Že bychom fakt končili?? Aneb chvála plavek!

plavkyKlasika.

Týden jsem začala pondělním článkem „Končíme!“.

Týden končím nedělním článkem „Že bychom fakt končili??“

Jak různě lze na „konec“ nahlížet… kolik různých „konců“ lze potkávat… a tenhle konec, jestli se KONEČNĚ zadaří, by se mi mohl zatraceně líbit!

Není to tak dávno, co jsem jeden týden končila jiným končícím článkem… článkem který přinesl jedno zásadní rozhodnutí. Šlo o článek „Fakt spešl„. Tenkrát jsem měla dojem, že jsem se vzdala toho, co je pro mě nejdůležitější. Nebo že mám k tomu alespoň tu odvahu, že?? :-) Jenže to zřejmě nebylo ještě to nejsložitější…

V podobném duchu se bude nést i tento článek. Těch věcí, na kterých lpím jak moucha na medu (dost výstižné…), je totiž víc, a někdy je mi opravdu velmi zatěžko se jich vzdávat…

No, ale snaha se také počítá, ne?? Udělat první krůček je přece pořád lepší než nerozhodně stát, ne??

Seběhlo se tento týden pár okolností… pár jich prošlo i tímto blogem… a společně zas vydaly na jedno takové pěkné rozhodnutí…

A jaké okolnosti to byly??

  • Třeba článek o knížce Dana Millmana „Cesta pokojného bojovníka„, na který jsem narazila blogu Cesta k sebe.
  • Můj vlastní článek s oním portrétem, který mi v Rumunsku namaloval neznámý malíř…
  • Pár komentářů o sportu s Babetou.
  • A jeden výlet za nákupem jarní obuvi

Onu knížku jsem nikdy předtím nečetla, ačkoliv jsem o ní už hodně slyšela (samá pozitiva). Beletrii už moc nečtu. Tuhle jsem zhltala za pár hodin. (Znáte ji??) Tak dobře jsem pocity hlavního hrdiny, Dana, chápala… některé Sokratovy věty jako bych už slyšela… a Danovy zmatené, rozčílené nebo smutné reakce mi byly tak blízké…

Říkala jsem si „je to tááák podobné, ta snaha ukázat mi jiný způsob vnímání a prožívání… jen ten fyzický trénink nezažívám...“.

Houbeles….

I dcera mi dnes ve vědeckém parku jasně ukázala, co i pro mě bylo vždycky mnohem zásadnější než mysl… pohyb! (Kdybychom šly na hřiště, vyšlo by to nastejno :-)). Ta má dětská podobizna z Rumunska mi měla připomenout, jaká jsem jako dítě byla… kdo že to dělal ve školce ty hvězdy po chodbách?? I ten můj rozhovor s Babetou se točil kolem téhož.

A když jsem tak pár dní dumala nad motivací pustit se zas do něčeho tak náročného jako dostat své tělo zase do kondice, v jaké bývalo… vzdát se všeho toho, co „pro mě není dobré“ (třeba toho stravování jak odsouzence na smrt, kterému je fuk, že mu tělo za chvíli fungovat nebude, a dopřává si ještě před brzkou smrtí ty nejnezdravější laskominy)…

vyrazila jsem na nákupy.

Nemám boty na jaro. Ani ta moje cácorka nic pořádného už nemá. Vyrazila jsem do svého oblíbeného obchodu… a ono šup, zavřeno pro rekonstrukci.

Vyrazila jsem do obchodu vedle… boty nic moc… ale sleva na oblečení. A plavky! Jedny s Monster High pro tu moji, která je zrovna touto skupinkou posedlá (ale kdybyste slyšeli tu poslední větu z posledního filmu, který si pouštěla, odpustili byste jí…).

A jedny pro mě!

Už nutně potřebujeme obě nové plavky!

Navlékla jsem na sebe své obvyklé číslo… a zhrozila jsem se :-))

Ne… větší si kupovat FAKT nebudu.

Jo, jsem štíhlá. Relativně. Ale koho zajímá srovnání s druhými? Kde jsou nějaké ty svaly?? Kde je ta pružnost, kde je ta síla, kde je ta vytrvalost??? Pravda, loni jsem na rhodoských plážích pochopila, že „může být i hůř“ a hrdě jsem těch svých pidi kilo navíc nosila. Jenže když já jsem vždycky byla ta sportovkyně, ta tanečnice, co i loni zkoušela jógu, předloni krasobruslení a předpředloni balet…

Možná je načase si vzpomenout, jaká byla ta malá holka v Rumunsku… na mé dětské samostatné atletické tréninky, kdy jsem trénovala skok do dálky podle příručky z knihovny (no fakt)… A skončit s tím vším huntováním vlastního těla! (myslíte, že ten vykřičník a to tučné písmo pomůže????? )

Protože TYHLE plavky si chci na sebe obléknout a chci se v nich cítit velmi, velmi, a říkám VELMI dobře :-))))

Ostatně není to tak dávno, co jsem si z knížek povypůjčovaných z knihovny sestavila sadu cvičení vhodné pro jarní období, kterému podle čínské medicíny vládne prvek Dřeva… břicho a nohy v tom cvičení hrálo hodně velkou roli :-) Nemluvě o cvičeních vysloveně zaměřených na meridiány jater a žlučníku.

Tak už se do toho jen nějak pravidelněji pustit, což???

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice V pohybu se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Že bychom fakt končili?? Aneb chvála plavek!

  1. jolana88 napsal:

    :))) Poručit si je snadné, horší je poslechout se :DDD

  2. avespasseri napsal:

    Jo, jo…. a já tak nerada poslouchám :-))))

  3. Pingback: 11. Končíme! | Žít je umění

  4. Sedmi napsal:

    Držím palce… A co přesně máš v plánu?

    • avespasseri napsal:

      No, rozhodně ne to, jak jsem v obchodě nejdřív sáhla po malinovo-tvarohové taštičce, pak jsem si řekla, že ani ten ořechový rohlíček není k zahození a nakonec (když už takž už) jsem to završila speciální edicí višňových miňonek, které jsem si nedávno koupila a zjistila jsem, že jsou strašně… ale strašně dobré -)))) A to se mi podařilo všechno během pár minut slupnout :-)) Fakt jak odsouzenec na smrt :-)))
      Ale cvičila jsem dnes, tak aspoň něco.
      Něco víc plánuju napsat tento týden… asi sem hodím to, co cvičím…

      • BabetaRuns napsal:

        Mňam! Miňonky miluju!!!

        A nakupování plavek nesnáším a každy rok se toho bojím jako čert krize! Fuj!

        • avespasseri napsal:

          Já jsem na miňonky už dávno zapomněla. Ale před časem jsem neodolala a koupila si nějaké kávové. A zjistila, jsem že nejsou vůbec špatné! A tahle višňová… ta se na mě tak hezky usmívala… přece ji tam nenechám :_))) (Příště kolem toho regálu nebudu vůbec chodit :-))
          Co se plavek týká… nakupuju je málo… většinou mi dlouho vydrží, tak teplá voda, abych do ní vlezla, se často nevidí :-))))

  5. Pingback: Jak k Vám promlouval březen? A jak ke mně? | Žít je umění

  6. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

  7. Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (1. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s