30 životních lekcí lásky… ale od zenového mistra – 3. část

(photo credit: Duc)

(photo credit: Duc)

Pojďme se vrátit k tomu, o čem mluví korejský zenový mistr Thich That Hahn. Tady je poslední desítka:

21. Welcome all of your feelings, no matter if they are negative or positive

Vítejte všechny své emoce, ať jsou negativní nebo pozitivní. Pocity, ať již jsou to pocity soucítění, nebo podráždění, bychom měli přivítat a zacházet s nimi stejně. Protože oboje jsme my. Mandarinka, kterou jím, jsem já. Horčičná semínka, která sázím, jsem já. Sázím je s celým svým srdcem a myslí. Čistím tuto konvici se stejnou pozorností, s jakou bych koupal malého Buddhu nebo Ježíše. Ničemu by se nemělo dostávat méně péče. V bdělosti a soucítění je vše svaté.

22. The present moment is all you ever have

Přítomný okamžik je ten jediný, který kdy máte. Pobývat v přítomnosti neznamená, že nikdy nebudete myslet na minulost, nebo rozumně plánovat budoucnost. Smyslem je pouze to, abychom se neztratili v lítosti z minulosti a v obavách z budoucnosti. Když jste pevně zakořeněni v přítomném okamžiku, minulost pro Vás může být předmětem zkoumání a může být pro Vás zdrojem mnoha porozumění. Ale budete zakořeněni v přítomnosti. Nejsme-li v přítomném okamžiku, nejsme v kontaktu se životem. S nádechem uklidňuji svou mysl a tělo. S výdechem se usmívám.

23. Love’s only interest is to love.

Jediným zájmem lásky je milovat. Prostřednictvím mé lásky k Vám vyjadřuji lásku celému vesmíru, lidstvu, všem bytostem.

24. True happiness is based on peace.

Skutečné štěstí je založeno na míru. Mnoho lidí si myslí, že štěstí znamená být vzrušen. Ale když jste vzrušení, necítíte vnitřní klid a mír.

25. At the core level we are all ONE.

V jádru jsme všichni JEDNO. Jsme tu, abychom se probudili z naší iluze oddělenosti.

26. It may be that humankind has created God in the image of humankind.

Může být, že lidstvo si stvořilo Boha k obrazu lidstva. Říká se, že Bůh stvořil lidstvo k obrazu svému. Třeba je to naopak.

27. Enlightenment is always available to you.

Osvícení je Vám vždy dostupné. Osvícení je tu vždy. Malé osvícení přinese větší osvícení. Když se nadechnete a jste si vědomi, že žijete, tak se můžete dotknout zázraku života. I to je druh osvícení.

28. To have peace in the world we have to have to first peace between religions.

Abychom měli ve světě mír, nejdřív musíme mít mír mezi náboženstvími.

29. If you look deeply into the palm of your hand, you will see your parents and all generations of your ancestors.

Když se zadíváte do své dlaně, uvidíte své rodiče a celé generace svých předků. Všichni jsou naživu právě v tomto okamžiku. Vy jste pokračováním každého z těchto lidí.

30. Life bursts with miracles.

Život překypuje zázraky. Sklenka vody, paprsek slunce, list, housenka, květina, smích, kapky deště. Pokud žijete bděle, je snadné vidět zázraky všude kolem. Každá lidská bytost v sobě zahrnuje spoustu zázraků – oči, které vidí tisíce barev a tvarů, uši, které slyší letící včelu. Když jsme unaveni a cítíme, že nás každodenní život ubíjí, těchto zázraků si nevšímáme. Ale ony tu stále jsou. Lidé za zázrak většinou považují chůzi po vodě. Ale my jsme každý den svědky spousta zázraků, kterých si ani nevšímáme: modré nebe, bílá oblaka. Království Boží je Vám dostupné teď a tady. Ale otázka zní, zda Vy jste dostupní tomu království. Praktikujeme proto, abychom se pro toto království připravili… aby se mohlo skrze nás teď a tady manifestovat. Abyste to dokázali, musíte být opravdu naživu.

A co poslední desítka? Rezonuje u Vás s něčím? Pozitivně? Negativně?

