28. Návrat k „Vše nám je jasné…“ (Absurdistán 2015)

Dnes míříme na dovolenou do Turecka. Moc se mi nechtělo mít toto téma zrovna tento týden, ale život nedal jinak…

Tak jsem zvědavá, jako TOHLE dopadne…

Já se to dozvím v průběhu tohoto týdne, Vy o něco později, protože články z Turecka vyjdou až později. Na dovolené si totiž hodlám odstřihnout od technologií a prostě jen BÝT. Tak mi držte palce :-) Vy se ale můžete těšit na pár předpřipravených článků hlavně na téma „Proč proboha Turecko??“. A jeden smoothie článek :-)

Figurína letce
(photo credit: Andrej airliner)

Je tak lehké si něco o druhých lidech myslet. Myšlení nebolí, do myšlení nám nikdo nekecá, myšlenka přijde a když se nám zalíbí, tak si ji necháme a probíráme ji z různých stran.

Kdy jsme si mysleli o sobě něco dobrého? Ve smyslu: „já jsem ale pašák, tohle se mi podařilo, tamto taky a tohle zvládnu určitě někdy příště„? Kdy jsme si mysleli o druhém člověku něco dobrého? Ve smyslu: „tomu to dneska sluší, tohle se mu ale povedlo, to auto je fakt super pohodlné„.

Jak často myslíte takto… a jak často se pouštíte do kritiky sebe nebo druhých lidí?? Ach ano, kritika je přece přínosná. Pravda, konstruktivní kritika přínosná je. Kdy jste naposledy sebe, nebo někoho druhého konstruktivně kritizovali? Tj. tak, že jste ho nezahrnuli urážlivými slovy? Že jste se, jak už to respekt velí, zdrželi osobních útoků, ať už zjevných, nebo nenápadných, a kritizovali prostě jen jeho práci? Nebo jeho názor? To, že si svůj názor plete se svým majetkem, na který mu nikdo nesmí sahat, to je jiná. To už ve Vaší moci není…

Je zajímavé, kolik lidí samo o sobě neví lautr nic. O tom, proč dělá, nebo říká to, co říká. O svých nejskrytějších motivech, potřebách a pocitech. Ale o činech a motivaci těch druhých ví všechno. Ne nadarmo asi psychologie říká, že u druhých lidí máme tendenci připisovat chybu jedinci, zatímco sami u sebe okolnostem. Tj. spadla jsem z kola a zlomila si ruku?? Ále, silnice byla kluzká, dostala jsem smyk a upadla. To se může stát každému. Ona spadla z kola a zlomila si ruku? Je to prostě nemehlo, co by si nemělo na kolo radši sedat, když neumí jezdit na silnici, když je po dešti…

A tak:

• přestaňme si myslet, že víme, jací jsou druzí lidé

Tímto článkem začíná už třicátý první týden projektu Absurdistán 2014 (ajajaj, už jsme za polovinou). Bližší informace k tomu proč, co a jak ohledně tohoto projektu najdete tady. Přehled témat, na které ještě nejspíš dojde a kterými jsem se již zabývala (i s odkazy), najdete pro změnu zase tady.

Přidat se můžete kdykoliv, můžete začít klidně tímto týdnem, nebo se můžete podívat i na týden první – 1. Masochisti hadr. A věnovat mu a těm následujícím (najdete je v rubrice Absurdistán) pár dní. Člověk nikdy neví, co mu které téma přinese – já už od prvního týdne zjišťuji, že do mého života zasahuje téma týdne dost výrazně :-) (Stačí se podívat na články, které uveřejňuji, v daném týdnu…)