Jak motivovat dítě k úklidu

hraJe to prosté.

Ale tedy nevím, jak dlouho nám to vydrží.

Už jen proto, že ten hlavní hráč, který k tomu drží otěže, má to správné nadšení, tu správnou důslednost a šlape té naší cácorce na paty, je můj manžel. A ten bývá přes týden většinou pracovně mimo.

Vymyslel úžasnou hru. Zapojil nás všechny (nevím proč zrovna mně přidělili Zmijozel, nikdo se mě neptal, když jsem přišla z práce, už bylo rozdáno…), asi proto, že největší bordeláři jsou v této domácnosti dva: dcera a já :-))

Za vše, co kdo pro zkrášlení domácnosti udělá, si může zapsat body (luxování jednoho pokoje – 5 bodů, naplnění myčky – 2 body atd., příprava oběda – 2 body). Počítá se i česání a čištění zubů (zkrášlení domácnosti přece) :-)) Na to ta naše slyší a ráno se i dobrovolně učeše :-)

Začali jsme se předhánět v tom, kdo dřív ustele postele. Za to je totiž fůra bodů.

Nejvíc se snaží dcera – Nebelvír. Vidina odměny – tabletu – ji žene do neuvěřitelných obrátek. V pátek třeba hrála dvakrát na píšťalku všechny písničky, co má v pondělí umět. Jak by ne. Za každou slušně zahranou jsou 2 body. A když to dokáže bez chyb a třeba ještě opravdu krásně, tak má nárok dokonce na body 3. Však si to sečtěte, těch písniček je obvykle min. 5 :-) A to se to obvykle odehrává za velkého skřípění zubů v neděli večer…

No, chápu. Pochopila jsem v okamžiku, když jsem minulý týden na lektorském školení viděla, co s dospělými dělá sladká odměna za splněné cvičení – tedy za odvahu jít s kůži na trh a zapojit se aktivně do různých her. No, zkuste si zahrát lektora, když většina ostatních má roli znuděných účastníků kurzu… a jeden dělá šprta :-)

Na druhou stranu mám já teď tu roli trojkaře a čtyřkaře. Na počet bodů své dcery a manžela už nemám, protože jsem i další dopoledne strávila v práci. A zjistila jsem, že má ochota se zapojovat a lovit body, velmi poklesla. Možná se to zlepší, až zas odjede do práce muž a dcera bude ve škole…

Holt motivace odměnou funguje jen pro ty, kteří mají nějakou šanci, že ji získají…. a navíc o ni stojí (mě tedy sladkostí fakt nikdo nenaláká… ten pocit „to bych neměla“ je příliš silný… a zlomit ho dokážu jen já sama… a velmi ráda :-))

Trochu mi to připomíná mé dětské hraní kanasty. Většinou jsem v našich rodinných soubojích (rodiče, já, sestra) prohrávala. Štěstí při mě asi nestálo :-) Velmi brzy jsem si tedy řekla (to asi ta zraněná pýcha), že já tedy vyhrávat nechci, že mým úkolem bude držet se při počítání skóre nuly. A věřte, to taky nebylo lehké :-))))

A tak jsme spadli z respektujícího bezodměnového přístupu do bažin odměn. Negativa vidím na vlastní kůži. Ale na druhou stranu… je to úžasná hra, je to zábavné. A tak to možná zas tak úplně odměna není :-)))

Co Vy? Jak motivujete děti k domácím pracím? Nebo prostě k tomu, aby si ráno učesaly vlasy a vyčistily zuby?? Když to v nich holt rodiče nevypěstovaly jako návyk??? :-)))

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice DĚTI - ROZVOJ OSOBNOSTI se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

12 reakcí na Jak motivovat dítě k úklidu

  1. Sedmi napsal:

    jednoduse, na hracky plati, ze pokud nebude uklizeno, prinesu krabici a neuklizene veci tam poskladam, dam do auta a odvezu do detskeho domova. Na obleceni, ze maji mit pripraveno na dalsi den a pokud nemaji, neni vecernik, na vyprane a poskladane obleceni ze jim to nebudu teda prat a skladat, kdyz si to pak neuklidi a nevazi si moji prace (a ony vedi, ze bych toho byla schopna, nedelam plane vyhruzky)…

    • avespasseri napsal:

