30 životních lekcí lásky… ale od zenového mistra – 1. část

(photo credit: Duc)
(photo credit: Duc)

 Thich Nhat Hanh – nedávno jsem objevila tohoto korejského zenového učitele (který se v současné době zotavuje z mrtvice a kómatu, ve kterém byl) a moc se mi zalíbil. Kdysi jsem četla, že v přítomnosti některých lidí máte dojem, že jste v naprostém centru jejich pozornosti…  a že je zajímáte přesně takoví, jací jste, a že Vás tak i přijímají. Láska na plné pecky. No, co jiného to je??

Když něco takového čas od času zažiju v reále, vždycky mě to uchvátí… jak je možné, že něco takového dokáže člověka tak měnit??? A přece Vás nikdo do žádné změny nenutí???

A tenhle člověk ve mě vyvolává přesně takový pocit… že přesně tak se lidé kolem něj asi musí cítit…

Dnes na mých FB stránkách přistál krásný článek s třiceti ponaučeními tohoto zenového učitele, které by nám prý – tedy podle názvu – mohly změnit život. No, to asi bude záviset hlavně na nás, co v nás těchto 30 vět probudí…

Dnes tedy prvních třicet:

1. Never underestimate the power of a kind word, a touch, or a smile

Nikdy nepodceňuj sílu milého slova, dotyku, nebo úsměvu.

Jediné slovo, jediná myšlenka, jediný čin vycházející z lásky uvnitř nás má tu moc zmenšit utrpení druhého člověka a přinést mu radost. Přítomný okamžik v sobě obsahuje mnoho radosti a štěstí – stačí být vůči němu vnímavý.

2. If you love someone, the greatest gift you can give them is your presence 

Pokud někoho milujete, ten největší dar, který mu můžete dát, je Vaše přítomnost. To nejdůležitější je naše pozornost. Pokud ty, které milujeme, obejme naše bdělá pozornost, rozkvetou jako květiny.

3. Keeping your body healthy is an expression of gratitude to the whole cosmos

Péče o zdraví Vašeho těla je vyjádřením vděku celému vesmíru.

4. To be beautiful means to be yourself.

Být krásný znamená být sám sebou. Ostatní lidé Vás nemusí přijímat. Stačí, když přijmete Vy sami sebe.

5. Walk as if you are kissing the Earth with your feet.

Kráčejte, jako byste svými chodidly líbali Zemi. Když neustále pospícháme, otiskujeme do Země naši úzkost a trápení. Měli bychom po Zemi chodit tak, abychom do ní otiskovali jen mír a klid. Uvědomujte si kontakt svých nohou se Zemí.

6. Take time to relax and renew yourself. 

Najděte si čas na odpočinek a obnovu sebe sama. Čas od času si vzpomeňte, že je dobré se uvolnit a zklidnit. Možná bychom si měli vynahradit nějaký čas na „retreat“, nebo na den naplněný bdělou pozorností, kdy si můžeme dovolit chodit pomalu, usmívat se, dát si s přáteli čaj a užít si ten společný čas, jako bychom byli ti nejšťastnější lidé na světě.

7. Get in touch with yourself

Navažte spojení sami se sebou. V dnešní době moc nechceme být v kontaktu sami se sebou. Raději sami sebe zaplňujeme takovými věcmi jako je televize, politika, sport. Na sebe chceme zapomenout. Kdykoliv máme nějaký volný čas, zveme něco vnějšího, aby nás naplnilo – kolonizovalo.

8. As long as you’re alive, everything is possible 

Dokud jste na živu, možné je vše… díky nestálosti věcí.

9. When you have peace within, real peace with others is possible.

Když je mír ve Vás, je možný i skutečný mír s ostatními. Často si představujeme mír jako ukončení válek. Jako okamžik, kdy mocnosti přestanou zbrojit. Ale když se nám podaří skutečně nahlédnout do podstaty těch zbraní, uvidíme naši vlastní mysl – naše předsudky, strachy a nevědomost. I kdybychom všechny ty zbraně vynesli na Měsíc, kořeny všech těch válek a zbraní tu zůstanou, v našich srdcích a myslích. A dříve nebo později vyrobíme bomby nové. Pracovat pro mír znamená pracovat na tom, jak vykořenit válku v nás samotných a také v druhých lidech. Vykořeňte ze svých srdcí násilí a naučte se žít se soucítěním a bděle.

10. You are more than your sorrows.

Jste víc než Vaše trápení. Vaše trápení může být velké, ale nemusíte čekat, až mu bude konec, než si budete moci dovolit zažít trochu štěstí. Utrpení není všechno. Život je zároveň příšerný i nádherný. Jak se můžete usmívat, když tak trpíte? Ale to je přirozené… musíte se usmívat, protože Vy jste víc než své vlastní utrpení.

