To je děsný slovo, co?
Co Vám asociuje?
Mně přijde strašně drsný, jak když Vám někdo setne hlavu. A vidíte jen ten hrob a plakající pozůstalé…
- Jak často dokážete vnímat na konci to, že něco nového a možná i lepšího začíná??
- Jak často dokážete vnímat to, že pokud něco skončí, tak to bude jen dobře??
Tedy pokud je to něco, co máte rádi a co se Vám líbí.
Ono se to samozřejmě končí levou zadní s něčím/někým, když ho nemůžete ani vystát….
Na tento týden jsem si vybrala 50. téma loňského Absurdistánu – Bez konců nejsou začátky. Tenkrát jsem jím celý rok končila…. i v tom je síla celého projektu… dovede člověka přesně tam, kam má.
A proč tentokrát? Protože jsem si uvědomila, jak hluboce mě dokáže ranit i jen představa toho, že nějaký vztah, který je pro mě důležitý, by se mohl rozpadnout. Jakýkoliv náznak sporu, jakýkoliv náznak toho, že každý táhne za druhý konec provazu, jakýkoliv náznak toho, že nedokážu skloubit respekt k sobě i k druhým…
A tím nechám rozjet spirálu, která může vést, rychle nebo pomalu, k neodvratnému rozkolu a neodvratnému konci…
Ale proč vnímat rozkol a konec jako něco špatného… není to tak, že nakonec vždycky máme přesně to, co potřebujeme… a ti druzí také?? A proč se bát a kvůli strachu trpět?
Naučila jsem se, že důležité je přijímat (a někdy i odpouštět) potřeby druhých lidí a zároveň přijímat (a také sám sobě odpustit), že vůbec i já nějaké potřeby mám.
Nikdo není dokonalý, no ne?
Někdy je totiž teorie jasná a i praxe v mnoha případech jednoduchá… ale jindy si ani nevšimnete, že zrovna v daném případě je třeba teorii uplatnit, a tak i praxe pak není veskrze žádná…
*************************************************************************************
A jak tento týden dopadl? Jako obvykle – začněte si s nějakým tématem a on se Vám do života vnutí, i kdybyste nechtěli :-) Takže radši pozor, než si začnete s něčím zahrávat… abyste pak nemuseli měnit zavedené způsoby místo pokojného s užívání si… viz to, jak dopadl můj týden zde.
*************************************************************************************
Tímto článkem začíná jedenáctý týden projektu Absurdistán 2015. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Něco o tom, co se dělo loni, a jak to bude letos (včetně návodu, jak si Absurdistán přizpůsobit vlastním přáním) zase tady. Krásně přehledný seznam témat i s odkazy na průvodní a závěrečné články každého týdne je možné si stáhnout na odkazu: ABSURDISTÁN. Začít můžete kdykoliv… jen s odvahou do toho :-)
Žít je umění 
ja mam pod koncime spis takove to, ze konci show… a co konci u tebe?
To je celkem pozitivní asociace, ne?
Mně se to zasociovalo s koncem vztahu… ale naštěstí nekončí žádný :-) Jen jsem si uvědomila, jak moc mi na vztazích záleží a jak moc jsem ochotná pro to, abych je udržela, udělat… a udržela znamená „udržela funkční“. Takové, které respektují mé vlastní potřeby, ale i potřeby těch kolem mě. A to je někdy velmi, velmi nesnadné…
to jo… a taky beh na velmi dlouhou trat …
To je běh více méně přes celý život, ne-li víc životů :-) Ne-li věčný :-) Ta snaha balancovat to tak, abys nic nevyčítala ani sobě, ani těm druhým… abys byla šťastná ty, i ti druzí… pokud to jen trochu jde…. a někdy se zdá, že to užužuž nepůjde a pak jen zjistíš, když se po tom začneš pídit a komunikovat a ten druhý je tomu otevřený, že je to všechno jen onen problém v různých filtrech… nebo nějaký jiný problém, který se dá lehko vyřešit :-)) Zrcadla jsem fakt prevít :-)
jj…
končíme je začátek :DD
Vždy, že?? :-)
jj, naštěstí mám takhle nastaveno – kupředu, levá (i pravá, klidně :DD)
Pingback: Jak to chodí u „čínského“ doktora?? | Žít je umění
Pingback: Že bychom fakt končili?? Aneb chvála plavek! | Žít je umění
dokonalo nedokonalý a nedokonalo dokonalý naraz :) :D
Pingback: Jak k Vám promlouval březen? A jak ke mně? | Žít je umění