Nemoha rozhodnout, tož se dal probodnout…

Řeč je o Hamletovi.

A o jedné mé oblíbené písni z dětství.

A také oblíbené písni mé dcery (kromě tedy blešky, která pivo vařila, vodníka, který neměl doklady, a tak se nemohl oženit a raději se vrátil zpátky do potrubí atd.).

Zrovna před pár dny jsme spolu ležely v posteli (nemohla usnout a nemohla, až se dočkala doby, kdy chodím spát já), poslouchaly tyto písničky a notovaly si: „To by musela být velká klika, aby tu kůži z toho satirika nestáhli a nedali do šuplíka…“

Prostě miluju Wericha. I můj manžel miluje Wericha, a tak je ochotný ho pořád dokola poslouchat v autě cestou tu na chatu tu někam onam jinam…

A stáhnout ho dceři své milené na flešku…

Já opravdu netušila, že taková spousta těch písniček jsou vlastně dětské písničky. A zároveň dost angažované…. no, jak jinak v té době…

Písnička o HamletoviBýt či nebýt – bývala mou oblíbenou z dětství. Nevím proč, ale bavila mě písnička o tom, jaký byl Hamlet bloud, že dumal nad tím, zda být či nebýt… a nemoha rozhodnout, dal se radši probodnout…

A že „čímkoliv jsem byl, čímkoliv kdy mě bylo být, vším jsem byl rád…“

Možná proto jsem tu písničku tak milovala, aby mi ji pak má dcera připomněla v týdnu, kdy se tady na blogu bavíme o tom, jak milovat ten „děsný strašný“ život, i když má člověk pocit, že je to vlastně jen kříž a trápení (jak jsme debatily s Jolanou pod minulým článkem).

Pokud tu písničku neznáte, poslechněte si ji tady (min. 45.26):

Je to jen audio. Ona stará kazeta, kterou jsem poslouchávala i já. Takže si tam můžete poslechnout i naši oblíbenou o vodníkovi, o potopě, o Golemovi, Blešku a Vešku atd. Dcerce se znalost těchto písní hodila už i ve škole. To když jim na výletě do knihovny zrovna z Wericha četli.

K téhle písničce původně patřila i forbína (?) s Horníčkem. Tak jsem alespoň tuhle písničku znala já. A poprvé jsem vlastně jako malá slyšela něco o Hamletovi. Na gymnáziu jsme pak na něm byli i se školou v Národním… a já zírala, že je ta tragédie chvílemi vlastně dost vtipná. Shakespeare byl prostě génius

Pokud byste si chtěli poslechnout, jak o minulých životech, kulacích a kravách, o příšerách strašících na šancích atd. vtipkovali Werich s Horníčkem než spustili píseň o minulých životech, Hamletovi a kvítkách jetele (když jsem byl kvítkem jetele, najednou vidím, ke mně jde tele… než jsem řek „roso, zeb ho, je boso„, zhltlo mě to tele. Tma jak v kostele), můžete tady (bohužel i toto je pouze audio):

Znáte ono „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je…“? (I to jsem uměla jako malá zpaměti :-) Tedy proč už tenkrát ta posedlost radostí z žití, netušíte??? :-))) Tak právě zde tahle větička zazní….

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice život se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 reakcí na Nemoha rozhodnout, tož se dal probodnout…

  1. jolana88 napsal:

    proč forbína s otazníkem? Touha po radosti z žití – člověk toužívá po tom, čeho se mu (zdá se jemu) nedostává (i když dostává a on třeba jen nevidí) .. protože jiný zase nikde nevidí kříž, ale primárně cestu :))

  2. letitiatiba napsal:

    Kvalitná nahrávka… Spomínam si, ako sme tie Werichove hovory s Horníčkom počúvali s mamou na starej ošúchanej páske… Pekne mi tie repliky vyskakujú z pamäti. Vďaka za pripomenutie. :)

  3. Pingback: Když já byla kvítkem jetele… | Žít je umění

  4. Pingback: Nejlépe se rozjaří, kdo na jaře bruslaří… | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s