2. část k nalezení zde.

Co jste si z těchto 10 lekcí odnesli Vy?

Mě oslovuje ten láskyplný postoj k životu, ke světu, k sobě i k druhým lidem. Ona láska, o které jsem tak často psala. Ne ta cukrkandlová, ale ta, která se umí nesobecky odevzdat. Ta, která se projevuje vděčností. Ta, která absolutně přijímá, svobodně dává a umí vnímat, že něco má svou OPRAVDOVOU hodnotu. Ano, to jsou slova z mého článku „Zač jsem vděčná„, snad ten nejlepší článek o lásce, který jsem kdy napsala (taky jsem ji v té době ve vší síle – té pozitivní i té negativní – vnímala) a ke kterému se sama tak ráda vracívám. Kdykoliv na ten oheň, na ten plamen, který je potřeba udržovat, zapomenu. A že zapomínám… Není totiž vůbec snadné objevit ono skutečné ježíšovské „milujte sami sebe“ jako předpoklad onoho „milujte bližního svého“ a ještě to žít.. alespoň chvilinku denně.

Oslovuje mě stejně jako mě již před drahnou dobou (a nedávno se znovu ten web objevil v mém zorném poli) oslovil americký křesťanský pár Doylových (The Voice for love). Cítím v něm to, co sama v sobě nacházím horko těžko, ale čím dál lépe… ten pozitivní vztah sama k sobě. Který má pak tu moc se šířit mnohem víc k mé rodině, k lidem kolem mě… s mnohem menším strachem, že někdo uvidí tu malou vystrašenou Aves… protože všichni jsme malí a vystrašení… Kdysi jsem někde četla kurz sebelásky… přišlo mi „jak si tohle všechno můžou lidé říkat… nebo to říkat druhým??“. Přišlo mi, že já s láskou k sobě rozhodně problém nemám.

No, neříkej, dokud nepochopíš, jak moc sám sebe podrýváš…

(zdroj: http://earthweareone.com/30-life-changing-lessons-to-learn-from-thich-nhat-hanh/)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized, Utrpení a láska se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na 30 životních lekcí lásky… ale od zenového mistra – 1. část

  1. jolana88 napsal:

    v podstatě Dvě desky a Sedmero smrtelných …

  2. Sedmi napsal:

    Není vlastně v jádru každého náboženství tohle? Respektive původně bylo?

    • avespasseri napsal:

      O tom by se religionisté přeli :-) A spousta zástupců některých náboženství asi taky. Je to všechno složitější, komplexnější a asi so to těžko dá převádět na jedno, případně v tom hledat jedno jádro.
      Nicméně mystické tradice jednotlivých náboženství by se v tom asi našly…
      Nemluvě o tom, že zrovna tento pán v jedné přednášce komentuje příběh jakéhosi křesťanského mnicha, který se učí i od něj… na netu jsem narazila na celý web, který začíná textem z Tao-te-tingu a pak pokračuje křesťansky. Kdo tam chce najít podobnosti a poučit se z obojeho, ten tam své najde. Kdo chce vidět rozdíly a lpět na tom, že taoismus a buddhismus Boha odmítá, zatímco pro křesťany a muslimy to nepadá v úvahu, ten si také najde své. A snese ti spoustu doložitelných argumentů. Ale podle mě v zásadě nezáleží na tom, jak budeme nazývat to, k čemu se odkazujeme, či jak přesně si to budeme definovat, ale abychom odkazovali k něčemu, co nás přesahuje, co je nepojmenovatelné a neuchopitelné a abychom skrze to přinesli světu spíš mír než konflikty. A to se tedy spoustě nábožensky založeným lidem moc nedaří….:-(

      • Sedmi napsal:

        jo, to je mj. duvod, proc se nikde nabozensky nesdruzuju a neangazuju…

        • avespasseri napsal:

