26. Návrat k bezedné jámě… (Absurdistán 2015)

(photo credit: Pavouk)

(photo credit: Pavouk)

Kdysi, už je to mnoho let, jsem si namalovala takový obrázek. Spíš symbol. Já jsem holt přes ty symboly. Byla to tečka a z ní směřovaly šipky ven. Tenkrát mi to přišlo jako to nejlepší vyjádření toho, jak by měl člověk jednat – zevnitř ven. Ne dovnitř. Dávat. Ne jen brát.

Tenkrát jsem nebyla schopná něco takového zvládnout. Však si to zkuste. Opravdu dávat. Svobodně. Nechtít za to brát nic zpět. Nic zvnějšku nechtít, nic zvnějšku nepotřebovat (mluvíme o psychologických záležitostech, o breathariánství se extra nezajímám a tu vodu bych taky ráda, kdyby mi někdo do bytu zavedl…). Ničeho se nebát. Nemít potřebu se před ničím zvnějšku chránit. Rozběhnout se ven, bez ochranných bariér. No a co teď??? Přiblížila jsem se tomu aspoň o píď? A co Vy???? Umíte to???

O víkendu se mi přihodila nemilá věc.

Pro mě velmi nemilá, protože manželské konflikty u nás nejsou na denním pořádku. Ani na měsíčním. Ostatně, ani si nepamatuju, kdy bych se cítila naštvaná, uražená, nebo dotčená… tedy v souvislosti s mým mužem.

Spory se u nás obvykle řeší ještě v zárodku, kdy jako spor ani nevypadají.

Ale ani o víkendu celý ten konflikt netrval dlouho… jen do té doby, dokud jsem přestala myslet na to, jak bylo MNĚ ukřivděno, ale začala jsem myslet na to, jak asi bylo ukřivděno JEMU… když cítí to, co cítí.

Nebo snad nemají TI DRUZÍ také právo na nějaké ty city??

Místo tiché domácnosti a zachmuřených tváří došlo k rychlému smíru, mé negativní pocity se rozplynuly jak pára… ty jeho ještě nějakou dobu vydržely, ale za pár hodin už jsem ho přistihla jak si rozjařeně dává s dcerou stolní hokej.

I to se může stát, když místo toho, abychom mysleli jen na to, co DOSTANEME (a chtít můžeme pořád, protože to naše chtění je jak ta bezedná jáma – nikdy se nedostaneme na její dno…), začneme myslet spíš na to, co můžeme DÁT (i to je jak bezedná jáma – pokud čerpáme z naší radosti a z naší lásky. ani tady se nemůžeme nikdy dostat na její dno)…

A tak:

  • pojďme spíš dávat, když najdeme ten zdroj, ze kterého můžeme bezpečně dávat, aniž bychom se vydali z posledních sil

*************************************************************************************

A jak se mi tento týden v roce 2014 nakonec dařilo? To najdete v článku: Proč mám ráda Orla?

Když už se člověk jednou vydá na tu cestu z Absurdistánu ven, je dobré mít něco, co mu na té cestě pomáhá…. když mu ta cesta sama, i ta pomoc sama, někdy podráží nohy… ale jak jinak se naučit létat???

***************************************************************************************

Tímto článkem začíná dvacátý šestý týden projektu Absurdistán 2015. Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Něco o tom, co se dělo loni, a jak to bude letos (včetně návodu, jak si Absurdistán přizpůsobit vlastním přáním) zase tady. Krásně přehledný seznam témat i s odkazy na průvodní a závěrečné články každého týdne je možné si stáhnout na odkazu: ABSURDISTÁN. Začít můžete kdykoliv… jen s odvahou do toho :-) 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Absurdistán 2014, Absurdistán 2015 se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na 26. Návrat k bezedné jámě… (Absurdistán 2015)

  1. Pingback: Vidíš, že nemám čas…. | Žít je umění

  2. Pingback: Červenec a milující bytosti | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s