Slib o patřičných mezích

calmRozhodně by bývalo bylo rozumné dát si bacha, do kterého autobusu nastupuju (viz článek o mé lásce k MHD).

Jenže když někdo moc dumá….

Podobně to bylo i s těmi věcmi na plavání

Holt roztržitá bývalá vědkyně. Hlavně, že vím, kdo byl Jidáš Iškariotský.

Tak když tak tenhle úvod po sobě čtu, tak si říkám, že ačkoliv články tohoto týdne vypadaly tak vtipně neškodně, tak vlastně pořád nebyly o ničem jiném než o rozumování…

Nebo že by to bylo tím, že kdo hledá (téma tohoto týdne –  18. Rozumný návrat?), tak ho vždycky najde?? :-)

Ale to byly jen takové kapičky, třešinky…

Ten největší nápor tohoto tématu se odehrál v zákulisí, nezaznamenán do žádného článku.

Zaznamenán jen do jednoho e-mailu.

Do jednoho slibu, který jsem dala – hlavně sobě.

Na základě zkušenosti, jak snadné je sklouznout do bolestivých myšlenek, které nahánějí strach a nutí Vás reagovat způsobem, který není zrovna hrdý, svobodný a nad věcí… a jak těžko se z nich leze ven….

A přitom máte nástroj, jak je poslat do patřičných mezí ještě včas….

Jak pomoct sami sobě.

Stačí chtít.

A já chci!

Předtím, než se zas nechám lapit svou tendencí věci „vymyslet“ a „pochopit“, která mi vždycky hodně pomohla (ale znamenalo to, že nic než ponořit se do myšlenek jsem v daném okamžiku nebyla schopná dělat), nechám ty myšlenky být… i všechny ty emoce s nimi spojené. Možná si ušetřím spoustu zbytečného „bolehlavu.“ Jak někdy říkávám na orlích hodinách, když vysvětluju meditaci – „je to jako, když Vám zazvoní telefon. Nemusíte hned utíkat ten telefon vzít. Však pokud to bude někdo důležitý s něčím důležitým, ozve se znovu.“ A tak nechte tu myšlenku, tu emoci odejít, nebavte se s ní (beztak je to obvykle jen nějaký otravný telefon, snažící se Vás přesvědčit, ať koupíte něco, co vlastně vůbec nepotřebujete, nebo ať se pojistíte proti tsunami, i když žijete v horách… ve středozemí…)…

A jaký byl ten Váš týden?? Přinesl Vám rozum nějaké prozření? Pochopili jste něco důležitého? Nebo byl spíš plný emocí – ať už pozitivních nebo negativních?

*******************************************************************************

Toto je závěrečný článek dalšího týdne projektu Absurdistán 2015, tentokrát věnovaný rozumu. Úvodní článek najdete zde.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Emoce se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Slib o patřičných mezích

  1. Pingback: Někdy to prostě není lehké, aneb jak čelit těžkostem… | Žít je umění

  2. Pingback: Rozhodně nehodlám nic zakřiknout, aneb rozkvetlý květen | Žít je umění

  3. Pingback: Jak čelit strachu, jak být opravdu svobodná a jak opravdu milovat? | Žít je umění

  4. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (1. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s