Vidíš, že nemám čas….

sunKolikrát jste tohle někomu řekli? Nejčastěji vlastnímu dítěti?

A víte, jak se asi cítil??

No, kdysi dávno jsem si sama sobě posteskla, že narozdíl od odstatních v kurzu TKI (telefonická krizová intervence), postrádám takovou dávku empatie jako někteří mí spolužáci.

Loni jsem prohlásila, že mám ze síly svých emocí jen strach.

Od té doby se přihodila spousta věcí, ke svým emocím mám blíž, jsem ochotnější je prožívat a nemám už ten pocit, že mě převálcují. Že na jejich základě budu dělat něco, co ublíží mě nebo lidem kolem mě. Že je mám naprosto mimo kontrolu…

Jaký máte Vy vztah ke svým emocím? Jste spíš citlivější povahy, která lehko podléhá vlastním emocím (a nemá z toho špatný pocit?), nebo jste spíš racionálnější povahy? Spíš své emoce ovládáte? Nebo je toužíte ovládat? Jak vášnivé touhy se Vás zmocňují a jak hluboké strachy?

Jak jsem já byla ochotnější prožívat své emoce, své strachy, své touhy, své hněvy, své úzkosti, své smutky, vnímala jsem, jak dokážu mnohem lépe vnímat emoce druhých. A soucítit... Ne jen na té racionální úrovni, ale i na té emocionální.

Možná je někdy ten nedostatek soucítění, ten naprostý nedostatek ohledů vůči druhým lidem, jen následkem strachu ze svých vlastních emocí?? Neochoty vnímat je a zabývat se jimi. U sebe i u druhých? Napadlo Vás to někdy? Protože když chybí racionálně podložené ohledy i emocionálně podložené ohledy, z čeho pak čerpat vůbec nějaké ohledy???

Včera jsem přemýšlela o tom, jak zakončit tento týden věnovaný v projektu Absurdistánu tématu dávání vs. braní. Čistila jsem bazén, když ke mně přišla dcera a něco „nutně“ potřebovala. Nemohla jsem ji v tu chvíli vyhovět, i kdybych strašně chtěla. Neznamenalo to, že mě nezajímá. Neznamenalo to, že ji nechci vyhovět. Neznamenalo to, že je mi fuk.

Den předtím jsem si zoufala nad tím, že bych chtěla víc. Být větší součástí života člověka, který pro mě hodně znamená. Jehož přítomnost mě naplňuje klidem a zároveň silně rozvlňuje stagnující hladinu mého života, mých představ, mých zvyků, mých strachů a mých tužeb. Což je pro mě velmi náročné, ale zároveň je to prostě úžasné! Ale čím víc jsem paní svých emocí, čím víc jsem se od něj naučila právě to, co jsem tak nutně potřebovala (jako se dítě učí od svých učitelů, na které pak jen s úctou vzpomíná), protože se mi tak obětavě věnoval, tím víc se musím vzdávat závislosti na tom, co je má pro mě velkou hodnotu.

Strašně bych chtěla, ale už nepotřebuju. A nezbývá mi než přijmout fakt, že i když by možná strašně chtěl, tak ani on nemá tu kapacitu se mi věnovat tak, jak v dobách, kdy jsem jeho pomoc potřebovala. Možná ji potřebuje zas někdo jiný. A neznamená to, že ho nezajímám. Nebo že jsem mu fuk…

Ačkoliv jistě znáte ten strašlivý pocit, když něco chcete, když máte silný pocit, že je to jedna z nejdůležitějších věcí ve Vašem životě, ale ten druhý Vám to neposkytuje… znáte ten pocit??  Jak jste v takovém případě reagovali? Uraženě ve smyslu: „tak si trhni nohou„? Nebo žebravě: „když já tak moc chci„. Nebo jak?

Má dcera včera prostě jen odešla s tím, že až bude opravdu něco potřebovat, budu tam vždy pro ni… Proč nepochybovala??? Proč se nedožadovala? Proč nebyla smutná?

A to byla tento týden asi ta největší lekce z brání vs. dávání. Ta největší lekce ze toho, co to znamená respektovat sebe (netrápit sám sebe) i toho druhého. Lekce z toho, jak nás potřeba brát vyvádí z rovnováhy, jak nás vysloveně ponižuje a ubližuje nám, zatímco pochopení, soucítění a ochota dát to, co potřebuje ten druhý, nás povznáší...

A přitom se nezměnilo vůbec nic.

Jen můj úhel pohledu…

A mimochodem… co ta věčná ženská neschopnost říct „ne„?? Ten pocit, který prý má spousta žen, že když nevyhoví, nebudou opečovávat, tak tomu druhému ublíží…??

To je jen druhá strana stejné mince…

***********************************************************************************

Toto je závěrečný článek dalšího týdne projektu Absurdistán 2015. Úvodní článek  (včetně bližších info k projektu) najdete zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Bilance, Emoce, Uncategorized, život se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Vidíš, že nemám čas….

  1. jolana88 napsal:

    Rozhodně nezastávám názor:“věčná ženská neschopnost říct „ne„? Rozhodně bych řekla, že ženy jsou v tomto směru mnohem racionálnější než muži. Přijde mi to stejné, jako tvrzení:“všichni milují pizzu (fotbal, růže…)

    • avespasseri napsal:

      Však dál říkám „prý“. Sama nemám neschopnost říct ne, nejsem pečující typ až za hrob, a žena jsem :-))))) Ale fakt je, že jsem kolikrát narazila na to, že právě na tohle si spousta žen stěžuje… že jsou ten pečující typ, který neumí říct ne, i když už jsou unavené, vyšťavené atd. Mají dojem, že tohle je ženská role. Pečovat. Za každých okolností.

  2. Chlap je zaměřený spíš na reprodukci, kdežto žena má v sobě mateřství a výchovu danou Vesmírem. Odtud ty rozdíly. Chlap normálně necítí povinnost obětovat se pro okolí.

    • avespasseri napsal:

      Můj chlap má velkou potřebu se obětovávat pro své kamarády a pro svou rodinu. Někdy snad i větší než já?? Těžko říct. Řekla bych, že je to případ od případu, nálada od nálady, naléhavost od naléhavosti. Nechci se moc držet onoho „všichni to tak mají“, protože zrovna v mém případě mám často pocit, že jsme si ty typické žensko-mužské role s manželem vyměnili :-) A přece jsem často narazila na zásadní rozdíly v myšlení mužů a žen. Něco na těch typických rozdílech asi bude -))))))

  3. Pingback: Červenec a milující bytosti | Žít je umění

  4. Pingback: Důležité okamžiky roku 2015 (2. část) | Žít je umění

Chcete něco říct? Prosím. Líbilo se? Hej, potěší mě, když to budu vědět :-) Like :-) Líbilo se strašně moc? Sdílejte, lidi, sdílejte! Díky!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s