hlavně aby se kolem té vody dalo chodit dlouho. Nebo jezdit na kole, nejlépe z kopce dolů. K tomu řeky svým tokem koneckonců samy vybízejí.
Líbí se mi prudší horské potůčky s peřejemi a vodopády ve stínu lesů, ale i líné veletoky ve městech. Každá ta řeka s sebou nese jiný náboj, jinou energii, rychlejší, pomalejší, ale stále je to jen jedna energie a to energie vody. Té, která ač to kolikrát není vidět, je v neustálém pohybu, může na sebe vzít různou podobu (páry, ledu, deště) a má tak pro nás vždy jiný význam. Když je jí málo, vše kolem žízní a posléze umírá, když je jí moc, její dravost všechno smete. Je symbolem potřebné harmonie.
Je ale také symbolem života. Voda vše živí, z vody život vzešel a bez vody vše umírá. Co jiného je člověk než voda? Oplodněné vajíčko, jedna jediná buňka, ze které vznikne člověk, je prý z 96% voda. Dospělý člověk je kolem 70% voda a bez vody vydrží jen pár dní. A co je Země, než voda? I zemský povrch je prý z cca 70% tvořen vodou.
A je také symbolem čistoty. Co je špinavé, očistíte vodou, i když pijete, čistíte se.
Nechci mluvit o znečištěné vodě, o placené balené vodě, o nedostatku vody v chudých částech Země a o jiných příkladech toho, jak si nevážíme toho, co máme. Takových příkladů je milion a bude jich milion, dokud se jeden každý člověk nezačne vážit toho, co má. A to je, obávám se, stále v nedohlednu. Nebo si Vy sami vážíte toho, co máte? Cítíte teď spíše vděk, nebo spíš touhu mít něco víc a lepšího?
Ale nechci mluvit ani o vděku – na ctnosti a neřesti mám speciální rubriku, tam se můžeme rozepsat do aleluja :-)
Chci mluvit o vodě a o jejím daru a o její síle. Až se půjdete letos koupat, vzpomeňte si, že voda má moc chladit to, co je rozpálené, má moc nadnášet, co je těžké a má moc dávat radost. Má moc občerstvit ty, kteří žízní, a má moc nechat odplout vše, co jí svěříme. Má sílu a trpělivost prodrat se tvrdou skálou. Vodě neodolá nic a ona si přesto jen tak v klidu teče. Voda je symbolem tao, symbolem toho, o čem se ani nedá mluvit :-)
Žít je umění 
hezka oda :D ja to mam podobne se vzduchem, resp. vetrem a rozhledem do dalky… jsi vodni znameni nebo mas hodne vodnich elementu?
Já jsem ten kříž, já mám všechno :-) Takže i rozhled do dálky zbožňuju. Vítr, pravda, spíš takový ten příjemný vánek do tváří, když jedu na kole :-) Miluju oheň. A na důchod se těším, jak budu zahrádkařit… láká mě to už teď, ale skrz filozofování a spoustu jijých aktivit na to nějak nezbývá čas :-) Ostatně se prý říkává, že to, kde máš slunce, je to, kam míříš. Že to naplníš nejspíš až ve stáří – a já jsem zemní Kozoroh :-) Jinak dnes děsně nepraktická a nepřízemní… ale letos, zdá se, bude přelom :-) Asi fakt stárnu :-)) Vodu mám silnou protože mám měsíc v raku :-))) Oheň mám silný, protože mám mars v Beranu a ascendent tamtéž :-) Jinak nejvíc vzdušných prvků :-)) To je ta má racionalita :-)))
voda? zurčící, perlící, deroucí se přes kameny; zvuk provázející její úprk – to je serenáda …
Jo, jo… to mám asi nejradši :-)
Voda, miluju vodu. :) Voda mi hodně pomáhá při meditaci, když nemůžu usnout představuji si jak ležím ve vodě.
I teď v těhotenství mi vana plná vody dokáže přinést klid po naprosto šíleném dnu. A mám to štěstí, že to můj muž respektuje a nechá mě se čachtat :)
Jo… pamatuju si, jak na svém prvním čchi-kungovém semináři jsem po prvním krátkém nácviku meditace říkala, jak to bylo super, že jsem se vznášela na vlnách :-))) Tenkrát mi náš hlavní instruktor říkal, že meditace je meditace a žádné moře tam nemá co dělat :-)) A to mu zůstalo, vždycky mi pobourá moje představy :-)) Ale vizualizace je to super a používám ji taky ráda :-) A co se vany týká… v zimě je to moje záchrana… jak cítím, že se do mě dere zima, hupsnu do horké vany. Prochladlá jsem už dlouho nebyla :-) A máš super manžela (já taky), že jsou ochotní se taky chvíli starat o své potomstvo taky… samostatně :-) A nechat nás relaxovat. To je takové príma místo, kam se člověk uchýlí a na chvíli může vypnout. Za poslední rok, jak jsem začala víc meditovat, tak si ale zvykli, že orlice sedí na posteli na vejcích :-))))
Na muže si stěžovat nemůžu, maximální podpora :)
Meditace je pro mě poslední dobou trochu oříšek. Nějak se nemůžu úplně odpoutat. Vždycky mě něco vtáhne zpátky… :/ A asi mi to začíná chybět, protože se začal objevovat i můj starý známý problém se spaním.
A nebo mi už vážně začíná hrabat :D
To je fakt… když nemedituju tak intenzivně, okamžitě to poznám. Asi je to všechno mnohem víc poznat, když se člověk začne pohybovat v maximálnějších dávkách… ať již toho pozitivního, tak toho negativního. Ty rozdíly jsou rapidní a velmi hmatatelné. Já s meditacemi bojovala hodně loni… když je hlava plná myšlenek, tak to jde hůř. Ale jak se říká, nejde ani tak o to, zda to jde, nebo nejde… meditace je i o tom, že prostě člověk sleduje bez hodnocení to, jak na tom zrovna je. Přijímá to. Důraz na výdech mi taky vždycky pomáhal. Ale člověk hlavně musí fakt chtít, jinak nejde nic :-)