25. Zas ta rozmazlená princezna (Absurdistán 2015)

taleLoni jsem tu měla jedno téma – téma rozmazlené princezny. Nejlepší by bylo, kdybyste si ho přečetli, abyste tušili, o čem tu bude řeč…. můžete buď zapátrat na blogu (kdybyste se nudili), nebo stačí kliknout zde.

Minulý rok to bylo hlavně o mé úpěnlivé otázce, jak kritizovat, když by tedy vlastně ten děsně duchovní člověk neměl vůbec kritizovat?? Ale co s tím upatlaným zrcadlem??? (viz ten článek :-)).

No, během uplynulého roku jsem na vlastní kůži  zjistila pár věcí:

  • Že kritizovat lze. Kritizovat a přece nehodnotit.
  • Že to sakra bolí být tím kritizovaným. A přece to má tu moc odhalit toho, koho to tak strašně bolí.
  • A pomalu tu bolest… a posléze i strach z kritiky rozpouštět.
  • Že to dává ohromnou svobodu.

Jak bych tohle mohla komukoliv odepřít, že???? :-)

Nemohu říct, že bych byla ten typ, který se kritice vyhýbá zuby nehty. Jako studentce překladatelství mi přišlo naprosto normální – ba tvořivé – odhalovat své chyby, hledat lepší a lepší řešení, jak to či ono vyjádřit. Své překlady jsem považovala za dobré. Jen jsem je mohla (a chtěla mít) ještě lepší.

Kritiku od svých učitelů jsem brala jako pomoc na téhle cestě…

Jen je asi mnohem těžší, když někdo začne poukazovat na Vaše osobní přehmaty ve vyjádření :-)) Nonšalantně, nicméně nemáte možnost je skrýt… nebo předstírat, že tu nejsou…

A tak jsem během loňského roku poznala, co s tím upatlaným zrcadlem.

Co? No, rozhodně kolem něj nechodit a nepředstírat, že není špinavé. Nebo že je mi fuk, zda je nebo není špinavé.

Kdysi jsem napsala cosi ve smyslu:

  • je rozdíl, zda po něčem toužíme, nebo zda to prostě milujeme. V prvním případě jsme jen otroky své touhy, v tom druhém jsme jen milující bytostí…

Podobně mohu napsat toto:

  • je rozdíl, zda se nám něco líbí/nelíbí, nebo zda něco prostě milujeme. V prvním případě jsme otroky toho, co chceme a nechceme… a čeho se na základě toho dožadujeme. V tom druhém jsme prostě jen milující bytostí…

A já rozhodně miluji čistá zrcadla…

Jen si to někdy nedostatečně uvědomuji.

A velmi často si za tím nedokážu dostatečně důrazně stát…

Tak snad tento týden… a tento rok…

Nebýt jak ta rozmazlená princezna, které není to či ono vhod… ale zároveň nebýt jak ten paňáca, kterému je všechno fuk…

********************************************************************************

Tímto článkem začíná dvacátý pátý týden projektu Absurdistán 2015. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Něco o tom, co se dělo loni, a jak to bude letos (včetně návodu, jak si Absurdistán přizpůsobit vlastním přáním) zase tady. Krásně přehledný seznam témat i s odkazy na průvodní a závěrečné články každého týdne je možné si stáhnout na odkazu: ABSURDISTÁN. Začít můžete kdykoliv… jen s odvahou do toho :-) 

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2015 se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na 25. Zas ta rozmazlená princezna (Absurdistán 2015)

  1. Pingback: Tak snad zase jindy… | Žít je umění

  2. Pingback: Červenec a milující bytosti | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s