Karlova Studánka – romantika sama

(photo credit: Marzper)

(photo credit: Marzper)

Miluju Karlovu Studánku.

Lázeňské městečko, ve kterém jsem poprvé spala se svým mužem… pod širákem.

Lázeňské městečko, do kterého jsme vyrazili na lyže, když jsme zcela náhodou zjistili, že je tam fajn sjezdovka (a nemusíme až na ten mrazivý Praděd).

Lázeňské městečko, ve kterém jsme se ubytovali tuším před dvěma roky… to byl ten rok, jak byly všude závěje sněhu. Nejvíc se to líbilo mé tenkrát šestileté dceři, která s tátou – samozřejmě místo lyžování – raději brodila hlubokým sněhem.

Ale i mně se tam tenkrát velmi líbilo. Bydleli jsme v jednom z několika penzionů přímo u sjezdovky. A večer, když jsme se dost vylyžovali (tedy hlavně já), tak jsem s dcerou seběhla sjezdovku a procházkou jsme zamířily do lázní. Bylo to úchvatné. Tma, zářily jen hvězdy a lampy a jejich svit se odrážel od bílého sněhu. Od těch metrů sněhu, které byly po stranách chodníku, který vedl kolem lázeňských domů (ty rampouchy) k bazénům.

V lázních mají jeden bazén s perličkami a různými chrliči… největší poptávka je ale po perličkových lehátkách a perličkové lázni, kde se navíc neustále střídají barvy. A z bazénu je výhled ven… do toho sněhu :-) Voda je teploučká… vždy, když jsem po celodenním lyžování vymrzlá, se právě na tuhle teplou vodu těším.

A do parní a normální sauny, která je hned vedle. Obvykle jsme s dcerkou dělaly takové okruhy: termální bazén, pára, sauna, ochlazovačka. Za těch 80 minut, kdy můžete být uvnitř (tedy pokud si nepřiplatíte) se to dá stihnout několikrát. Třeba i mnohokrát, kdyby se dcera nepustila do potápění… nebo kdybychom nečekaly na perličkové lehátko.

A po koupání kavárna. Když jsme tam byly letos poprvé, skákala jsem radostí nad všemi těmi dobrotami. Když jsme tam byly druhý den znovu, asi je zaskočili turisti, či co… nebyl už ani ten dobrý čaj (ale obyč Pickwick), ani malinový dort (pravda, předtím s ním asi také pospíchali, a tak byl trochu promražený… ale dcerce to nevadilo ani za mák…). Nevadí. Horké maliny byly :-))) A byly dobré :-)

Karlova Studánka je prostě fajn v létě i v zimě. Možná proto se mi tam líbí, že mám ráda lázeňská města. Nedaleko jednoho podobného jsem se i narodila. Jen nebylo v horách. Lesy kolem, Praděd… no, prostě pohádka. Však se podívejte na fotku…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Na cestách se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Karlova Studánka – romantika sama

  1. Pingback: Zkuste sjet poprvé prudkou sjezdovku, když si nevěříte, aneb o lyžování ve Vrbně pod Pradědem | Žít je umění

  2. Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (1. část) | Žít je umění

  3. Pingback: Vzhůru na hory! | Žít je umění

  4. Pingback: Tříkilometrovka, aneb Kouty nad Desnou | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s