Já to věděla! A když je špatně, je to super!

(photo credit: jaro-mattbuck)

(photo credit: jaro-mattbuck)

V pondělí jsem vítala jaro… a fakt je tu!

Také už slyšíte ráno zpívat ptáky?

Také jste se v sobotu rozplývali nad tím, jak je teplo?

Také jste odpoledne vyrazili s dětmi na koloběžku?

A také jste v neděli vyrazili lyžovat?? (Poslední hysterický výlev: musíme, musíme, je to naposledy :-)))

***********************

V pondělí jsem doufala, že přijde i něco fyzického. No, přišlo. Ty děsně nechutné čínské bylinky. Doufám, že budou natolik nechutné, že si opravdu řeknu, že je lepší se k sobě chovat hezky (žádné vztekání a vzdorování, žádné hory cukru a nedostatek vody), než pít takové hnusárny. Psala jsem, že jako odvykačka na sladké (že by něco jako antabus??) je to super. Také pro zvýšení pitného režimu je to super. Vždycky ten doušek bylinkového odvaru musím zapít minimálně půl skleničkou vody, jinak bych to nevypila ani náhodou :-)

********************************

V pondělí jsem také doufala, že mi týden přinese něco, čím mi pomůže naučit se létat v tom prázdném prostoru (co už také Aves má jiného dělat??) – tj. odnaučit se chytat bublin (člověk jen sáhne do prázdna a padá místo aby letěl), bát se, dožadovat se, bránit se. I kdyby to měl dělat tím svým oblíbeným – a pro mě silně neoblíbeným – způsobem. A ono jo!! Už v neděli jsem dostala mail, který mě pár prvních dnů v tomto týdnu dost zamotal hlavu. Navrhoval, ať dělám něco, co mi přišlo naprosto nemožné… že mi to pomůže. V tu samou dobu ale přišla pomoc i z jiné strany – od Pemy Chodron a její knížky. Protože ta má krásný způsob, jak se postavit tváří tvář tomu, co Vám přijde nemožné a co ve Vás vyvolává velmi nepříjemné emoce, kterým byste se radši vyhnuli. I o tom jsem minulý týden psala – a je to fakt táááák primitivní.

A dnes můžu říct, že jestliže minulý týden jsem poznala, jak čelit strachu, tento týden mám dojem, že jsem ochotná se i vzdát všeho toho, na čem lpím, a co si myslím, že musím mít, toho všeho, co si myslím, že musí být po mém… abych byla spokojená.

Protože spokojenost leží někde úplně jinde….

A co Vy tento týden? Jaký byl? Přinesl Vám to, po čem jste toužili? A jste spokojení??? Povídejte, sdílejte…

*******************************************************************************************

Tento článek je shrnutím 6. týdne projektu Absurdistán 2015, který byl tentokrát věnován bublinám, kterých se marně chytáme. O jakých bublinách je řeč a o jakých marných snahách, to lze nalézt v článku „Tak tu máme jaro! Aneb svět se probouzí, co my?“

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Já to věděla! A když je špatně, je to super!

  1. Sedmi napsal:

    Hmm…. Místo na hory se budu chystat k dětské doktorce a na veterinu… Cvičení nestíhám a pitný režim taky moc ne. Ale Lev udělal zkoušku, tak jsem ráda že bude mít zase víkendy volno :-)

    • avespasseri napsal:

      Tak to podle názvu článku jsi na tom vlastně super :-) No, ale fakt, to mě mrzí… když se toho tolik nakupí, že nic nevychází, je to vždycky otrava. Ale taky to vždycky přejde :-)))

  2. Pingback: 6. Tak tu máme jaro! Aneb svět se probouzí, co my?? | Žít je umění

  3. Pingback: Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-))) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s