          No vidíš… já si tohle taky říkala roky… nejsem stádní typ a nechci, aby mi někdo říkal, čemu mám věřit a čemu ne, co je správné a co ne. Ať už je to kněz nebo spoluvěřící. Aby mě rvali do nějakých svých škatulek a nalajnovaných tradičních cest – prý rovnou do nebes. Ocenila jsem sice postupem času onu přímou cestu, ale stejně jak píšu v komentáři Jolaně – dělám totéž, ale jinak. Je zajímavé, že třeba jedna zapálená muslimka v Jordánsku, se kterou jsem byla na koleji v pokoji, tohle viděla. Ale většině tohle asi uniká. Lpěj na té své jediné správné představě a pravdě a nevidí, že může mít spoustu dalších projevů.
          A nakonec jsem se na „stará kolena“ taky sdružila :-))) Jak říkají buddhisti – najdeš útočiště u nějakého toho mistra (ať už je to Ježíš, nebo Buddha, nebo Muhammad, nebo Lao-c‘), u nějakého jeho učení a v nějaké skupině (až už je to sangha, církev, umma atd.). Já ho našla v dzogčchenu, což je sranda, protože to je učení, které je sice buddhistické, ale dokáže integrovat cokoliv :-)) Přesně mé gusto. Já velmi doufám, že se vydaří ta představa, že se v pátek ta naše skupinka sejde na společné praxi, protože bude legrace udělat takovou buddhistickou poslední večeři… včetně vína, chleba a transformací a oběti. Někdy člověk zírá, jak moc se vše prolíná a doplňuje… když je člověk ochotný to vidět a nelpí si na tom svém písečku zuby nehty :-))))) A to jsem kolem dzogčhenu roky kroužila (znala jsem pár lidí, mezi pokročilými Orli tím směrem asi zamíří hodně lidí, protože celý ten systém je tím učením hodně ovlivněný, ale toho si všimneš až později), ale pořád jsem říkala, že na to nebudu mít čas… a nechtěla jsem se nikde vázat :-)) A teď jsem ráda a velmi ráda se s těmi lidmi stýkám… ono není lehké potkat lidi, kteří by měli v zásadě velmi podobný náhled na věci, jako já :-))))) Navíc mám dojem, že právě to, co jsem tam poznala, mi hodně pomohlo :-))

          • Sedmi napsal:

            No tak třeba k tomu taky někdy dojdu… :-)

            • avespasseri napsal:

              To nikdy nevíš… člověk nezná dne ani hodiny… kdyby mi někdo tohle před rokem vyprávěl (že to budu dělat)… myslela bych si, že zešílel :-))) Vůbec kdyby mi vyprávěl cokoliv z toho, co se ten rok dělo :-)))))

              • Sedmi napsal:

                no jo, rok koně no :D taky bych netušila, že se budeme zase stěhovat, že přijdu o práci a že budu mít miminko…

                • avespasseri napsal:

                  Šílenej rok, co?? A když vezmu, že nový čínský rok začínal v půlce února, tak fakt musím říct, že od toho března se to dost zklidnilo :-)))) Teď jsem chystala shrnující březnový článek… ale hlavně mám na konci března rozhodně lepší pocit než na konci února :-))))))
                  Tak snad to už půjde všechno jako po másle… :-)))))

  3. jolana88 napsal:

    religionisti by se přeli o cokoli, stejně jako katolík s presbytariánem, levičák s pravičákem. Já zastávám názor, že tohle není složitější, komplexnější .. ale jednoduchý stejný prapůvod. Návrat k přírodě by se dneska řeklo – záleží na tom, kdo jaká slova a metody užívá. btw. podle toho, co jsem četla, platilo i před Mojžíšem :DD PS: vidím stejný praktický prazáklad, jako proč např. Židé (nejen oni, ale hlavně) mají obřízku, muslimové nejí vepřové .. Praktické rady a doporučení, které se prostě v průběhu století zvrkly v (mnohdy) obludárium

    • avespasseri napsal:

      No jo, třeba takové zahalování je v kontextu horkého pouštního podnebí docela rozumný přístup. I to, že taková nezahalená žena mezi zahalenými přitahuje pozornost… i pro tu ženu možná ne právě příjemnou (některé blondýny v káhirských ulicích by asi mohly vyprávět…). Jen v evropských podmínkách je to trochu na hlavu postavené…. řekla bych, že „ctnostná“ žena, která pro muže nepředstavuje kořist, ale prostě ženu, se lehko pozná i v evropských podmínkách a nemusí mít zahalené vlasy a ruce a nohy schované v sukních a dlouhých rukávech. A nemusí být ani ošklivá. TO se prostě pozná…
      Jenže to je holt tak, když se lpí na tradicích a pravidlech jen pro ta pravidla sama a ze strachu, že se něco nějak zvrhne… a nedopřeje se lidem trocha té svobody vyjádřit totéž jinak….. brrr…..

