Když jsou vody rozbouřené a máte pocit, že se utopíte…

Jak jsem psala v úvodním článku k tématu tohoto týdne – někdy je velmi těžké věřit, že vše je přesně tak, jak má být.

I když jste hození do vody… hodně rozbouřené vody… máte pocit, že se tam utopíte… cítíte strašný strach… nevíte vůbec, co si počít, co máte dělat… utéct nemůžete, protože máte své závazky, na všech stranách… ale nemůžete utéct ani před všemi pocity, které Vás najednou zaplavují právě jako ta voda. A před kterými jste roky, desetiletí, snad téměř od té doby, co jste „otevřeli oči“ a uvědomili si, že všechny Vaše emoce jsou tak silné, že je lepší je někam hodně hluboko zastrčit, zasypat, zadupat a zamknout na padesát tisíc západů. Minimálně. Ať už je to silná touha, aby vše bylo podle Vašich představ (to chci, to nechci, to se mi líbí, to ne), nebo ten silný vztek, když se ta touha – ta potřeba – fakt nutná (tedy alespoň podle Vás) – nenaplní.  Anebo ten strašný svazující strach. Když jste pochopili, že takovéhle emoce nejste schopní unést, kvůli sobě, kvůli druhým.

A zůstal jen strach… strach se otevřít… strach tohle všechno vnímat…

A najednou se stane něco, čemu se podaří se k Vám prokopat a ty dveře do sklepení otevřít…. jen si to představte… (od 48. vteřiny, tam je to krásně vidět…)

Jo,  tak přesně takové to je…. jízda…

Nebo pokud to máte radši trochu detektivní, než legrační, tak v té době jsem na blog dávala klip z mého oblíbeného Sherlocka Holmese… protože naprosto přesně vyjadřoval strach, který jsem cítila… a ostatně naprosto všechno, co jsem cítila v té chvíli, kdy ta pevnost, kterou jsem si za ta léta kolem sebe vystavěla, vybouchla… (all lies end… all hearts are broken… East Wind is coming to get you… who are you?… am I supposed to be impressed??… you need to focus… there is nothing wrong with me!… falling is just like flying… pain, heartbreak, loss, it’s all good… when you walk with S. Holmes, you see the battlefield)

A když v tomhle období, kdy máte pocit, že na Vás všechno padá, potkáte někoho, kdo Vám dělá takový most přes ty rozbouřené vody, je to prostě bomba.

Narazila jsem na tuhle písničku o Mostu přes rozbouřené vody „náhodou“. Už jsem byla na cestě od počítače, když jsem si všimla nápisu Sting a Paul Simon na společném turné… zarazilo mě to… co jako???? A pak mi došlo, že prostě jen na Mixeru spojili klipy těchto dvou zpěváků. A protože Stinga poslouchám, klikla jsem si. A pak jsem tam zahlédla jednu legrační písničku od Paul Simona (You can call me Al)… jako malé mi přišla „boží“. A pak jsem si vzpomněla na Scarborough Fair, kterou nás učil v roce 1990 na letní angličtině náš kanadský lektor. A nakonec na tuhle.

Je to strašně zvláštní, když se k Vám zrovna ve chvíli, kdy slavíte výročí této jízdy na rozbouřených vodách, dostane přes propast tolika let „náhodou“ písnička, kterou jste kdysi dávno poslouchávali a měli jste ji tak rádi. Ačkoliv jste jí v té době asi moc nerozuměli.

A najednou Vám dá úplně jiný smysl a rozměr… Trochu mě z ní zamrazilo.

Ale ve Vás možná spíš probudí nějaké pozitivní vzpomínky…  a naději, že vše je opravdu tak, jak má být.

Protože i pro mě, jak se ukázalo, bylo tohle období „polykání andělíčků“ ten největší dar. A vše bylo a je zcela jistě přesně tak, jak má být….

Naučila jsem se během toho roku spoustu věcí. Ale hlavně asi to, že kdykoli jsem se přestala zuřivě bránit tomu, před co jsem byla postavená… najednou se cosi uvolnilo, rozsvítilo, uklidnilo. Byl mi nejen mostem, ale i tou rozbouřenou vodou, do které jsem často bušila a chtěla ji mít přesně tak, jak jsem si představovala. Naivní, že? A pilíře mi dávaly jasně najevo, že jsou věci, se kterými nepohnu, ale musím se s nimi smířit… byly právě tou pobídkou k tomu přestat se zuřivě bránit…

Nebylo to lehké, ale jako Aves se přece učím létat jako ten Orel… a ten (všechna ta orlí čchi-kungová cvičení) mi ostatně vydatně pomáhal se nad těmi vodami držet. Abych ani ten most, ani tu pomocnou ruku v budoucnu nepotřebovala :-)

When you’re weary
Feeling small
When tears are in your eyes
I will dry them all

I’m on your side
When times get rough
And friends just can’t be found
Like a bridge over troubled water
I will lay me down
Like a bridge over troubled water
I will lay me down

When you’re down and out
When you’re on the street
When evening falls so hard
I will comfort you

I’ll take your part
When darkness comes
And pain is all around
Like a bridge over troubled water
I will lay me down
Like a bridge over troubled water
I will lay me down

Sail on Silver Girl,
Sail on by
Your time has come to shine
All your dreams are on their way
See how they shine
If you need a friend
I’m sailing right behind
Like a bridge over troubled water
I will ease your mind
Like a bridge over troubled water
I will ease your mind