Myslím, že tahle desítka je asi nejnáročnější. Žít v přítomném okamžiku? O tom se toho už „nakecalo“. Zkusili jste si to někdy?? Je to sakra těžké. Řekne Vám to každý, který se kdy snažil meditovat a nalézt chvilku klidu v tom ukecaném mozku, neustále vytvářejícím nějaké příběhy… v horším případě příběhy plné různých „bacha“! A pozor, ono mu nejde o to, abyste byli bdělí a bacha si dávali tak nějak automaticky. On Vás jen a jen děsí, takže na to, nač byste si pozor dát měli, Vám nějak již nemůže stačit kapacita. A to nejde o to, že byste ten ukecaný mozek měli umlčet. Úplně stačí nenechat se jím zblbnout.

A teď takhle žijte minutu za minutou, celý den. Ne jen těch pár minut během meditace… A přece do toho spousta lidí jde. Možná proto, že pochopili, že nic jiného nakonec nemá smysl.  Že si ten život chtějí opravdu užít s láskou k sobě i k druhým lidem. Že jsou ochotní nebránit se kvůli tomu ani tomu negativnímu. Že jsou ochotní vidět tu válku v sobě, přijmout i ta svá negativní hnutí a rozpustit je v míru. Hledat neustále mír v sobě i mezi lidmi.

I když spousta lidí kolem vyděšeně řinčí zbraněmi. Zažili jste někdy nějakou válku??? A kdo o ni stojí???? Bojovat za mír? Není to stejná hloupost jako souložit za panenství??? Znáte to rčení? Ještě mnoho generací tuhle hloupost bude dělat, možná navěky. Zatmí se jim před očima a vytáhnou do boje za to své. Najít mír je strašně těžké a zdlouhavé, neznám nic náročnějšího a zdlouhavějšího než s láskou uklidňovat své vlastí vášně a strachy…  a navíc Vás od toho bude spousta lidí odrazovat, vykládat, že bránit zlu se musí drsně, zub za zub a tak, takže takových válek ještě bude… a každá z nich nakonec přinese, snad, větší svobodu a hlubší poznání, že tudy cesta nevede. Však oproti takovému středověku jsme už dost pokročili, ne??

Zdroj: http://earthweareone.com/30-life-changing-lessons-to-learn-from-thich-nhat-hanh/

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Náboženství se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na 30 životních lekcí lásky… ale od zenového mistra – 3. část

  1. est napsal:

    Žít v přítomnosti není vůbec obtížné, naopak blahodárné a naplňující. Obtížné a náročné je naopak žít z ega. Každou chvíli se zmiňujete jak je to či ono „děsivé“ – podívejte se KDO vás to tak straší :) Ve vědomí se objeví úzkostná myšlenka, nějaká představa, která vyvolá negativní emoční odezvu – leknete se, dostanete strach. Na emoce zareaguje podvědomí a úzkostnou představu ještě prohloubí a zdokonalí o detaily a výsledkem jsou další a silnější emoce strachu. Celé to proběhne velmi rychle, takže si ani nestačíte uvědomit, že ona prvotní myšlenka nebyla vaše, ale přišla z podvědomí. Je to neuvědoměná součást vaší mysli, „stín“, který se tak pokouší vyjít na světlo.

    Potlačováním a zaplašováním se takových myšlenek nezbavíte, je třeba je přijmout jako svou součást, nechat je bez odporu projít vědomím čili na ně nereagovat. Je to věc cviku a trpělivosti. Po čase samy vymizí z vědomí a vy budete mít svatý klid :)

    A to že je to „sakra náročné“ vám hlásá samotné ego :) které tuší, že v přítomném okamžiku ho není zapotřebí :)

    • avespasseri napsal:

      :-) To, že je to sakra náročné hlásá ego… jo, jo. Pro ego to velmi náročné je… pro ego je i velmi náročné vnímat všechny ty stíny, které se derou na povrch a nejraději by před nimi utekl někam jinam… z onoho přítomného okamžiku. Protože jsou pro něj velmi ohrožující… sdělují mu, že není vůbec tak dobré, jak si představuje, že není tak důležité atd. atd. Dokud se člověk s egem ztotožňuje, je pro něj přítomný okamžik jen špatně snesitelný… však kdyby byla přítomnost opravdu plná pohody, tak by v ní už dávno spousta lidí žila :-) Však i meditace je pro začátečníky docela náročná… kolik z nich z toho krásného přítomného okamžiku uteče někam jinam… a velmi rychle?? Chce to i odvahu, nechat projít všechny ty myšlenky bez odporu vědomím. Protože teprve pak člověk pozná, že opravdu nikoho neohrožují :-))) A že ten opravdový přítomný okamžik je plný blaženosti.