      • jolana88 napsal:

        jj – a nej(horší), ale i zajímavé, na tom je, že právě většina z těch „pravověrných“ (zaslepených) lpí na věcech, jejichž původ ani neznají. Vidíte- a jsme zase u vzdělávání :))

        • jolana88 napsal:

          PS: být „blond“ nemusí být zajímavé ani v Turecku a poblíž :( jo – ale třeba linky od faraonu se mi líbí, nosím je furt :DDD

          • avespasseri napsal:

            Já tenhle „divný pocit“ blondýn v Egyptě nechápala, dokud jsem se nedostala na Srí Lanku. Tam jsem byla rozhodně „divná Evropanka“ :-) A sama ženská=divná ženská. A ještě hůř. Já se nedivím, že se všechny radši rychle podřídí. Mladé jordánské studentky na školním výletě mi vykládaly, že tím, že se nezahalujeme, podporujeme vznik AIDS a kdo ví čeho ještě. Je smutné, když si celé národy myslí, že slušnost=oblečení, tj. slepé dodržování nějakého pravidla. Že to není někde jinde a v něčem jiném. A po všech těchto zkušenostech mi přijde opravdu bizarní, že na takový fundamentalismus narážím i v naší společnosti… že si nikdo neváží svobody, které tu máme… že když už nám ji spousta mužů a žen vybojovala (a nebylo to snadné), tak místo abychom se učili s ní zacházet, jen koukáme, jak je to těžké a toužíme se vrátit zpět do „starých dobrých časů“. Což mi připomíná písničku od Jana Wericha, kde zpívá „to za protektorátu nebylo“. A nepoučíme se a nepoučíme????

        • avespasseri napsal:

          :-))) Vlastně se pořád točíme v těch samých tématech :-) Však proč by je zajímal původ… proč by je zajímal kontext toho, proč a jak byly některá pravidla ustanovená a jaký mají smysl… takhle to prostě je a hotovo! :-))) Velmi mi to připomíná fundamentalistické lpění muslimů na doslovném výkladu Koránu a když někdo, nedej Bože, přišel třeba i jen s literární analýzou, tak měl velký, velký problém….

          • jolana88 napsal:

            mě to velmi připomíná moji učitelku ve třetí třídě. protože proto a smyčec :) Na druhou stranu – chápu, že v koutech, kde učení (školy, přístup k informacím) zaostává – podobné demagogie drží a přežívají. A černé ovce (co si info najdou) jsou vyobcovány. Strach před změnou a následky může být děsivý. Ale je zajímavé, že tyhle „obavy“ si nosíme v sobě od narození. Viz děti, co mají klouzačku FAKT jen na klouzání (vtip :D – ovšem zároveň výstižný příklad) po důchodce, co se v 70-ti pustili do studia a zdolávání internetu

            • avespasseri napsal:

              Také to chápu. Už jen to, že tradice poskytují jistotu. Kdyby se jimi všichni lidé řídili, byl by klid a pohoda. Jenže ono to tak nikdy nefungovalo. Vždycky se našli ti, kterým nevyhovovaly.. ať již z toho důvodu, že krást, vraždit a souložit pro ně byla super zábava či co, nebo z toho důvodu, že vnímali, že aby neubližovali ani sobě ani druhým nepotřebují ani tak pravidla jako spíš ohleduplnost a bdělost vůči sobě a druhým. Což je, pravda, náročnější. Jistota je jistota a sama vím nejlépe, jak děsivé je ztrácet půdu pod nohama, když postupně zjišťujete, že to, co pro vás jistota byla, jí najednou vůbec není. Je to děsivé. Jen bych navrhla, aby se zavedlo jedno důležité pravidlo: neobviňovat ty, které ty pravidla nepotřebují, a nebuzerovat je :-))))

  4. anitraM napsal:

    Mňa zaujala 1..ako vyjadruje prítomnosť, lebo v tom je sila..vnímania, cítenia, prejavu pôsobiacej energie. :D

    • avespasseri napsal:

      Že? Mně to přijde také velmi mocné… viz to, co jsem psala na začátku toho článku. Spousta lidí si bohužel neuvědomuje, že příkrá slova, obviňování a argumenty mají možná moc člověkem otřást, ale pravděpodobnější je, že se ten člověk uzavře, urazí, uteče, aby se chránil, než že by se změnil. Slyšela jsem již o sobě spoustu negativ, které bych normálně rychle zahrabala pod koberec… ale byly podané s takovou láskou a pochopením… že jsem neměla moc šanci se těm slovům bránit. A zapůsobily velmi rychle :-))))

  5. Pingback: 30 životních lekcí lásky… ale od zenového mistra – 3. část | Žít je umění

  6. Pingback: Fakt čumím… | Žít je umění

  7. Monte napsal:

    Thich Nhat Hanh není z Koreje…
    Thích Nhất Hạnh is a Vietnamese Buddhist monk, teacher, author, poet and peace activist.

    • avespasseri napsal:

      Díky za upozornění. Také díky za komentář, protože jsem si zrovna říkala, který že článek jím byl inspirovaný?? Zrovna včera jsem si totiž zcela neplánovaně koupila jednu jeho knížku… v úvodu psali, jak moc se angažoval za prosazení míru za vietnamské války…

  8. Pingback: NEMUSÍME BOJOVAT… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s