Krásný týden

(ohoto credit: Barry Goyette)

V pondělí bych to zřejmě ještě neřekla.

Sebrala jsem ten den odvahu a pídila se po skutečném významu jednoho mailu, který mi přistál před víkendem ve schránce.

Odpověď byla horší, než jsem čekala.

Ale protože jsem se ten víkend trápila už jaksi dopředu (to já umím, jsem fakt dobrá! :-)), nakonec mi to přišlo jako docela logické vyústění situace. A hlavně jako docela logická reakce na mé „beztak mluvím jen sama o sobě a přijde mi to dost absurdní„.

Nebo řekněte… máte kolem sebe rádi lidi, kteří vykládají jen o sobě… a o sobě… a o sobě?? A když možná o někom jiném, tak stejně vlastně mluví hlavně o tom, jaký vliv na ně ti druzí mají??

A tak někdy, když se člověk dobere tomu, že je ochoten si vyslechnout něco, co by ještě před nedávnem nebyl schopen přijmout, otevře se mu úžasný svět…

• To pak druhý den s radostí vítá toho, komu se ještě před pár dny toužil vyhnout…
• To si pak užívá života mnohem víc než předtím…
• To pak s údivem zjišťuje, že to, co by ho loni složilo (či spíše to, co ho loni extra trápilo), už mu nepřijde vůbec složité…

Klid a mír.

Navzdory všemu.

Přesně to, oč jsem před rokem tak zoufale prosila :-)

Kvůli čemu jsem se často uplynulý rok dívala do propastí… a zjišťovala, že vlastně nejsou tak hluboké a děsuplné, jak jsem si představovala.

A co jako by se kolem mě poslední dobou naplňovalo – v oněch příbězích o mých nočních můrách, které se zhmotnily, a přece mě nepohltily…

A díky tomu, že jsem si ve středu zašla po dlouhé době k jedné své známé, prozkoumat ještě jednu takovou propast, a vyšla z toho zkoumání s mocným nástrojem, jak milovat druhé, ale hlavně sama sebe… a se vzácným poznáním, že ve skutečnosti nejsem tak zranitelná, jak jsem si myslela… mám posledních pár dní takový usměvavý pocit… znáte to??

No a na závěr týdne jsem zas stála (alespoň na pár vteřin, když jsem šla své dceři předat květiny za úspěšné závěrečné vystoupení) na divadelních tanečních prknech. A vzpomněla si, jak jsem tam jako malá slečna svým vlastním tancem vyjadřovala sama sebe před stovkami diváků. A byla šťastná…

Krásná vzpomínka.

A krásný týden, který jako by byl příslibem toho, že to zas jednou budu umět…

*************************************************************************

Článek shrnuje další týden 2. ročníku projektu Absurdistán, který byl tentokrát věnovaný lásce. Pokud Vás zajímá, s čím přesně tento týden začal, úvodní článek je k nalezení zde. A najdete tam i bližší informace o celém projektu.