      No jo, holka, to jsme tak dělali podobně. Jenže to mě neba… a tu moji taky ne. Taky to pak tak dopadalo. Důslednost ne dokonalá, výbuchy emocí o to dokonalejší… zato hravost, je hravost, to nás všechny baví rozhodně víc… a tu naši ratolest obzvlášť… člověk jí nemusí ničím hrozit, ona jde a sama vymýšlí, co by mohla udělat :-)))))

  2. jolana88 napsal:

    Vidíte – mě zase „neba“ podobné motivace. Absolutně nikde, v ničem. Nejsem kámoška, jsem rodič. Pokud od dítěte něco chci, má to jasná pravidla a řád. Motivace pro práci? Žádná. Bez práce nejsou koláče. Pokud ne – je to stejné jako u Sedmi. Otevře se okno – a nazdar bazar …

    • avespasseri napsal:

      No jo, každý to má jinak :-)) Ale rodičovství jsme myslím nezahodili, za kámoše nás považovat nemůže… přece jen pravidla (hry… a to zní líp, nebo ne??? než prostě zákon musíš-a když ne, tak!)určujeme my, jejich dodržování taky. Ačkoliv jsem kdysi četla, že i tohle si mají dělat děti mezi sebou sami a že pak ta etická pravidla dodržují mnohem radši (tuším o tom psal Piaget nebo Kohlberg). Obávám se, že v mém případě by se okno otevíralo často a já bych se ještě ostentativně tvářila, že je mi to úplně fuk (jako dítě) :-))) Já tak strašně nesnáším Musíš, nebo…!! :-))))))

      • jolana88 napsal:

        pod slovem „hra“ si představím něco jiného. Slovo „musíš“ se dá, bez problémů, přijatelně obejít, pokud zrovna s ním má někdo potíž. Aby si děti nastavovaly pravidla – pro tohle bych určitě nehlasoval. Z vlastní zkušenosti – čím dříve se dítko smíří s faktem, že existují věci, přes něž vlak nejede, tím lépe. Uklidit – nejen po sobě; doma – nejen – pomáhat; plnit svoje povinnosti – ty k právům patří. PS: ono je taky rozdíl, veliký, zda doma máte jedno nebo dvě a víc.

        • avespasseri napsal:

          Dívala jsem se nedávno na film o Summerhillu… tam si děti pravidla nastavovaly samy… když se jim něco nelíbilo, společně se dohodly na nějakém pravidle, které by tomu chování zabránilo. Byly ochotnější se pak jím řídit, než kdyby jim někdo řekl: tohle dělej. Já to zjišťuju i doma… ne že by si ta moje sama nastavovala pravidla, ale musí chápat, proč to tak je a vzít si to za své. Nemít pocit, že je to tlak zvnějšku. I já nemám ráda tlak zvnějšku, o to víc mu vzdoruju. I ve třídách, které učím, je mnohem lepší, když si pravidla děti navrhují samy. Vnímají pak, že si s nimi přišly samy a že věděly přesně proč… a vidí následky, když se jimi neřídí. Nezávisle na mě. Na mě pak jen je dělat takového rozhodčího. A dávat jasně najevo, že když už tu ty pravidla jsou, že přes ně vlak nejede. A že jsou za jejich nedodržení postihováni podle pravidel. Pokud je to v rámci hry, není to tak ohrožující. A mají šanci si ten návyk vytvořit tak nějak mimochodem. Hrou. Prostě jako děti.

  3. Zuzi, díky za připomenutí! Slíbila jsem začátkem roku Juniorovi, že mu udělám tabuli a tam si fixou může odškrtat okýnka za úkoly, co splnil – on totiž hodně rád „tikuje“ zaškrtává a přeškrtává a má prostě takovou úchylku na značky a symboly… no když neumí číst, tak to je asi jasné. takže musím pro tabuli a fixy! jemu bude stačit, že si udělá škrt do okýnka za vyčištěné zuby :-D juch :-)

    • avespasseri napsal:

      Juch :-)) Ten můj muž se vždycky žene k zapisování bodů… chlapečci jsou asi obzvlášť náklonění různému zaznamenávání a zapisování bodů??? :-))) Jak malé dítě někdy :-)))) Tak ať to funguje :-)))

  4. janbrabec napsal:

    Osobně mi to příjde jako dobrý nápad. Sem, tam by se to možná dalo ozvláštnit, třeba kdyby byl velký nepořádek tak v něm rozhodit pět věcí a dát ukol hledání nebo něco podobného. :)

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s