Labyrint plný fat morgán, kamarádských strašidel a otrávených hodnotných darů… a pak se v tom vyznejte :-)

(photo credit: ŠJů)

(photo credit: ŠJů)

Ze všeho nejvíc miluju, když se tím svým zázračným způsobem promítne téma Absurdistánu do mého života… jako by se celý svět spikl, aby mi pomohl ukázat cestu… abych přestala bloudit a bušit tou hlavou do zdi. Přesně jak jsem o tom psala v pondělním úvodním článku S důvěrou jít.  Včetně toho kostlivce, kterému je třeba pohlédnout do očí. Když on Vám ale chce jen potřást rukou :-)))

Minulý týden jsem po dlouhé době zas pocítila strach. Z čeho obvykle míváte strach Vy? Já ho mívám v okamžicích, kdy musím překročit sama sebe. Kdy mám dojem, že se po mě chce něco, co mi přijde těžké. Podobná věc se mi minulý týden stala… navzdory mému přání „ještě chvíli počkat, protože se na to necítím„, jasně vyjádřenému, jsem byla hozená „do vody“ (řekla bych, že to byl pořádný šťouchanec, až se mi z toho rozbušilo srdce nervozitou, jak to bylo nečekané)… a já tam v té vodě pochopila, že čekat nebylo nutné.

Jenže vysvětlujte to mé hlavě, která se zabejčila a celý týden pak řešila, že „co když se mi tohle stane zas„?? A „já to tak nechtěla a jasně jsem to řekla, jak mi to mohl udělat?“. A „to už nikdy nebudu moct před ničím couvat? Copak už nikdy nebudu mít nárok na trochu toho strachu?“

No, nebudu Vás napínat. Těsně před tím, než jsem se zase měla ocitnout na tom pomyslném břehu, jsem si řekla, že než se bát, že mě tam někdo hodí, tak tam radši skočím sama… když přece vím, že plavat umím :-) A bylo po strachu.

Ovšem, jak už to tak chodí, jako naschvál… já tedy nevím, jak jste na tom Vy… ale já, když nemám strach, tak zas pořád něco chci. A mám silný pocit, že se přece nemůžu zaboha vzdát toho, co mi dělá dobře, kde je mi dobře a co vůbec považuju za dobré a vůbec nejlepší na celém světě. A správné. A jsem ochotná tou hlavou bušit do zdi, dokud mi krev neteče, jen abych prosadila „celosvětový mír„… prostě hodnoty, které vyznávám a jsou pro mě zásadní. Ve světle současného celosvětového konfliktu mě až mrazí, když mi to takto přišlo pod prsty… ostatně přesně o tom, jak jsou války „tam venku“ jen odrazem válek „v nás“ psala Pema Chodron v knížce, kterou teď čtu. A přišlo mi, že „tohle už dávno přece vím„. No, co všechno já vím, ale neuvědomuju si to dost jasně???

A tak se mi přihodilo, že celý tento týden jsem zas řešila, jak se mám vzdát toho, co považuju za správné a dobré? Protože žádný mír nikdy nikde nenastane dokud člověk utíká, aby se vyhnul tomu, co se mu nelíbí, nebo útočí, aby získal to, co se mu líbí. Dokud není právě v tom středu labyrintu, kde nemá důvod utíkat nebo útočit (ač ho vůbec nenapadá, že vlastně útočí), protože má vše, co potřebuje.

Jenže najděte tam cestu, když labyrint se zdá neustále proměňovat v bludiště, vše Vás mate a průchody vypadají jako pevná zeď (ach ano, přece jen mě ten film s Bowiem nějak poznamenal :-). Ale to je asi právě ten fór. Že nic není pevné. Že nelze něco uchopit do rukou, natož pak říct „to je dobré a to je špatné„. Že možná není ani nikdo, kdo v tom labyrintu bloudí a kdo by se měl někam dostat.

Dostala se mi náhodou do ruky knížka „Začni tam, kde jsi“ od Pemy Chodron. Super knížka… tak super, že si za ní chodím tu na hoďku, tu na další hoďku do knihovny, kde je k mání jen prezenčně. A honím knihovnice, aby mi ji každý den donášely ze skladu (možná by měly zauvažovat o jejím přeřazení do volného výběru?). Jako by mi někdo ukazoval, že není nutné hnát se do středu, že ten střed je možné najít právě tam, kde jsem. Jako bych to už dávno nevěděla, jen si to tak jasně neuvědomovala?? :-)

Co zajímavého jste zažili Vy tento týden? Nač si chcete jednou vzpomenout, zač chcete být vděční, co jste se naučili, co jste pochopili, co Vás pobavilo, co Vám řeklo: „na tohle dávej bacha“??

******************************************************************************************

Tento článek je shrnutím 5. týdne projektu Absurdistán 2015, který byl tentokrát věnován nalezení středu. O co přesně šlo můžete najít v článku „S důvěrou jít„.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Emoce, Strach, Touha se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Labyrint plný fat morgán, kamarádských strašidel a otrávených hodnotných darů… a pak se v tom vyznejte :-)

  1. Pingback: 5. S důvěrou jít (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  2. Pingback: 6. Tak tu máme jaro! Aneb svět se probouzí, co my?? | Žít je umění

  3. Pingback: Co dělat, když se cítíme pod psa?? A je to táááák primitivní, Bože… | Žít je umění

  4. Pingback: Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-))) | Žít je umění

  5. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s