Jak hledat (a snad i najít) motivaci… a proč vůbec???

lenostHledali jste někdy svou motivaci??

Někdy někde??

Měli jste někdy ten pocit, že byste rádi dělali to či ono, ale nějak Vám k tomu chybí ta správná síla? Ten správný impulz? Že se pořád točíte v kruhu a nemůžete se hnout z místa, protože Vám chybí to NĚCO, co by Vás vymrštilo vpřed – navzdory strachům, navzdory připoutanosti k něčemu, co Vám ale už neslouží (a co slouží tak max. jako lepidlo, které Vás drží zpět….)????

Na začátku tohoto týdne, který jsem „zasvětila“ motivaci, jsem si to všechno představovala trochu jinak. Ale nakonec jsem sedla a začala tu motivaci hledat…. tu sílu, která by mě navzdory vrozené lenosti a spoustě strachů a tužeb dokázala vést

  • k tomu přijímat věci tak jak jsou, aniž bych před nimi utíkala někam jinam
  • k tomu, cítit vnitřní klid i uprostřed té nejadrenalinovější cesty
  • být uvolněná i tam, kde se Vám rozbuší srdce
  • důvěřovat i tam, kde máte pocit, že všechno je na pytel

Není to tak jednoduché, chce to být bdělý a otevřený všemu, co se může objevit. Občas se objeví něco příjemného, to je pak člověku do zpěvu, že? Ale občas se objeví něco, co tím Vaším Egem pořádně zatřese… něco, kdy máte sto chutí buď utéct, nebo začít bojovně bušit hlavou do zdi. Kdy se Vás zmocní touha nevzdat se ničeho z toho, bez čeho máte dojem že nemůžete žít, i kdybyste tím měli v sobě i v okolí rozpoutat válku a metat kolem sebe otrávené šípy. Kdy máte strašný strach z toho, že pokud se toho vzdáte, vzdáte se něčeho příliš hodnotného. A přitom nepotřebujeme vůbec nic, protože vše opravdu hodnotné už dávno máme (nebo to k nám v tom správném okamžiku dorazí)… a nikomu to nemůžeme vnutit. Ani sobě ne… Nebo kdy máte ještě větší strach z toho vyrazit cestou, která bude příliš náročná.

Protože Vám chybí ta správná motivace, která by všechny strachy zahnala, všechny jiné touhy rozpustila a hnala Vás přes všechny překážky dál a dál…

Dosud jsem byla po téhle cestě hnaná tak trochu násilím. Pamatujete se na začátek loňského Absurdistánu? Začalo to tak nevinně, malým přáním udělat si ze života toho „Kámoše“ a trochu pročistit vztahy (s tím „Kámošem„). Vyjádřete přání a život Vás chňapne a už nepustí :-))) Alespoň tak jsem to loni a celý rok cítila.

Nezbývalo mi než se učit přijímat věci tak, jak jsou. Protože tak, jak najednou byly, prostě byly. Nedalo se s nimi vůbec nic dělat. A byly, prosím, jak hora, na kterou buď vylezete, nebo pod kterou umřete… protože jinudy cesta nevede…

Nezbývalo mi než pouštět věci, které jsem dosud považovala za zásadní. Ukázalo se, že zásadní nejsou vůbec. Že nejzásadnější je respekt, láska, otevřené naslouchání… umožnit sobě i druhým být. Aby mohli svobodně ukázat, kdo jsou a co mají rádi. Nechat jim prostor rozkvést, i když Vás v prvním okamžiku napadne, že to nemůžete udělat. Že jim musíte vykládat, co všechno potřebujete … co všechno je správné…

Nezbývalo mi než jít přesně tam, kam jsem se velice bála jít. Jenže jiná možnost nebyla.

A když celý rok žijete permanentně pokoušeni Vašimi největšími touhami a strachy, chcete v tom pokračovat i dál???? Jak moc adrenalinu ve svém životě snesete??

No, zjistíte, že když necháte ego být egem (tím malý vyděšeným jurou), tak touhy a strachy odpadnou jako mouchy. Když už je toho na Vás opravdu moc, nic jiného než nechat být ego egem prostě nezbývá. Pokud se tedy z toho všeho nechcete zbláznit….

A když je Vám najednou lépe… život si plyne už tak poklidně… už nemá potřebu s Vámi třískat v peřejích o kameny (aby Vás donutil něco dělat)… a Vy se z toho radujete z vyplazeným jazykem na vestě (té plovací samozřejmě)… jak se asi zatváříte, když Vám někdo řekne, že do podobných peřejí máte skočit příště dobrovolně??? Ne, ještě hůř… že je máte vyhledávat??? Protože, jak jsem kdysi psala v té básni Moře, dravé proudy jsou tu od toho, aby nás očistili…

Právě tuhle motivaci, skákat s radostí do peřejí a tu očistnou hru si užívat, právě tuhle motivaci jsem hledala…

A kde? O tom zase příště.

A zda úspěšně?? No, možná jo… to se ještě uvidí :-)))))

Ale jako ochutnávku jednoho z testů, které jsem dělala, posílám odkaz na test s dveřmi:

https://eprakone.wordpress.com/2015/04/01/vyber-si-dvere-co-ta-zaujmu-a-pozri-co-o-tebe-prezradzaju/

Narazila jsem na něj už před časem a pobavilo mě, že mi jako první a druhá možnost vyšly dva naprosto odlišné světy. Ale to bude asi tím, že klid i adrenalin je přesně to, co musím skloubit….

A co Vy? Jakou motivaci, k čemu, byste rádi našli? Nebo ji už máte a jedete jak namydlený blesk??? A jaké dveře jsou ty Vaše????

P.S. A slíbené pokračování už „vyšlo“ – pokud si chcete vyzkoušet pár testů, hledejte zde.

 

 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Motivace, Uncategorized se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Jak hledat (a snad i najít) motivaci… a proč vůbec???

  1. Držet se zuby nehty jediné hodnoty, která se v poslední době objevovala nejčastěji, není dobrý nápad, protože život rád plyne a mění tok … Já to „řeším“ tak, že důvěřuju sama sobě, zacpu si nos a skočím …

    • avespasseri napsal:

      Přesně tak… navíc i hodnoty se proměňují… a které hodnotě dát přednost, když každá je hodnotná, ale každý ji má třeba diametrálně odlišnou?? Zacpat si nos a skočit… to chce ovšem odvahu :-)))

  2. Sedmi napsal:

    Chm, to sedí :-) první jsem dala 2 a druhou 5

  3. Pingback: Kde tedy tu motivaci hledat? Aneb praktické testy na vyzkoušení… | Žít je umění

  4. jolana88 napsal:

    komentáře pod „testem“ mě pobavily :DDD btw: vybrala jsem si 1 a 6

    • jolana88 napsal:

      ju – u mě motivace nezahání strachy, problémy, co mám „cestou“ – na ty potřebuju výdrž, odolnost a energii ..

      • avespasseri napsal:

        No jo… ale z čeho pramení ta odolnost a výdrž?? Z jakého důvodu si neřeknete: už toho mám dost, tohle je moc velký problém atd. atd??

        • jolana88 napsal:

          ale to já si řeknu, mockrát! :DD jak se na všechno můžu, jak končím … zvlášť když už kolikrát, slovy klasika, ryju držkou v zemi .. Pak se seberu, zvednu sebe, sebeúctu, posbírám svoje předsevzetí, víru (vzpomenu si, že Já jsem Já a lepší už to nebude) – a zase vyrazím … a jdu a jdu – než zase padnu :))))

  5. Pingback: Tak co, osle? (Buridanův :-)) Hneš se??? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s