Buddhismus, nebo křesťanství??? Aneb zrcadlo umí být prevít.

(photo credit: Photo Dharma)

(photo credit: Photo Dharma)

Nikdy v životě jsem nepsala nedělní článek už ve čtvrtek. Ale tento týden je speciální, už teď mohu říct, co bude „výstupem“ tohoto týdne věnovanému závislostem (viz článek Feťák v nás v rámci projektu Absurdistán). Už dnes to vysloveně bije do očí :-) A protože by to byl zas strašně dlouhý nedělní článek, rozdělím ho na sobotu a neděli :-)

Největší závislost je závislost na vlastních přesvědčeních!

Objevilo se to už min. týden, ale ta událost došla určitého uzavření až tento týden, a zrovna včera večer jsem přemýšlela, zda to pojmenovat a napsat o tom. Bavili jsme se tenkrát se známými cestou ze cvičení, mimo jiné, o rozdílech mezi mužským a ženským uvažováním. Byla jsem příjemně překvapená, když jsem slyšela jeho „uvažoval jsem, jestli se tomuhle přístupu nemám otevřít„. A později mě napadlo, že to je přesně to, co bychom měli dělat:

Poodstoupit na chvíli ze své pozice a svého úhlu pohledu a nikdy se nebýt jistí, že rozumíme tomu, co ten druhý říká, protože to, jak si jeho slova a chování vykládáme, filtrujeme skrze vlastní způsob uvažování!

Předtím, než jakkoliv zareagujeme, měli bychom se ujistit, že opravdu reagujeme na daného člověka a ne na své představy o něm!

A pak teprve reagovat. Třeba i odmítavě. Otevřenost a respekt přece neznamená, že zapláču nad chudákem zločincem a nechám ho jít krást a vraždit. Žít a nechat žít znamená, že za tím zločincem vidím člověka takového, jaký doopravdy je. Člověka, který jen hledá způsob, jak sám sebe ochránit. Každý máme ten svůj způsob. Každý je ale bohužel k ničemu. Jen některý ten způsob je obrácený proti ostatním, tu zjevněji, tu méně zjevně, tu násilněji, tu méně násilně, a některý je obrácený proti nám samotným. Dáme jasně najevo, co si o tom chování myslíme. Můžeme se pokusit zabránit tomu, aby druhé ohrožoval (vězení). Můžeme mu nabídnout pomoc. Pokud o ni bude stát. Ale nemůžeme ho násilím změnit. Můžeme jen doufat, že jednou ho „život naučí“. Rozhodně mu k ničemu nebude, když vyjmenujeme dlouhou řadu jeho prohřešků, ať už skutečných, nebo těch pokřivených naším úhlem pohledu.

Jéje, kolikrát jste se už přistihli při tom, že jste něco někomu dlouze vyčítali… a později jste zjistili, že jste jen špatně vyhodnotili situaci a že jste vlastně vůbec nic, ani toho druhého člověka, nepochopili???

Já častokrát. A dodnes si pamatuju, jak jsem to jednou málem udělala zas, už už jsem měla na jazyku „za všechno můžeš Ty!“… a pak jsem blahořečila Bohu, že jsem to nevypustila z úst. Bylo to všechno totiž úplně jinak. Dnes už jsem velmi opatrná, než někoho odsoudím, jak špatně se (vůči mě hlavně!) chová, tak se podívám na situaci z jeho/jejího úhlu pohledu. A většinou je po problému. Respektuju sebe i toho druhého. Žít a nechat žít v praxi.

Pokračování zítra :-)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství, Strach se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Buddhismus, nebo křesťanství??? Aneb zrcadlo umí být prevít.

  1. Sedmi napsal:

    jo, kolikrat si rikam, ze je to vlastne zazrak, ze se vubec nejak domluvime pres ty vsechny filtry a vyjadrovaci schopnosti pripadne neschopnosti a vnimani toho, co ten druhy chtel rict… uf

    • avespasseri napsal:

      Já bych si tipla, že se vlastně ani nedomluvíme :-) Jen se někde mylně domníváme, že mluvíme o tomtéž :-)))))
      Pobavilo mě prozření, že ani když se hodně otevřeš a snažíš se, aby o Tobě ten druhý toho věděl co nejvíc a co nejlépe tě dokázal pochopit, jsi ochotná toho o sobě hodně prozradit, vysvětlit, nabídnout vlastní úhel pohledu… tak ani v tomto případě tě ten druhý opravdu nechápe. Prostě nemůže :-)) Mohla by ses upsat, vždycky si z toho ten druhý vezme jen to, co je schopen vidět. Maximum, co se může přihodit, je, že sám v sobě každý z partnerů objevuje nové polohy, nová poznání… a o tom druhém se něco dozví. A i to je úžasný výsledek!

  2. Pingback: Buddhismus, nebo křesťanství?? Aneb zrcadlo umí být prevít – 2. část | Žít je umění

  3. Pingback: 10. O feťákovi v nás (Absurdistán 2015) | Žít je umění

  4. Pingback: Jak k Vám promlouval březen? A jak ke mně? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s