(photo credit: Tsui)
Zajímavý týden.
Měli jsme jarní prázdniny (i já jako učitelka učila jen pár svých individuálů)… takový ten čas, kdy má člověk víc PROSTORU pro to opravdu důležité – sám pro sebe, pro svého muže (který měl dovolenou) a pro své dítě.
Nic extra jsme nedělali… prostě byli spolu. Manžel vymyslel super hru – o té příště. Dcera se dobrovolně hnala do stlaní postelí – o tom taky příště.
A já? Měla jsem prostor hledat způsob, jak přijímat to, co mi přijde velmi zatěžko. Neutíkat před tím a nalézat vnitřní klid i uprostřed nepříjemných pocitů. Poznávat jak moc si vlastními myšlenkami ubližujeme, i když máme dojem, že na nic negativního vlastně nemyslíme. Ale myšlenky jsou zákeřňačky, dokáží nás svést natolik, že negativní se pak v reálu může ukázat jako pozitivní a pozitivní jako negativní… To Vás tak napadají samé hezké věci, pěkně si je v té hlavě užíváte a ještě živíte (vždyť je to tak fajn…)… a pak zjistíte, že Vás představa, že by to třeba nebylo tak, jak si představujete, naprosto vykolejí… a z příjemného plutí po vlnách pozitivních myšlenek jsou dost nepříjemné pocity….
Hodně mi k tomu pomohly knížky od Pemy Chodron (sadu článků inspirovaných knížkou Začni, kde jsi si můžete přečíst tady), které jsem hltala při návštěvách knihovny. Bohužel ji měli jen prezenčně… asi si poklady dobře hlídají :-)))
A zda se mi dařilo být přítomnější, jak jsem si v pondělí přála? Neztratit sebe sama? Dostát svému ideálu?
No, nebylo to tak děsné….
A co Vy? Jak se Vám tento týden dařilo? Máte z něj spíš pozitivní pocit, nebo negativní? Nějaké ty naplněné ideály by byly???
Žít je umění 
hmm… no stihla jsem víc blogovat :D a pár věcí si uvědomit…
Napadají tě pozitivní věci?? Tak to je príma, ne?? :-))))
Já měla Juniora zas doma, takže nic moc a byli jsme zas zavření doma. Paradoxně tak udělám víc věcí na blogu než když je ve školce, já mám volné dopoledne a jsem venku. Takže vlastně i dobře bylo :-)))
To blogování, to je droga, co???? :-)))) Vzhledem k tomu, že ta moje si ráda hraje i sama (někdy čeká v družině co nejdéle, aby už si mohla konečně hrát sama :-)), tak když jsme doma, tak taky mívám víc času na blog apod.
Pingback: Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-))) | Žít je umění