Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-)))

(photo credit: AlvesGaspar)

(photo credit: AlvesGaspar)

Ráda si připomínám, co jsem zažila (a naučila se). Hlavně od té doby, co jsem to jednou neudělala, a pak bušila hlavou do zdi, že jsem nepoučitelná :-) Občas bušívám i tak, protože bych si jednou měla všechna tahle měsíční shrnutí vytisknout a pravidelně si je číst… protože ta má paměť…….

Nejhloupější si připadám, když zjistím, že jsem nějaké „úžasné poznání“ poznala už před časem…. :-)

Leden byl podle posledního shrnutí adrenalinový měsíc. Tedy co se tenkrát dělo… a já už na to málem zapomněla… i když ona mírně znecitlivělá ruka přichází úplně k sobě až poslední dobou…

Tenkrát jsem doufala, že únor bude lepší.

Jak to mé přání dopadlo??

Myslím, že únor bych mohla shrnout takto: únor nebyl o moc lepší….

Začal otázkou proč se sami k sobě chováme jak sadisti (to bylo ještě před 50ti odstíny, o kterých tu tedy byla také řeč :-))… to bylo ten týden, který sice končil pořádnou lyžovačkou a lázeňskými procedurami (jak lépe se k sobě chovat??) v Karlově studánce, ale zároveň i pořádnou porcí horkých malin. Prostě se těch svých chutí nevzdám a nevzdám! Jste taky tak vzpurní???? :-))

Pokračoval labyrintem plným fat morgán, ve kterém jsem chtěla s důvěrou jít. No, snaha byla… ono mi holt někdy nezbylo nic jiného než skočit (než se nechat do té hluboké vody shodit), nebo se vzdát i toho, co považuji z hodnotné (protože kdo dokáže posoudit, co je správné a co špatné… tak často se mi poslední dobou hodnoty mění v dlaních ze zlata na bahno a z bahna na zlato….)

S nástupem nového roku (tentokrát čínského) a prvních příznaků probouzejícího života jsem zatoužila po probuzení i já. Ale smůla. Dočkala jsem se jen náročného úkolu, který ve mně probouzel spoustu nepříjemných emocí. Jenže už loni jsem pochopila, že cesta za pokladem vede tam, kam máte strach vstoupit. A že čím dřív se tomu přestanete bránit, tím líp. A že pomoc se vždycky najde, když Vy najdete tu odvahu… A ona se našla a tak byl celý týden vlastně super! To ty knížky od Pemy Chodron, o kterých jsem v únoru hodně psala (Co dělat, když se cítíte pod psa? A je to táááák primitivní, Bože). I ona tam psala, že když skočíte démonům do tlamy, tak démoni zmizí…

A jak únor končí??? No přece tím, že mohlo být i hůř… :-))) Své pohádky jsem sice nedosáhla, můj ideál je někde zahrabán, to zlato vykoukne z pod nánosu hlíny jen občas, někdy bych nejradši s tím nahlížením do temných zákoutí své duše přestala… ale nějak to nejde :-))) Tak třeba mě to brzy přestane bavit… a najednou to všechno právě proto půjde :-) Rozhodně mě to zatím všechno baví až moc :-)

Tak že by březen????

Co Váš únor??

A co Váš březen?????

Samá pozitiva a na konec auto a dovolená v Jugoslávii???

 

 

 

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Únorový výkřik do března: „Budeš aspoň ty lepší???“ :-)))

  1. Sedmi napsal:

    hele a proc vlastne tak bojujes proti tomu chteni? neni to trochu protimluv? melo by to spis vyplynout tak nejak samo, jako vedlejsi efekt ne? teda tak to vnimam ja, protoze kdybych si rekla, ze ode dneska nesmim cvicit, tak zitra jdu a na just budu :D ale kdybych si rekla, ze musim cvicit, tak to taky nebude fungovat…

    • avespasseri napsal:

      Jasně chtít nechtít je protimluv :-) Krásný koán, který se snažím rozlousknout :-) Je to tak, jak říkáš, nakonec to musí přijít samo. Ale ta vidina, ten směr, ten tam mám…
      Už jen proto, že zjišťuju vlastní zkušeností to, co jsem i četla: že právě to chtění je největší problém. Stačí nechtít a vše, co chceš – co opravdu chceš – se stane tak nějak samo. Ale čím víc člověk chce, tím víc se trápí… a trápí i lidi kolem sebe. Ale nechtít je strašně těžké… člověk v tom lítá a vzdát se toho, co je pro tebe důležité, těch věcí, které považuješ za nejzákladnější, nejdůležitější, nejzákladnější… třeba i té vlastní svobody jíst si co chci kdy chci … to je prostě úkol jak hrom….

  2. Pingback: Jak k Vám promlouval březen? A jak ke mně? | Žít je umění

  3. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s