Zvláštní týden…

(photo credit: Sean McGrath)

(photo credit: Sean McGrath)

V pondělí ráno jsem si málem urvala sval na noze. Ten, co mě už delší dobu pobolívá, a už jsem kvůli tomu byla nejen v péči maséra, ale i v péči rehabilitační sestry. Abychom zjistili, proč (snad jsme zjistili). To je tak, když se snažíte dobíhat trolejbusy…

V pondělí večer jsem si vyslechla, že si to chodím do práce jen odsedět. (Jéžiš, to je jak když mě někdo jiný obvinil z rasismu. Kam na to ti lidi chodí?? Kde se bere to, že někdo vidí hůl jako hada třeba?? I když v tom prvním případě jsme na to díky otevřenému rozhovoru, který se obešel bez invektiv, asi přišly…). A to si vzpomeňte, co jsem tu nedávno psala o tom, co mi dělá radost… fakt zvláštní :-)

V úterý ráno jsem dostala na tu svou nohu (sotva jsem pajdala ze schodů) super thajskou mastičku (díky!! :-)). V úterý večer jsem nějakým zázrakem snesla bez vzdoru fakt, že člověk musí brát věci tak, jak jsou, i když by si přál něco úplně jiného. Je to jako by Vás odvolali rovnou z pláže, kde relaxujete a čerpáte energii a objevujete spoustu nových věcí, zpět do reality. Ostatně já šla za zábavou, pořád lepší než jít za prací… tak nač bych si stěžovala, když on si nestěžuje?

Ve středu jsem si říkala, jak mě to orlí instruktorování baví. To když zas přišla nová studentka a já měla radost, že zas můžu někomu předat to, co mně v životě zásadně pomáhá. Vždycky mi to pomáhalo hlavně po té psychické stránce, uklidňovalo mě to. Minulý rok jsem pak musela velmi vydatně pracovat s myšlenkami a emocemi, byly to drsné lekce.  Ale to, co jsem se během toho náročného roku naučila, se mi teď jako instruktorce velmi hodí. Protože přesně na ty samé problémy se mě často ptají… a já je nejen konečně chápu, ale umím jim i poradit :-) Už před časem jsem si říkala, že jediné, co mi jako instruktorce chybí, je vlastní zkušenost s tím, jak čchi-kung působí na zdraví. No, od ledna (ta story s mrtvicí) se mi mé přání ty zkušenosti mít plní vydatně :-)

No a ve čtvrtek si můj manžel při fotbale utrhl sval na lýtku. Na té samé noze, co to bolí i mě, jen z vnitřní strany. Zázračná mastička utlumila bolest. Zázrační lékaři mu druhý den nohu prohlédli, operovali a dnes polehává v nemocnici a dívá se na počítači na Byli jednou dva písaři. Prý chce stáhnout něco pozitivního. Léto „v prdeli„. Obdivuji ho, jak to zvládá. I já to kupodivu zvládám velmi dobře. Co se to s námi během toho uplynulého roku stalo??? :-))) Přesně tohle pro mě byla vždycky noční můra… I když možná bych si mohla vyslechnout, že je mi můj manžel vlastně ukradený, když je mi vlastně „jedno„, co se stalo. No, není mi to jedno. Prostě jen věřím tomu, že všechno je tak, jak má být, a že to zvládneme.

A já se konečně naučím i další věc – pomocí energie tomu léčení pomoct. (Jak včera říkal můj manžel: když už, tak je třeba si z toho něco vzít). Tahle část čchi-kungu, práce s energií, pro mě byla vždycky taková tak trochu velká neznámá. V úterý s tím Pavel na hodině zlehka začal (ostatně celé pololetí vlastně děláme zdravotní čchi-kung, ale trochu jinak než jak teď potřebuju já), ve středu se mě na to studenti ptali, ve čtvrtek se mi zranil manžel a v pátek já prosila Pavla, aby mě i tohle naučil… protože tohle, pokud tedy nemáte tenhle dar léčit od přírody, je v čchi-kungu něco, co se neučí jen tak… ono chvíli trvá, než se člověk naladí na své tělo a dostatečně se uvolní a energii dost posílí, aby ji vnímal dostatečně zřetelně, než zklidní svou mysl a naučí se jí dostatečně koncentrovat, než se naučí s tou energií pracovat… málo kdy jsem zažila, že by mistr na víkendovém semináři léčení energií učil. Ono to asi není jen tak…

Celkově mám dojem, že tento týden přinesl pár zkoušek toho, jak moc jsem se během min. roku naučila (a konečně nemám pocit, že jsem… už zas… na celé čáře vyhořela) a otevřel několik nových cest. Jak jsem včera zaslechla ve svém oblíbeném Velkolepém století: Někdy se musí některé dveře nejdřív zavřít, aby se mohly otevřít jiné.

A velmi mi v tom pomohlo i téma tohoto týdne – být na sebe hodný. Nechovat se k sobě jak v tom SM salónu.

Takže to abych si dobře rozmyslela, jaké téma si zvolím na ten další týden :-)

A jaký byl ten týden Váš? Taky takhle adrenalinový, nebo pohodovější? A jak jste to zvládali?

*********************************************************************************

Toto je článek, který shrnuje další týden celoročního projektu Absurdistán 2015 a který byl tentokrát zaměřen na to, jak často sami sobě ubližujeme. Úvodní článek včetně odkazů na další témata, kterými se letos budeme zabývat, najdete v článku „19. Něco o masochistech„.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Emoce, Kritika, Zdraví se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Zvláštní týden…

  1. BabetaRuns napsal:

    Aaa!!! Dobrej masakr!! Tak doufám, ze tenhle týden bude lepší!!! Au!

  2. Pingback: Život nebo smrt???? | Žít je umění

  3. Pingback: Rozhodně nehodlám nic zakřiknout, aneb rozkvetlý květen | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s