Dracula je prostě bomba!

Čas postrádá jakýkoliv reálný základ, říká se. (Pravda, vedle sebe mám budík svého otce. Ale i on tam má místo hodin půllitry piva a nápis „Na pivo je vždy ten správný čas.“)

11.4. 2015 jsem byla v Karlíně na muzikálu Drákula. Seděly jsme (s matkou a dcerou) na prvním balkóně. Viděly jsme dobře. Jen z té výšky jsem jaksi propadala iluzím… jako bych se propadla rovnou o 20 let zpět a po jevišti zas chodili Hůlka, Bílá a Machálková. Za mlada. A mé osmileté dítě vedle mě si pak stěžovalo, že z toho představení před 20 lety vypadla scéna, jak Lorraine vybafne ne sluhu! Čas už dnes v době technologického pokroku (a youtube) opravdu ztrácí smysl??? A bez očekávání můžete být najednou velmi příjemně překvapení!

• Drákulu hrál mně neznámý dlouhovlasý Lukáš Kumpricht. Vypadal démonicky, herecky úžasný, pěvecky velmi dobrý.
• Adrianu/Sandru hrála Kamila Nývltová. Místy díky choreografii a pěveckým drobnostem asociovala Machálkovou. Kdyby byla blond, byla by iluze téměř dokonalá. Jen tančit tedy umí výrazně líp.
• Lorraine si zahrála a zazpívala Eva Burešová. Prý před pár dny úplně poprvé. Ale výkon to byl úžasný. A v druhé půlce, s těmi rozpuštěnými vlasy a fialovou róbou a chvílemi i hlasem (no, Lucce se fakt nikdo hlasem stopro nevyrovná) jako by se tam Lucie vrátila na jeviště zas.

To, co se tam dělo, bylo velmi zvláštní. Při úvodních tónech orchestru mi málem vytryskly slzy (a to jsem v Kongresáku nikdy nebyla). Když jsme odcházely, zaslechla jsem, jak jiné odcházející divačky říkaly, že dnes nebudou spát. Že je ten démonický Drákula úplně dostal…

Ani jednou jedinkrát jsem si neříkala, kdy ta která písnička skončí. Líbily se mi vždycky ÚPLNĚ VŠECHNY. A líbily se mi i snad po stopáté. Před pár lety to byl totiž velmi oblíbená „pohádka na dobrou noc“ mé dcery. Poslouchaly jsme ten muzikál na youtube každý večer po 10ti minutách. Pořád dokola. A pak i záznam z Hybernie (ten se mi nikdy moc nelíbil). A dokument ze zákulisí. U zápisu do školy dokonce místo bratra, kterého nemá, malovala Drákulu. A cestou k zápisu trénovala jako písničku „Tajemný hrad v Karpatech„. Ostatně Lucie Bílá je pořád její vzor, dostala mě i na její koncert a touží se stát zpěvačkou :-) Tenkrát mě ta její zápisová anabáze tak pobavila, že jsem o tom nakonec napsala celý článek…

Drákula je i moje srdcovka. Jsem moc ráda, že ta původní verze z Kongresového sálu zůstala v Karlíně plus mínus taková, jaká tenkrát byla. Včetně choreografií. Z Hybernie se převzalo jen pár těch lepších věcí. Pokud se zkracovalo, zkracovalo se to, co mi nevadilo. A nezkracovalo se to, co se původně zkracovat mělo (třeba Steven, Lorrainin bratr, měl vypadnout úplně). Company tančila s nadšením. A publikum bylo na konci také nadšené a tleskalo ve stoje!

Jediné, co mi velmi, velmi chybělo, byl Jiří Korn. Trapl je sice Ok, co mu lze vyčíst?? Snad jen to, že to není Jiří Korn….. :-(( Všem vystoupením, ve kterých chyběl, něco tím chybělo něco zásadního :-(

A tak tedy alespoň jedna z mých nejoblíbenějších pasáží. Korn je v ní úžasný a Drákulova krvelačnost a představa, že násilím spasí svět, dost strašidelná (a tak nadčasová):

A hádejte, proč  – kromě té hudby – mě tenhle muzikál chytil u srdce už v tom roce 1996, kdy jsem poprvé slyšela jeho kazetovou nahrávku?

Můžete dvakrát. Ti z Vás, kteří tenhle blog již nějaký ten pátek čtete, můžete jen jednou :-)

Potřebujete pomůcku? Přečtěte si (a poslechněte v Hůlkově podání) Drákulův monolog.

A vzpomeňte si (pokud jsem tedy o tom vůbec psala :-)), že i u Vetřelce jsem v jednom okamžiku fandila tomu chudákovi Vetřelcovi :-))

Jen hádejte :-)

A na závěr slova písně, se kterou každý divák z divadla vždycky odcházel. Tak snad si je i každý vryl a neustále vrývá hodně hluboko (včetně mě):

Jak vzácný dar Ti byl dán, dar volně žít, jsi svůj pán, směr jímž chceš jít, sis určil sám, dar volby máš,  jsi svůj pán.
Stokrát down, nikdy bez šancí, se sluncem nejcenější monstrancí, za věčný lidský ideál,   s temnotou i s peklem rveš se dá. Ten kdo sám Tě kdysi stvořil, nad Tebou hůl nezlomí, spletí cest už provždy má Tě vést, čistý štít i svědomí.
Co zůstává, je Tvé já, nad nízkostí, se vznést má, ať zbožňován, ať na hůl brán, buď kým chceš být, jsi svůj pán.

Podrobnou recenzi nového nastudování i s komentáři ostatních diváků si můžete přečíst zde. A zjevně nejsem jediná, která byla z Kumprichta jako Drákuly unešená a Evu Burešovou jako Lorraine vnímala občas jako Lucku Bílou (a snad i líp???? jde to vůbec? Fakt je, že na začátku je Burešová spíš ona naivní dívenka, než bývala Lucie Bílá… ale mojí dcerce velmi chyběla ta vtipná poloha Lucky :-) Možná tu naivní ještě neocení :-)).