Sraz po 25 letech….

chybaJo, jo… čas letí.

A přece jsme i po té době byly (ano, holčičí třída) všechny krásné a mladé :-)

Tedy podle mého názoru.

Názory mužů honících se za mladými kostmi se nepočítají :-))))))

Jsme zvláštní generace žen – některé mají šestileté děti. Jiné dvacetileté.

A některé mají jedno sedmileté a druhé sedmnáctileté.

Nebo třeba i třetí.

Jako by se v těch devadesátých letech svět zakolísal a my najednou nevěděly, po kterých kolejích jet. Po těch starých, nebo po těch nových???

Zpětně už si člověk asi neuvědomí, jak divoké období to bylo. Kolik změn se dělo. Jak velký zmatek možná panoval. Ostatně byly jsme mladé a krásné, ne?? Neměly jsme ani čas, ani chuť to sledovat…

Některé pracovaly. Jiné rodily. Jiné studovaly.

Nezdá se Vám i to současné období trochu zmatečné?? Jen možná ne tak plné optimismu po pádu komunismu. Ale naopak.

I na tom našem srazu nakonec propukla politická debata. No, ne vždy Vám dorazí na sraz někdo, kdo umí arabsky, studoval islám a žil v Egyptě a Jordánsku. (Tedy já :-)).  Jen, pravda, té politice moc nerozumím. A radši ani rozumět nechci….

Ten pesimistický obraz blížícího se celosvětového konfliktu jsem se nakonec pokusila smáznout vtípkem – kdyby náhodou do našeho bytu vtrhli hordy islamistů, vytáhnu korán, zarecituju Fátihu (první koránská súra, tj. kapitola) a snad nás hned nepodříznou.

Když nás nakonec převálcují Číňani, mám doma Tao-te-ťing.

Kdyby se rozrostl asijský drak Indie, tančí nám na poličce Šiva a posedává Ganéša.

A pro jistotu to tam završují jesličky a Buddha.

Člověk dnes nikdy neví… náboženství rozhodně nejsou mrtvá…

Taky jsem dala děvčatům na výběr, co bych měla podle nich studovat příště –

(pravda, tentokrát nebyla první otázka mých spolužaček: „Ještě studuješ?“, ale „Co děláš?“. A možná je to škoda. Ještě loni bych je asi šokovala :-))))

  • Protože když jsem šla v devadesátkách na arabštinu, všichni si klepali na hlavu. A k čemu mi to jako bude?????
  • Když jsem v roce 2000 nastoupila na magisterskou navazující religionistiku, všichni si klepali na čelo. Náboženství? To už přece dnes nikoho nezajímá….

Čínština mě kdysi lákala, ale nějak si netroufám :-)))))

Celkově se mi sraz nakonec velmi líbil. S učitelkami jsem probrala výuku angličtiny, s fyzioterapeutkami natržené achilovky, s některými jsme se ponořily do islámské problematiky a s ostatními do různých zajímavých diskuzí a fórků.

A nejlepší byla závěrečná procházka setmělým městečkem.

Ten klid a vůně řeky.

Ale to je na jiný článek…

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized, život se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Sraz po 25 letech….

  1. jolana88 napsal:

    :)) Optimista se učí anglicky, Pesimista rusky – Realista se učí střílet … asi toli k náboženství a politice celkově.

    • avespasseri napsal:

      Myslím, že u nás na chatě se nějaká ta vzduchovka najde… a v místních lesích za války operovali partyzáni…
      Ale pevně doufám, že až tak daleko to nedojde… maximálně k tomu, že i naše děti budou běhat s pytlíky na nohách a učit se nasazovat plynové masky…

  2. Pingback: Tak jsem to zas nevyřešila… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s