Miluju MHD

  • Tramvaj_zooKdybych někam pospíchala autem a to mi cestou kikslo, nemohla bych ho tam nechat jen tak stát uprostřed silnice, sebrat se a jet něčím jiným. Nemluvě o tom, že tam, kde nefunguje MHD (třeba i v našem malém městě), bych musela jít pěšky a než bych někam došla, trvalo by dooooost dlouho.
  • Když jsem kdysi dojížděla 50 km vlakem a sedla jsem omylem do špatného rychlíku (2 vlaky odjížděly ze stejného nástupiště ve stejnou minutu, no, nesekněte se v tom spěchu… nebo snad Vy nedobíháte vlaky a busy na poslední chvíli???? :-)), skončila jsem za 45 minut o půl hodiny dál od původního cíle mé cesty. Nebýt toho, že mám ve zvyku se dívat, kde zastavujeme (průvodčí se nám podívala na lístek a neřekla ani ň), jeli bychom dál a dál… ano, nebyla jsem sama chytrá v poli…:-))
  • Zato včera se mi podařil mastrštyk. Hupsla jsem do špatného autobusu MHD. No, přijížděl kolem poledne, ne?? Je to bus, kterým přijedu tak ideálně včas do práce. Na další křižovatce, když jsem si uvědomila, že zahýbáme doleva (NE, TO NEEEE), mi to došlo. Co teď? Jet zpět? Stihnu ten další, kterým bych do práce došla pár minut před začátkem výuky? Ale kdepak! Však tu máme ještě i tramvaje! A další sice jede až za 5 minut, ale tou tam budu ještě dřív!!

A tak AŤ ŽIJE MHD!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hloupůstky se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Miluju MHD

  1. jolana88 napsal:

    mám ráda MHD, člověk se pobaví. Akorát – nikdy, ze zásady „nedobíhám“ :))

    • avespasseri napsal:

      A to já dobíhám pořád. Protože ze zásady na zastávce nečekám :-)) A tak se mi velmi často stává, že přicházím v klídku na zastávku a zdáli vidím přijíždět bus… a protože další jede za 5 minut, nebo ještě hůř, za 10 minut, tak si popoběhnu :-))) A beru to tak, že mám aspoň trochu pohybu. Já běhám tak ráda :-))) Jen poslední dobou kvůli pochroumané achilovce nemůžu :-((((
      A jo, v MHD člověk vyslechne spoustu věcí a zažije a velmi často se pobaví :-)))))

      • jolana88 napsal:

        taky nečekám :) jenže místo dobíhání chodím o 2 minuty dřív – na vlak o 10 (abych stihla kouřovou). Pěšky chodím víc než dost, tudíž chci vědět na co umřu – a běh to nebude. Nikdy jsem v něm nespatřovala nic „úžasného“ :D

        • avespasseri napsal:

          Já zásadně chodím „na čas“, tj. jede to v 57? Jsem tam v 57 :-) Blbé je, že to nefunguje jako u vlaků, takže on ten autobus buď odjede už v 56 (nebo mi jdou blbě hodinky :-)), nebo přijede naopak později. Takže jde vlastně o to, že jsem ještě za téměř 10 nepochopila, že jízdní řády vlastně neplatí :-)))))
          Co se běhu týká… to jsou ty sprinterské geny z mládí. Dodnes miluju ten adrenalin… boj o vteřiny :-)))))) Nedávno mi manžel nevěřil, že se stihnu domů vrátit pro dceřinu hračku :-) Stihla jsem :-)))

  2. jolana88 napsal:

    :DD dobrý. V

    • jolana88 napsal:

      omlouvám se – odsek. V jízdních řádech je, povětšinou, psáno rozmezí + – (bývají 3 minuty). Pokud uvedeno není, lze se dohadovat i s revizorem (onehdá při vyhrál známý, protože podle jízdního řádu byl v době kontroly již pět minut doma :DDD) . Tudíž pro mě „57“ znamená „54“ :))) Stihla jsem vštípit i synovi .. Tatin je opatrník, radši chodí o 5minut napřed (co kdyby?? – blázen, no). Ad běh – nemám s ním problém. Ono když někdo dělá atletiku ani to nejde (je to dávno). Prostě jsem mu nepřišla na chuť.

      • avespasseri napsal:

        Nejsem si jistá, jestli mi tam máme plus mínus. Ale vím, že u nás platí, že pokud tramvaj jede mezi stanicemi 10 minut a já mám koupenou desetiminutovou jízdenku a tramvaj si to protáhne, nemůže říct revizor ani slovo :-) Jen nevím, jak to řeší u přestupních jízdenek…

        • jolana88 napsal:

          musela byste vyhádat nejbližší spojení – to jste povinna použít. Tady to taky není napsané, v některých městech ano. JŘ jsou vůbec zajímavé. Pamatuji jak jsme se s malým smáli, že tady se platí i za kufr (navíc) a psa :DDD

  3. Pingback: Slib o patřičných mezích | Žít je umění

  4. AdDragon napsal:

    …nemohla bych ho tam nechat jen tak stát uprostřed silnice, sebrat se a jet něčím jiným….

    Nu, stalo se kolegovi, a ani mu auto nechcíplo.
    Jel ráno do práce a prostě jen na chvilku zastavil na blikačkách (v druhém pruhu, takže bránil provozu), odskočil si do stánku pro noviny, nu a pak vida přijíždět tramvaj ji rychle doběhl, naskočil a dojel do práce.
    Teprve na konci pracovní doby si vzpomněl na auto…
    Říkal, že cesta na odstavné parkoviště byla dlouhá…
    Věru tak, dobíhat tramvaje se nevyplácí.

    • avespasseri napsal:

      To je ovšem dost dobrá story!! :-))))))
      Cesta na odstavné parkoviště byla asi nejen dlouhá, ale i ten lístek za tramvaj se mu dost prodražil :-))))
      Není nad automatické reakce… někdy život zachraňující, někdy tak trochu k ničemu :-)))))))))))

  5. Pingback: Radostné okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s