      • est napsal:

        No, trochu si nerozumíme ohledně ega: právě ego, falešné já, se kterým se nevědomě ztotožňujete, je onen hlas nevědomí, vynášející všecky ty myšlenky (o kterých si myslíte že jsou vaše VĚDOMÉ).

        Pro ego není náročné vnímat stíny. Ego je jejich „výrobcem“ a dodavatelem do vědomí. Všechny ty hodnotící soudy vyvstávající ve vědomí (ego není tak dobré, důležité) se netýkají ega, ale vás. A ego je jen vynáší z nevědomé části vaší paměti. Tomu se právě říká ztotožnění s egem – totiž když věříte, že ony myšlenky jsou vaše vlastní, vědomé dílo.

        No, a ohledně meditace, zpočátku je pokrok opravdu nepatrný. Zdá se, že se nic neděje a nemění. Pak se začnou objevovat kratičké pauzy v myšlení a to už je pokrok :)

        Na přítomnost si člověk přivyká pomalu a je to tak správně, nejsme zvyklí na ticho v hlavě a nenadálé vymizení ega by nás mohlo dost vykolejit :)

        • avespasseri napsal:

          To je pravda… já vnímám Ego trochu jinak. Vy ho možná vnímáte trochu přesněji :-) Ale to je v zásadě jedno, chápu, co chcete říct :-)) A souhlasím :-)

  2. jolana88 napsal:

    nemedituju a žiju okamžikem. Ono to totiž tak „strašně“ těžké není. Že bychom se od „středověku“ zlepšili? nemyslím. Možná se trošku upravilo od dob šprčka Alexandra, protože jednoduše „nejsou lidi“ :) Oxymoronu bojovat za mír rozumím docela jasně – když vyčerpám dostupné prostředky a protivník ne a ne pochopit, použiju silnější. Pravidlo „moudřejší ustoupí“ je v realitě stejně neplatné jako nastavení druhé tváře anebo s láskou vyřeším. Kdybych, náhodou, milovala všechny, budu geneticky upravená a ,doufám, mrtvá. Protože něco podobného je proti přirozenosti.
    Zkuste si někdy představit svět, kde všichni, ale úplně všichni budou podle těchto pravidel žít. O co všechno bychom přišli…

    • avespasseri napsal:

