Vždycky je dobré zdrhat! Protože nic z toho není pravda! Probuď se!

(photo credit: Nobuyuki Kayahara) Kdo dokáže rozhodnout, zda se tanečnice točí doprava nebo doleva??

(photo credit: Nobuyuki Kayahara)
Kdo dokáže rozhodnout, zda se tanečnice točí doprava nebo doleva??

„Jsem děsná, jsem děsná, jsem děsná.“

Musí být strašné žít ve světě, kde platí tahle věta.

Je to už hodně dlouho, co jsem procházela články na téma sebeláska. Pyšně jsem si říkala: „Tohle není můj problém.“ Když jsem viděla, CO všechno si podle těch článků lidi sami sobě říkají (jsi děsná, jsi tlustá, nikdy se ti nic nepodaří, lidi tě nesnáší atd. atd.), přišlo mi to strašlivé.

S tímhle drsným kritikem má ale asi problém spousta lidí a nejvíc asi v dospívání. Tedy já měla určitě problém v té době s tím, že „jsem jiná“ (odkud se bere ta představa, že po světě běhají miliardčata??) a „nějak nezapadám“ atd. atd.

Ovšem myslela jsem si, že tohle je už pár let za mnou… (jsem FAKT dobrá, ne? Jsem to zmákla :-))

Jenže pýcha předchází pád…. známe to :-)

Nikdy nevíme, co za špínu, za křivdy, se v nás zažralo… a objeví se, když to nejmíň čekáme.

V pondělí ráno se mě totiž zmocnila jedna příšera… a tvrdila mi tohle:

Nejsem důležitá.“

Co chceš? Nemáš právo nic chtít.“

Cítíš se pod psa? A koho to zajímá? Jestli trpíš, je to Tvůj problém a Tvoje chyba.“

Drsný, co? Pokud žijete v takovém vztahu, berte nohy na ramena a zdrhejte! Nemyslete si, že si to zasloužíte. Že tak žijí všichni. Že jste k ničemu, že o Vás nikdo nikde nikdy nebude stát… a stát při Vás. Pomáhat Vám. Prokažte sami sobě trochu lásky (když už ji zvenčí nedostáváte) a zachraňte se!

Jenže svět je tak prapodivný. Plný paradoxů. Nepostižitelný. Neposuzovatelný. Není možné vše házet do jednoho pytle a myslet si, že vše známe. Tvrdit: „Jsi takový/á„. „Mé zkušenosti, má víra jsou jediné platné a ty mi říkají XY… a Ty se zjevně řítíš do pekel… a ještě si nafoukaně myslíš, že letíš… „

Život může být jedna velká hra. Jedna velká iluze. Hinduisté říkají mája.

V jednu chvíli zažíváte to nejhlubší zranění, naprosté podkopání vlastní důstojnosti a sebeúcty… a v tu druhou z téhle noční můry procitnete:

  • Ve skutečnosti je totiž každý můj krok, každá má myšlenka, každé mé slovo maximálně důležité. Pro mě samotnou. I pro lidi kolem mě.
  • Ve skutečnosti nemám vůbec žádný důvod něco chtít. Vždyť nic nepotřebuju. Kdo by mohl naplnit něco, co už je po okraj plné??
  • Ve skutečnosti jsou negativní emoce důvodem pro to zahrnout je tou nejpozitivnější emocí – soucítěním. K tomu nikoho nepotřebuješ.

A kdybys PŘECE JEN potřebovala, kdyby jsi přece jen byla tak velmi na dně, tak velmi zahrabaná v bahně utrpení, že by ses nedokázala na světlo vytáhnout sama… ta pomocná ruka tu stále je. Vždycky byla. I když se zrovna tváří, že Tě s klidem ještě víc přidupne do bahna. Protože věří, že se z něj dokážeš vyhrabat sama. Pochopit, že všechno je jen velká iluze…

Že stačí věřit. Prohlédnout tu hru. Připamatovat si všechny ty dary. Všechny ty okamžiky, kdy při Tobě stál navzdory všemu.

A jak poznat, kdy zdrhat a kdy zůstat? Mnoho žen má pocit, že láska znamená vydržet i to peklo… z lásky přece. Ale láska leží jinde. Vždycky je dobré prokázat lásku nejdřív sám sobě a zdrhat. Od toho „NĚKOHO“, kdo Vám tohle všechno tvrdí.

Prohlédnout iluzi oněch odsudků a nezásobovat se jimi. Ať už odcházíte od toho vnějšího člověka, který Vám to působí… nebo od toho vnitřního. Sám od sebe.

Od toho ega, které, kdyby nebylo důležité a nemohlo se pořád něčeho dožadovat a emočně nás vydírat, tak by mělo pocit, že zemře… že všechno to „utrpení“ nedokáže snést. Jenže ego nejsme my sami. Ego je přece jen to malé vyděšené dítě, které máme obejmout a říct mu: „neblbni přece, to není realita, to jsou jen stíny, jen přízraky, jen noční můra„.

Probuď se!

 

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Emoce se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Vždycky je dobré zdrhat! Protože nic z toho není pravda! Probuď se!

  1. Sedmi napsal:

    Jedna velká hra, neboli Lila… A jedna velká iluze neboli Maya… :-D

    • avespasseri napsal:

      Já vím :-))) A vzpomeneš si na to vždycky, když je vidíš??? :-)))))

    • avespasseri napsal:

      Ještě mě napadá, jak mnohovrstevnatá někdy některá témata mohou být… začala jsem psát příběh o vztahu mezi mnou a mým egem… vylezl mi z toho příběh o ženě a zneužívajícím partnerem (což je samo o sobě velmi poučné a zřejmě i přesné)… ale napadá mě, že spousta matek právě jako matky propadá právě tomu „jsem děsná, jsem děsná“. Možná proto je někdy mateřství a rodičovství tak náročná věc. Protože zodpovědnost je velká a naše obavy taky?? :-)))

  2. BabetaRuns napsal:

    Jsi skvělá, úžasná a nejlepší!!!!
    A tečka. :)

  3. jolana88 napsal:

    co jste popsala – je ve vztazích mnohem více záležitost žen než mužů.

  4. Pingback: Asi jsem moc útlocitná, či co… vždyť i ty děti už dnes vědí, JAK být upřímný… | Žít je umění

  5. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s