      Narazila jsem na takový pěkný vtip. Ve smyslu: „Jsem v přítomném okamžiku. Tedy pokud je příjemný. Když příjemný není, dám si raději sušenku.“ Žít přítomným okamžikem je vskutku jednoduché, když se nic strašného neděje. Ale co když se Vás zmocní strach? Nebo když je člověk silně nespokojený a nejradši by byl, aby všechno bylo jinak. Začnete hledat způsoby, jak ten přítomný okamžik změnit v něco příjemného… aby bylo po Vašem?…nebo v něm ještě chvíli zůstanete???? TOHLE je podle mě zatraceně těžké…
      Co se boje za mír týká… tam asi závisí na tom, co kdo myslí pod tím „boj“. Já se obávám, že většina lidí, když slyší o tom „nebojování“ a „nastavování druhé tváře“, tak si představí nějakého toho mnicha, který přihlíží tomu, jak druhý člověk druhého mlátí a blahosklonně k nim promlouvá a la „mladíci, tohle přece není správné“. Ale tak to přece není. Jde jen o to, že se nepustí do té bitky s nimi v bláhovém domnění, že jim tím ukáže, že spor se dá vyřídit i jinak než pěstmi. Zažila jsem x případů, kdy jsem se užuž chystala k ostřejšímu výstupu, ale včas jsem vycouvala. A ukázalo se, že jsem sobě i těm druhým lidem ušetřila spoustu dohadování, které by nikam nevedlo. Protože někdy prostě buď ten druhý člověk neslyší. Nebo neslyšíte Vy :-)) A důrazné trvání na základní slušnosti není podle mě bojování. S dětmi ve třídě vnímám zásadní rozdíl, když „bojuju“ proti nim a když „jedu s nimi“, ale důrazně. Ale je to případ od případu. Pokud potkám vraha, který se po mně bude ohánět kudlou, tak je jistě správné zasáhnout. Chtěla bych umět nějaké bojové umění… to dokáže druhého zneškodnit bez toho, abych mu ublížila, pokud to nebude vysloveně nutné. A hlavně využívá agresivitu toho druhého proti němu… vy sami zůstáváte klidní a ten druhý vás ani nerozčiluje, ani ve vás nevyvolává hněv. Protože tím se jen dostáváte to nevýhody.
      A milovat druhé… to přece taky neznamená, že je nechám, ať si dělají, co chtějí. Prostě jen to, že chápu, proč to dělají. Je láska a láska. Já tady nemluvím o lásce ve smyslu „jsi nejlepší, miluju tě a všechna tvá negativa přehlížím“, ale „beru tě takového, jaký jsi, nesoudím tě“ (on tě odsoudí soudce, až si budeš muset odpykat trest, který si za své chování zasloužíš… protože každý čin nese své ovoce…)
      A upřímně, mně by se velmi líbilo, kdyby se podle těch pravidel všichni řídili… oč bychom přišli, co bych měla vítat?? Jenže takhle se nikdo jen tak chovat nebude… protože je to prostě těžké. Naše obranné mechanismy fungují velmi zdatně… všech, včetně mě. Kdybych se o to nesnažila, nevěděla bych to :-)

  3. jolana88 napsal:

    zrovna byl ve zprávách údaj o odsouzení Kevina B. za šíření hanlivých fotek, na nichž vydělával (X lidem zničil zdraví i život), dostal 18let. Slzy mu tekly až ve chvíli, kdy jeho otec mluvil o tom, jaký je to dobrý člověk a jistě by vše napravil… Chápu, proč to dělá, ale nehodlám soucítit, tolerovat, natož ho milovat. Tolik k „lásce“ v obecném smyslu.
    „..dám si raděj sušenku“ – ano, dám si sušenku – a Udělám si i ten nehezký okamžik příjemný. Nebudu se v něm rýpat atp. Jsem typ, co problémy řeší. Když je nemůžu vyřešit hned, „vypustím“ jej – nedovoluji, aby mě „trápil“. Prostě nikdy není tak zle … Důrazně trvat na dodržování slušnosti u dospělých není boj, ale často jde těžko. Často, příliš často, se potkávám s lidmi, kteří se rozhodně ani tou základní neřídí. (od úřadů po cestující). Tudíž i slušnost z mojí strany je odsud-posud.
    Pokud by všichni chápali všechny a měli stejná měřítka – nebyla by invence, interakce, objevy, jiné pohledy – hotový Matrix.
    PS: rodinný sport – judo, aikido

    • avespasseri napsal:

      Já to mám nastavené jinak… když narazím, radši lituju toho druhého než sebe :-) Možná jen jiný druh obranného mechanismu :-) Fakt ale je, že z vlastní zkušenosti to beru tak, že když už někdo někomu ublíží, sám sobě tak ubližuje min. stejně hrozně. (Třeba když mě popadne vztek, snadno si představím, jaké to asi je, když někdo žije v permanentním „nasrání“ – strašný). Těm lidem se to vrací už v daném okamžiku a pokud ne hned, zcela určitě se jim to vrátí a příjemné to nebude. To je ta klasika, o které občas vyprávím, jak jsem se v dobách, kdy bych opravdu na nikoho ani hlas nezvýšila, na rohu srazila s takto „nasraným“ typem – v tom okamžiku se ve mně probudila zlost. Na každého jiného bych se usmála. Spíš než trestat by potřebovali pomoct, jenže oni to většinou nechápou, nebo toho ani nejsou schopni. Škoda. Protože právě tihle pak půjdou a budou škodit dál…

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s